Koncem minulého týdne se i hnutí Ano, ČSSD a Piráti shodly na další kompromisní podobě ústavního zákona o celostátním referendu. Jejich snahu se chystá opět zarazit Senát.

Položíme-li si otázku proč, odpověď nalezneme i v ne tak dávné historii. Stačí se podívat do sousedního Německa, kde proběhla v minulém století v několika málo letech čtyři referenda na základě zákona ze 14. července 1933. První se konalo v témže roce a týkalo se vystoupení Německa ze Společnosti národů. V druhém referendu došlo ke sloučení funkce prezidenta a kancléře, ve třetím se hlasovalo o obsazení Porýní spolu s vládou jedné strany a ve čtvrtém nechali hlasovat o připojení Rakouska spolu s jednotnou nacistickou kandidátkou do Reichstagu, který však už jako parlament nefungoval.

Všechna referenda Hitler, který si nechal po druhém referendu říkat vůdce a říšský kancléř, vyhrál. Nejlepší výsledek dosáhla NSDAP v roce 1938, kdy nacisty podpořilo 99 procent hlasů při volební účasti 99,59 procenta. Důsledky těchto referend známe, byly katastrofální: vypukla druhá světová válka, v níž bylo zabito kolem 60 milionů lidí. Byl to nejkrvavější konflikt v dějinách.

A naposled, zůstaneme-li jen v naší civilizaci, můžeme vidět neblahé důsledky referenda, a tedy přímé demokracie, ve Velké Británii. Tam referendum, v němž vyhráli těsně zastánci odchodu Velké Británie z Evropské unie díky lživým argumentům, vedlo k tomu, že země dodnes na takový krok není připravena. Řešení je stále v nedohlednu a je evidentní, že hospodářské důsledky pro obě strany, minimálně v nejbližší době, budou nepříznivé.

Problém všelidových hlasování je vždy v tom, že při nich rozhodují více emoce než fakta a společnost polarizují. Proto existuje zastupitelská demokracie, v jejíž orgánech mají být vybraní vzdělaní zástupci občanů, kteří se navíc mohou při složitých rozhodováních obklopit odborníky. Ti jim mají připravit podklady, v nichž shromáždí všechny argumenty pro a proti.

A to je i důvod, proč v našem posledním návrhu by bylo možné vyvolat celostátní hlasování jen na základě 450 tisíc podpisů občanů starších 18 let nebo za souhlasu obou komor parlamentu. Vyslovit by se musela alespoň čtvrtina všech oprávněných voličů. Hlasovat by se nemohlo o změně ústavy, daních, mezinárodních smlouvách nebo o vystoupení z NATO či Evropské unie.

Dohromady mají předkladatelské strany ve Sněmovně 115 poslanců a v Senátu 21 hlasů. Aby zákon prošel, potřebovaly by ve Sněmovně 120 hlasů a v Senátu 49. Návrh by tedy rozhodně neprošel v Senátu. Radikální změny i tohoto kompromisního návrhu požadují komunisté a členové SPD. Ti by chtěli, aby se mohlo hlasovat i o mezinárodních smlouvách a o vystoupení z NATO a EU a k vypsání by podle nich mělo stačit sto tisíc podpisů.

(Psáno pro ČRo Plus)