Kolem kauzy vicepremiéra Jiřího Čunka je tolik neobvyklostí, že bychom si měli zopakovat alespoň ty z nich, které přinesl minulý týden. V pondělí se kvůli panu Čunkovi, respektive kvůli žalobě několika soudních pracovníků na bývalou státní zástupkyni, paní Marii Benešovou, za pomluvu, že u nás vládne justiční mafie, konal soud před středočeským Krajským soudem v Praze. Kromě jiného na něm vypovídala ostravská krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová, která u soudu řekla, že na ní byly činěny politické tlaky, aby kauzu Čunek zdržovala a padl tam znovu výrok, který údajně řekl místopředseda nejvyššího soudu Pavel Kučera: „Nezávislost justice musí ustoupit politickým zájmům.“

V pátek se zase konala fraška u přerovského soudu, kde probíhal soud s podnikatelem Romanem Vaškůjem, obviněným z pokusu podplatit Marcelu Urbanovou, aby odvolala své obvinění. Paní Urbanová je korunní svědkyní ve stíhání proti panu Čunkovi. Tvrdila, že převzal úplatek ve výši půl milionu korun.

Pan Čunek odmítl před soudem vypovídat s tím, že jako senátor má povinnost zachovat mlčenlivost o věcech, o nichž se dozví v souvislosti s výkonem mandátu, což soudce neuznal a prohlásil jeho vyjádření za účelové. Nejprve mu uložil pokutu, ale pak si uvědomil, že senátorovi pokutu uložit nelze a bude na předsedovi Senátu požadovat, aby panu Čunkovi uložil kázeňský postih.

Pro pořádek dodejme, že stíhání pro převzetí úplatku zastavil již dříve žalobce Arif Salichov a zdůvodnění, které bylo rovněž zveřejněno minulý týden, právní experti označují za profesionální.

Hlavním problémem ale zůstává, a ten se k soudu nedostal: Šéf lidovců si koncem devadesátých let uložil do bank dohromady 3,5 milionu korun. Jenže korupční vyšetřování jeho kauzy v souvislosti s úplatkem prokázalo, že si je nemohl vydělat. Pan Čunek ale říká, že si milion ušetřil z platu bezpečnostního technika, který i s platem jeho manželky činil dohromady za zmiňovanou dobu 1,6 milionu, ale to by rodina nesměla jíst a nic si na sebe kupovat. Zbytek si prý půjčil od své tchýně, která pracovala jako školnice a od bratrance Jana Machů. Tchýně to nikdy nepotvrdila a bratranec si tolik peněz mohl taky těžko ušetřit, ale tvrdí, že je zdědil po svém otci. Navíc peníze ukládal do bank vzdálených od jeho bydliště a ještě na ztracenou občanku. Státní žalobce, pan Salichov, tyto nesrovnalosti potvrzuje. V tomto bodě kauza připomíná staré výmluvy Stanislava Grosse, který ovšem z funkce premiéra kvůli tomu musel odstoupit.

Jak je známo, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg původně řekl, že s premiérem Čunkem nebude sedět ve vládě, pokud se jeho finance neobjasní. Když se pan Čunek do vlády vrátil, došlo k dohodě, že Schwarzenberg odstoupí, pokud jeho auditoři najdou v Čunkově financích nesrovnalosti.

Na Karla Schwarzenberga se snesla spousta nařčení, že nedodržel slovo, i když jeho situace byla svízelná: byl po operaci srdce a musel váhat mezi oslabením či položením vlády a pošpiněním svého jména. Navíc odborníci tvrdili, že běžné auditorské firmy nic nevyšetří a jejich závěr bude diplomatický, tudíž nejasný.

V pátek Hospodářské noviny přišly s dobrou zprávou: Karel Schwarzenberg si za několik milionů najal na Čunkův audit nejrenomovanější detektivní a auditorskou firmu na světě, která se jmenuje Kroll. Tato firma je známá tím, že nepracuje jako účetní, ale spíše jako policie a právníci, taky se mezi jejich 300 zaměstnanci pohybuje spousta bývalých špičkových policistů a právníků. Firma je známá absolutní nestranností. Výsledek by měl být známý do šesti neděl a nebude se už týkat jen pana Čunka. Sám Karel Schwarzenberg řekl: „Když audit povede k tomu, aby se pročistilo politické prostředí a zavede princip, že politici musí být naprosto čistí, že pro ně platí obrácená důkazní povinnost, tak investované peníze budou stát za to.“

Schwarzenbergův krok je zásadní: místo knížecích rad učinil knížecí čin. Škoda, že se v těchto případech vláda či jednotlivé politické strany nechovají podobným způsobem, když panující pochybností je jejich pověst nejvíce ohrožená.

P.S.: Po odvysílání tohoto komentáře se mi ozvalo několik právníků, kteří mě upozornili, že podle Ústavy ČR pořádková pokuta udělená soudcem není ani penalizací přestupku, ani pokutou za trestný čin. Soudce mu tedy klidně pokutu vyměřit mohl, jeho postoj prý hovoří jen o jeho neznalosti ústavy.
Z laického pohledu to lze kvalifikovat ještě hůře: Jako strach před mocí výkonnou a ústavodárnou, tedy jako symptom nedostatečné emancipace soudců, kteří nejsou schopní vykonávat dostatečnou kontrolní funkci nad ostatními "mocnostmi". Přičemž dělba moci je základním předpokladem pro fungování moderní demokracie.

Odvysíláno na ČRo6