"Dali jste nám slib, že budete bojovat. Ze své strany však prohlašujeme, že jsme ochotni vám v tomto boji poskytnout neomezenou pomoc. A jsme na tuto pomoc už plně připraveni. Kdyby se náš plán zhatil, bylo by těžké svolávat nějaké nové setkání. To říkám zodpovědně. Proto vám přijdeme na pomoc."

To je citace z Brežněvova závěrečného projevu z Čierné nad Tisou z konce července v roce 1968. Již tehdy okupace ČSSR měla krycí název Dunaj.

Citovaným slovům předsednictvo KSČ nechtělo rozumět, stejně jako tomu, že na hranicích z NDR, Polska, Ruska i Maďarska byly připravené tanky, které již od konce července až do okupace každý den večer nastartovaly motory a zapjaly světla, jak to uvádí Petr Pithart v knize Osmašedesátý.

I já sám jsem viděl z vlaku koncem července na Ukrajině v délce několika kilometrů podél trati zaparkované stovky tanků. Lidé doma jásali a straničtí funkcionáři tuto situaci před nimi tajili. Když jsem na počátku srpna byl v Německé spolkové republice, tam se o okupaci mezi novináři hovořilo skoro jako o hotové věci.

Myslíme na vás, myslete na nás!
Dne 7. července byl předsednictvu ÚV KSČ doručen dopis z Moskvy s návrhem společné schůzky k projednání naší vnitropolitické situace. Účast na schůzce byla odmítnuta s požadavkem dvoustranných jednání. Varšavská pětka se sešla ve dnech 14. a 15. července sama a poslala do Prahy ultimativní dopis a vzápětí, 17. července, přijela do Prahy skupina důstojníků KGB.

19. července zatelefonoval do Prahy Leonid Brežněv, jak uvádí ve svých pamětech Alexander Dubček, Sověti přistoupili na dvoustranné jednání. Schůzka se konala v Čierné nad Tisou od 29. července. Podle historika Antonína Benčíka ale byla již od 20. července vyhlášena pohotovost vojsk Varšavské pětky.

Před jednáním v Čierné bylo zveřejněno Poselství občanů předsednictvu ÚV KSČ, které sepsal Pavel Kohout, když to Ludvík Vaculík odmítl s tím, že nechce vyvolat třetí světovou válku. Text vyšel v mimořádném vydání Literárních novin a končil větou: „Myslíme na vás, myslete na nás!“

Brežněv obvinil delegaci, že si kampaň sama naorganizovala a když Dubček namítl, že u nás je svoboda projevu, Brežněv tuto větu interpretoval jako důkaz, že vedení ÚV KSČ nemá situaci pod kontrolou. Dne 31. července došlo v salónním voze k několikahodinovému jednání mezi Brežněvem a Dubčekem, z kterého neexistuje žádný zápis. Oba státníci interpretovali rozhovory rozdílně.

Ze závěrečných jednání existuje jen sovětský zápis, který jsem citoval v úvodu a ten hovoří jasně: Poslední větu: „Proto vám přijdeme na pomoc,“ nelze interpretovat jinak, než jako oznámení blízké okupace. Takovou možnost si čeští funkcionáři, vychovaní Sověty, nedokázali připustit: nebyli to politici.

Pravda taky je, že program tzv. Pražského jara si v roce 1986 přivlastnil Michail Gorbačov, ale taky ztroskotal, protože systém byl nereformovatelný.

(Psáno pro ČRo Plus)