Minulý týden jsme se dozvěděli, že sociální demokraté připravují manuál s radami pro komunální politiky, jak se mají bránit korupci. Podle těchto pravidel by se měli držet zásady: Co říkám, to také dělám. Střídat lidi ve funkcích, protože nejkritičtější doba, která je nejvíce náchylná ke korupčnímu jednání, se pohybuje kolem pěti let. A na úřadech by měli být vyčleněni pracovníci pro protikorupční vnitřní audit.

O pár dní později vyšla na veřejnost z Lidového domu zpráva, že se tato strana chce zbavit bývalého premiéra Stanislava Grosse, protože podle ní vydělal moc peněz: osmdesát milionů na obchodu s akciemi firmy Moravia Energo.

Připomeňme, že nejprve Stanislav Gross nedokázal vysvětlit, jak přišel k penězům, za něž si koupil byt v Praze na Barrandově, a to šlo jen o dva či tři miliony, ale později prý koupil za asi 21 milionů od podnikatele Tomáše Chrenka akcie zmíněné firmy Moravia Energo, které za půl roku prodal údajně za sto milionů. Z těch pak koupil byt na Floridě a vilu u Prahy. Média se silně zajímala o byt na Floridě a vilu ve Slivenci, ale nikdo se hlouběji nezabýval tím, kde vzal Stanislav Gross 21 milionů na akcie a jak je zhodnotil, i kdyby si je skutečně půjčil a tak dobře investoval. Spíš se ale nabízí možnost, že k tak dobré investici využil informace z politiky, šlo by o klasický případ střetu zájmů. Řada lidí si také klade otázku, zda naopak celý obchod není fingovaný, aby jen očistil peníze, kterými již dávno disponoval za služby takovým podnikatelům, jakými je například právě pan Chrenek.

O něco dříve, než byly zveřejněny zmíněné dvě zprávy, prošla vládou a poslaneckou sněmovnou novela zákona o střetu zájmů, podle které by kromě politiků své příjmy a majetek měly zveřejňovat ředitelé mateřských, základních i středních škol, ale i třeba ředitelé zoologických zahrad, zámků, knihoven, divadel, kulturních domů, domovů pro seniory, sociálních ústavů, nemocnic, úřadů práce či ředitelů hřbitovů, protože jde rovněž o příspěvkové organizace. Někteří z nich protestují a není se čemu divit. Mezi těmito úředníky by samozřejmě byli i všichni ti, co vypisují veřejné zakázky a rozhodují o správních řízeních.

Proti tomu, jak připomnělo Právo, úředním jazykem protestovali i radní z Prahy 5, kteří tvrdí, „že zákon nehorázným způsobem zasahuje do pasivního práva, tedy práva být volen“. Přeloženo do češtiny, kdyby nemohli radní využívat výhod ze svých funkcí a zároveň podnikat, o komunální politiku by zřejmě neměli velký zájem. Obrana korupce a různých jiných výhod se v Česku nazývá obranou pasivního práva „být volen“.

Prezident Václav Klaus zákon vetoval s odůvodněním, že je nesystémový, nepřehledný a málo srozumitelný, a svými důsledky jdoucí proti soukromí nemalého počtu bezúhonných občanů naší země.

To, vzhledem k tomu, jak je možné do návrhů zákona v České republice zasahovat, lze ale říci u nás skoro o každém zákonu. Otázka proto je, co ohrožuje bezúhonné občany víc: Rozbujelá a maskovaná korupce, nebo zveřejnění daňového přiznání a majetku?

Všimněme si i té licoměrnosti, že manuál ČSSD se týká jen komunálních politiků a nikoli poslanců, jejichž některé kanceláře se proměnily v čisté lobbistické úřadovny, v nichž se za poradenské služby platí, což je ve skutečnosti jen slabě maskované úplatkářství. Právě z této činnosti nejspíš zbohatl i expremiér Gross.

Kdyby se poslanci měli držet skutečně pravidel manuálu, v němž na prvním místě stojí: Co říkám, to také dělám, nemohlo by dojít k tahanicím kolem církevního majetku, protože, jak přiznal Cyril Svoboda, dohoda zněla: Vy nám zvolíte Klause a my vám schválíme zákon o majetkovém vyrovnání. Pravdou ale je, že tohle se má týkat jen komunálních politiků a ještě navíc pouze ze sociální demokracie. Podobně velká část vrcholných politiků je ve funkcích víc než pět let, ale pravidlo, které tomu má zabránit, se zase netýká politických špiček. A místo navrhovaného vnitřního protikorupčního auditu by měl platit zákon, který by korupci znemožňoval či alespoň silně ztěžoval. Bohužel nebyl podepsán a opět se odkládá.

Navíc manuál politici vymysleli ne proto, aby bojovali s korupcí, jak bezelstně přiznali, ale hlavně proto, že v chystané kampani chce ODS vytáhnout na sociální demokracii právě zmiňovanou korupci.

Za takové situace se už nikdo nemůže divit, že lidé jsou bezradní a nevědí koho volit a čím dál tím víc zůstávají v den voleb doma. Na tom ale bohužel zase vydělávají jen extrémistické strany, které mají tradičně nejdisciplinovanější voliče.

Odvysíláno na ČRo6