Před pár dny německá kancléřka Angela Merkelová pronesla na setkání Nadace Konrada Adenauera, která je blízká CDU, důležitou prognózu, která u nás proběhla bez širší odezvy, ač jejich dosah se nás bude v blízké budoucnosti týkat. Řekla: "Národní státy musí dnes - myslím, že závazně - být připraveny vzdát se své svrchovanosti." Dodala, že by to měly schválit národní parlamenty. A podobně mluvil o pár dní dříve v Budestagu francouzský prezident Emmanuel Macron. U nás se například v pátek 30. listopadu proti takové rétorice na Neviditelném psu ostře ohradil Jan Lanz.


Jenže úvahy paní Merkelové mají dva hlubší důvody: zaprvé se ukazuje, že čím dál tím více problémů je globálních či alespoň celoevropských a tudíž se musí hledat celoevropská odpověď. Týká se to mimo jiné ekologie, obrany, kriminality, komunikace ve veřejném prostoru, migrace či zdravotnictví.

Zadruhé, zapomněli jsme naslouchat těm, kteří na tyto zásadní změny upozorňovali již na přelomu století jako byli filozofové Giorgie Agamben či Mauricio Feraris. Ti mimo jiné říkali, že po každé komunikační změně ve veřejném prostoru nutně dojde i ke změnám sociálních a politických vztahů: po vynálezu knihtisku přišla o moc církev, která měla monopol na informace z kazatelny, vynález rozhlasu umožnil nástup diktatur v Sovětském svazu a v Německu, vynález televize proměnil politiku: obraz se stal důležitější než slovo, proto vyhrál v USA Kennedy nad Nixonem a vynález internetu a sociálních sítí úplně naboural redukci filtrů v médiích, které dokázaly v prestižních a veřejnoprávních médiích kvalifikovaně oddělovat důležitá sdělení od nedůležitých.

Dnešní veřejný prostor ovládla medialita, což je nekonečný proud nejen informací, ale i polopravd, lží, naprostých nesmyslů, konspiračních teorií, v kterých se lidé nemohou orientovat. Způsobuje to převážně ta skutečnost, že některé weby, které fake news šíří i jejich autoři jsou anonymní, nikdo nenese odpovědnost za šíření obsahu a současná naše společnost na něco takového nebyla připravená. Důsledek je zřejmý: Ve veřejném prostoru rychlost zastínila obsah a zpravodajství v televizích se čím dál tím víc blíží inscenacím, které známe z politiky, čímž odebírá divákům možnost soustředění na slovo. A šíření nesmyslů pomocí algoritmů vyvolává dojem, že tak smýšlí většina.

Z toho plyne napětí, kdy politické problémy dnešní globalizované společnosti nelze řešit pouze v rámci národní politiky. A toto napětí, jak říká sociolog a filozof Jiří Přibáň, "kdy politické problémy a rizika jsou globální, ale demokracie globalizovaná není, vytváří omezenější prostor pro rozhodování státu, ale národ se k němu o to víc upíná jako k jediné instituci, která rozhodovat může a musí." Nebezpečí spočívá v tom, že za takových okolností národní identita v globální společnosti již není projevem společných tradic, ale momentální erupce kolektivních emocí. O těchto změnách je třeba vést i u nás zevrubnou diskusi, protože se jim rozhodně nevyhneme. Mlčení či striktní odmítání je nebezpečné.

Napsáno pro ČRoPlus