"Kdybych měla zvolit zlatý moment svého života, vybrala bych hned dva. Prvním z nich byl den, kdy jsem potkala Františka Kupku. Tím druhým okamžikem je moment, kdy jsem poznala svého příštího manžela ekonoma Mezinárodního měnového fondu Jana Viktora Mládka. K prvnímu setkání, které výrazným způsobem ovlivnilo můj život, došlo vlastně náhodou. Potkala jsem se v roce 1955 s francouzským antikvářem, který mi přinesl ukázat obraz, o němž prohlásil: Není moc dobrý, ale jeho autor jednou bude velice slavný. Tenkrát jsem žila v Paříži, Kupka taky a byl to právě on, kdo probudil můj vztah k umění," řekla mi kdysi Meda Mládková.

Než se dala do sbírání umění, vydávala na počátku padesátých let časopis Současnost a knihy v první exilové edici Sokolova, které už po roce 1948 nemohly vycházet doma. Mezi její autory patřil Ferdinand Peroutka: vydala mu nejprve Projevy k domovu z roku 1951, pak Začátky česko-slovenského soužití, což byl výtah z Budování státu. Dále v této edici vyšly knihy Josefa Kodíčka, Julia Firta či Petera Demetze. A jak sháněla mecenáše na vydávání knih, potkala v roce 1955 i svého budoucího muže: Tento rok byl v životě dcery sládka ze Zákup klíčový.

Tehdy se ještě jmenovala Marie Sokolová a chtěla se věnovat ekonomii. Osud ji ale zavál do Prahy, kde absolvovala taneční školu a živila se od roku 1938 jako profesionální tanečnice: nejprve v Litvě a pak ve Vídni. Po válce studovala ve Švýcarsku, na ženevské univerzitě ukončila studium analýzou Druhé internacionály. Po absolutoriu se přesunula do Paříže, kde již studovala umění na Sorbonně.

A stejně cílevědomě a velice sveřepě jako bojovala mnohem později v Praze, když chtěla na Kampě, v prostorách bývalých Sovových mlýnů, založit museum moderního umění, si právě tehdy umínila, že bude prosazovat dílo Františka Kupky. Ten zemřel v roce 1957. A to se jí podařilo: dnes patří ke klasikům abstraktní malby a paní Meda Mládková vlastní jeho největší sbírku na světě.
Výstavní kolekci budovala se svým mužem a kromě Františka Kupky začala sbírat i další umělce včetně Čechů žijících doma, které v době normalizace podporovala. Museum Kampa otevřela v roce 2001 a jeho mottem je heslo: Vydrží-li kultura, přežije národ. Budovy má Nadace Jana a Medy Mládkových pronajaté na 99 let.

8. září se paní Meda Mládková dožívá sta let. Z Washingtonu, kde ji navštívil Bohumil Hrabal a v povídce Listopadový uragán popsal, jak tam visel z balkonu za nohu, se před několika lety definitivně přestěhovala do Prahy. Zde se jí podařilo v roce 2015 ve veřejné soutěži získat do pronájmu i Werichovu vilu. Tam taky, kousek od musea, na její počest proběhne v neděli slavnost. Vila, kde bydlel na počátku XIX. století filolog a historik Josef Dobrovský, je otevřena od 10 hodin.

(Psáno pro ČRo Plus)