Sedmasedmdesátiletý Michael Bloomberg, který od roku 2008 hovořil o své možné kandidatuře na prezidenta Spojených států amerických, se rozhodl před pár dny doopravdy kandidovat. Přidal se k řadě demokraticky smýšlejících Američanů vyčítajících Donaldu Trumpovi jeho politiku, jako je například herec Robert Redford. Ten minulý týden prohlásil: "Čelíme krizi, o níž jsem si nikdy nemyslel, že ji v životě někdy poznám... Tento jediný muž ohrozil hodnoty, jakými jsou svoboda tisku, svoboda slova, úcta k pravdě a vláda práva."

Přesvědčení jemu podobných lze za současné situace, která vládne v USA, pochopit, ale i pan Bloomberg má problém: vlastní jedno z největších mediálních impérií na světě. Střet zájmů musel řešit již v roce 2001, kdy se stal starostou New Yorku. Koncern, který budoval od roku 1981, dohromady totiž zaměstnává 19 tisíc lidí ve 120 zemích. Situaci vyřešil jednoduše: vzdal se ve společnosti Bloomberg LP všech rozhodovacích pravomocí, kromě rozhodnutí o prodeji.

Když poprvé padla zmínka o tom, jak by se pan Bloomberg zachoval, kdyby skutečně se rozhodl kandidovat, prohlásil: "Společnost Blommberg News, která zaměstnává asi 2 700 novinářů, by šla buď do slepého fondu, nebo bych ji prodal." Připomeňme, že do jeho aktivit spadá ještě televize, rádio a týdeník Bloomberg Businessweek.

V angličtině se svěřenskému fondu říká blind trust a je to právní nástroj využívaný v situacích, kdy je třeba, aby klient neměl nad majetkem žádnou kontrolu ani o něm neměl žádné informace. Klient dokonce ani neví, jakým způsobem je jeho majetek spravován. Třetí strana má nad majetkem ve slepém trustu plnou kontrolou a klientovi ani nesděluje, jak s ním konkrétně nakládá, tj. co bylo v rámci struktury nakoupeno či prodáno.

A k prodeji řekl pan Blooomberg, jak ho cituje Der Spiegel, toto: "Kdyby bylo možné společnost prodat, učinil bych to. Stejně jednoho dne člověk zemře, tak proč se toho nezbavit dřív." Hovořil o tom, že by prodal 90 procent všech svých aktivit.

Takové vyjádření samozřejmě všichni chápali a respektovali. Jenže v okamžiku, kdy se pan Bloomberg rozhodl, že bude skutečně kandidovat, se k tomuto výroku už nehlásí a šéf jeho agentury John Micklethweit prohlásil, že v době kampaně, cituji: "Budeme psát, kdo vyhrává a kdo prohrává. Budeme se dívat na politické programy a jejich dopady. Budeme dělat průzkumy, budeme dělat rozhovory s kandidáty... A vždy bude uvedeno, že majitel agentury je jedním z kandidátů." Zároveň ale se vedení rozhodlo, že v kampani se nebude zabývat investigativní žurnalistikou vůči všem kandidátům. Jinými slovy, když nebudou pátrat po minulosti a obchodních zájmech svého majitele, nebudou pátrat vůbec s výjimkou Donalda Trumpa.

A tady začíná zásadní problém, který sice můžeme chápat, pan Bloomberg se nechce zbavit svého impéria, když neví, jestli vůbec projde v primárkách a převod do svěřeneckého fondu se mu zdá být složitý: myslí si, že by to nezvládl v tak krátké době. Definitivní rozhodnutí odkládá. Tato situace ho ale v soupeření s Donaldem Trumpem i s ostatními médii zásadně oslabuje a zároveň nám v České republice ukazuje, jak jinak je vnímán nejen střet zájmů ve vrcholné politice, ale i fungování svěřenských či slepých fondů v euroatlantické civilizaci: Původní majitel nesmí mít s fondem nic společného, nemůže tam sedět jeho žena, jeho právníci či bývalí zaměstnanci a nesmí z toho mít žádný benefit.

(Psáno pro ČRo Plus)