Proč byl nejlepším prezidentem Havel
Jak známo podle říjnového průzkumu agentury STEM/MARK, který byl zveřejněn minulý týden a o němž již hovořil Ondřej Konrád, byl nejlépe hodnoceným prezidentem Václav Havel. Vybralo si ho 55 procent dotázaných respondentů, a to s velkým náskokem před Václavem Klausem i Milošem Zemanem.
S odstupem doby, za dva roky uplyne již deset let od Havlovy smrti a osmnáct let od doby, kdy opustil prezidentský úřad, je zvláště v mezinárodním kontextu jeho role nejdůležitější, protože se na život, který ho obklopoval, díval vždy v širokém kontextu a cítil odpovědnost za celý svět, jemuž navrhoval nejrůznější řešení stávajících problémů. Mimochodem byl to právě on, kdo hned po zřícení Sovětského svazu upozorňoval na to, že je třeba pomoci Rusku. Díky vysoké empatii velmi dobře cítil, že uražené Rusko může být jednou velmi nebezpečné, na jeho varování - jak se dnes ukazuje - naše civilizace brzy zapomněla.
V sociologickém jazyce bychom řekli, že Václav Havel fascinuje dodnes přemýšlivé lidi svou vertikalitou. Jinými slovy transcendencí, tedy přesahováním, překračováním všeho toho, co je bezprostředně dáno, co je na první pohled zřejmé, a právě proto jsou jeho myšlenky platné i dnes, a to ho odlišuje od následovníků, kteří většinou na sebe upozorňovali jen negativními soudy a strašením. Občané zřejmě Havlův způsob existence cítí podobně, i když to třeba neumějí přesně artikulovat jako sociologové. Jeho existence byla výzvou k nejnamáhavější, ale zároveň k nejzajímavější cestě: k transcendování k sobě samému, které jediné vede člověka ke svobodě a vysvobozuje ho z každé služebnosti, ke které více či méně nutí občany všechny politické strany. Takhle je třeba asi chápat i jeho nepolitickou politiku.
V tomto smyslu je právě v dnešním světě, který ovládá marketing, velmi aktuální. Občan je dnes pod velkým tlakem PR inscenací, což ho vytrhává z tradice vlastního dramatu, a tím se vzdaluje svému jedinečnému, individuálnímu osudu, který mu je simulován konzumními nabídkami. Lživě předstírá, že smysl života je v náročném konzumu nabízeného zboží. A právě toto šálivé pozlátko občana nebezpečně obléká do uniformy nejrůznějších mód a nutí ho k průměrnosti a zbavuje ho schopnosti prozíravě myslet. Stává se díky tomu snadno manipulovatelnou bytostí a přestává si všímat toho, co ho skutečně ohrožuje.
Odkaz Václava Havla je proto dodnes platnou výzvou k tomu, abychom nepodlehli kalkulu ve službách utilitárnosti, abychom bedlivě sledovali to, co se u nás a ve světě děje, protože jen tehdy budeme svobodní a zajímaví i pro naše potomky i pro okolní svět.
(Psáno pro ČRo Plus)
S odstupem doby, za dva roky uplyne již deset let od Havlovy smrti a osmnáct let od doby, kdy opustil prezidentský úřad, je zvláště v mezinárodním kontextu jeho role nejdůležitější, protože se na život, který ho obklopoval, díval vždy v širokém kontextu a cítil odpovědnost za celý svět, jemuž navrhoval nejrůznější řešení stávajících problémů. Mimochodem byl to právě on, kdo hned po zřícení Sovětského svazu upozorňoval na to, že je třeba pomoci Rusku. Díky vysoké empatii velmi dobře cítil, že uražené Rusko může být jednou velmi nebezpečné, na jeho varování - jak se dnes ukazuje - naše civilizace brzy zapomněla.
V sociologickém jazyce bychom řekli, že Václav Havel fascinuje dodnes přemýšlivé lidi svou vertikalitou. Jinými slovy transcendencí, tedy přesahováním, překračováním všeho toho, co je bezprostředně dáno, co je na první pohled zřejmé, a právě proto jsou jeho myšlenky platné i dnes, a to ho odlišuje od následovníků, kteří většinou na sebe upozorňovali jen negativními soudy a strašením. Občané zřejmě Havlův způsob existence cítí podobně, i když to třeba neumějí přesně artikulovat jako sociologové. Jeho existence byla výzvou k nejnamáhavější, ale zároveň k nejzajímavější cestě: k transcendování k sobě samému, které jediné vede člověka ke svobodě a vysvobozuje ho z každé služebnosti, ke které více či méně nutí občany všechny politické strany. Takhle je třeba asi chápat i jeho nepolitickou politiku.
V tomto smyslu je právě v dnešním světě, který ovládá marketing, velmi aktuální. Občan je dnes pod velkým tlakem PR inscenací, což ho vytrhává z tradice vlastního dramatu, a tím se vzdaluje svému jedinečnému, individuálnímu osudu, který mu je simulován konzumními nabídkami. Lživě předstírá, že smysl života je v náročném konzumu nabízeného zboží. A právě toto šálivé pozlátko občana nebezpečně obléká do uniformy nejrůznějších mód a nutí ho k průměrnosti a zbavuje ho schopnosti prozíravě myslet. Stává se díky tomu snadno manipulovatelnou bytostí a přestává si všímat toho, co ho skutečně ohrožuje.
Odkaz Václava Havla je proto dodnes platnou výzvou k tomu, abychom nepodlehli kalkulu ve službách utilitárnosti, abychom bedlivě sledovali to, co se u nás a ve světě děje, protože jen tehdy budeme svobodní a zajímaví i pro naše potomky i pro okolní svět.
(Psáno pro ČRo Plus)