Když společnost Kantar zveřejnila minulý týden, že ČSSD by ve volbách mohla získat jen 5 procent, stejně jako těsně před tím Sanep přisoudil této straně 5,7 procenta, vzpomněl jsem si na známého německého politologa a ředitele London School of Economics Ralfa Dahrendorfa.

Ten již v devadesátých letech na přednáškách ve střední Evropě varoval před následky marginalizace levice. Bohužel ho tu nebral skoro nikdo vážně. Zdůvodňoval to hlavně sbližováním se levice s pravicí. Říkal, že pravice byla vždy pragmatická a levice sociální s optimistickými filozofickými vizemi. V okamžiku, kdy dovolí, aby tato témata převzala pravice, jako to u nás udělalo později ANO, ztratí své poslání. Tvrdil tehdy, že tato změna bude zvláště nebezpečná ve střední Evropě. Cituji: "Nebojím se návratu komunismu, nevěřím v možnost obnovy totalitního systému. Vidím však, že autoritativní řešení je vcelku reálné. Nechť se občané starají o své záležitosti a my se postaráme o stát, hospodářský rozvoj, o klid a pořádek v ulicích."

Na jeho slova jsme zapomněli, ale - bohužel - na ně došlo: Pan prezident snil v TV  Barrandov v červnu 2018 o tom, že by byl jediným ústavním činitelem a premiér chce od počátku své politické kariéry řídit stát jako svou firmu. Dokonce chce pro všechny úředníky postavit vládní čtvrť, aby je měl blízko sebe a těsně před víkendovým sněmem prohlásil, že chce být premiérem ještě šest let.

Pan Dahrendorf v této souvislosti hovořil o modelu Singapur, kde většina podniků patří státu, které produkují 60 procent HDP. Tento model, kde v některých zemích místo státu drží většinu velké korporace, se uskutečňuje i jinde a my se k němu můžeme brzy přiblížit. Pokud sociální demokraté podlehnou tlaku na odvolání ministra zahraničí pana Petříčka či ministryně práce a sociálních věcí paní Maláčové, která je pro partnery ve vládě z ANO rovněž trnem v oku, jejich preference mohou klesnout pod pět procent.

Důsledek takového kroku by byl zřejmý: pak by totiž prezidentovi a premiérovi jen asistovali v ovládnutí celé země a vzdálili se ještě více svým sociálním představám i optimistické vizi. Sociální demokraté však v celé Evropě ztratili odvahu se proti redukci politiky na ekonomiku postavit. A právě tato jejich slabost umožnila vítězství egoistického pragmatismu maskovaného u nás hnutím, které je pro všechny, a narušila zásadní rovnici naší civilizace, která byla založena na rovnováze mezi stabilitou a změnou, mezi blahobytem a solidaritou.

Model Singapur, v kterém se zhlédli naši dva nejsilnější političtí představitelé, v těchto dnech hovořil premiér třeba o inspirativní daňové reformě v Singapuru, je ale nebezpečný v tom, že místo rovnováhy chce zavést pořádek. Tento model je v některých východních zemích skutečně dočasně úspěšný, ale proti naší civilizaci má jednu zásadní nevýhodu: utlumuje individuální rozvoj, zvědavost a kladení nebezpečných otázek, bez kterých se neobejde žádná dynamicky se rozvíjející evropská společnost.

(Psáno pro ČRo Plus)