Naše společnost se konečně sjednotila, ale bohužel jen proti vládě, říkají jedni. Nedodávají, že to bylo hlavně kvůli kávě do kelímku s sebou, aby to neznělo moc směšně.

Ale bohužel na našem politickém jevišti po devíti měsících, kdy tu máme Covid 19, nevidíme stranu či osobnost, která by současnou krizovou situaci za času pandemie byla schopna řešit mnohem lépe, podotýkají druzí. Můžeme si za to my občané i opoziční politici, když jsme vládám v dobrých časech dovolili, aby se nestarali o chudší občany. Proto vláda tak snadno může dnes zacházet stejně arogantně s námi se všemi: Skoro nic nemusí zdůvodňovat.

Ponoříme-li se hodně hluboko do historie, jak mi jednou sdělil Karel Schwarzenberg, problém je v tom, že již naše šlechta byla víc stavovská než politická, cizí šlechta po Bílé hoře mluvila jen německy a francouzsky, proto nemohla vytvořit vzory pro měšťany 19. století, kteří většinou rovněž nebyli politiky, ale pouze nacionalisty. Nevznikla tu vrstva lidí, kteří by jako politici dokázali chytře udržovat kontakt s dobrými i špatnými lidmi. Jinřich Kolowrat Krakovski ještě v devadesátých letech minulého století dodával: V našem státě jsme měli velké procento politiků se špatným charakterem, ale kdybychom neměli i dobré politiky, nejsme tam, kde nyní jsme. Když se podíváme do první republiky na tehdejší hospodářské a společenské nivó, jsme na tom dnes přece jen hůře nežli v roce 1924: tehdy jsme byli osmou nejvyspělejší zemí na světě. A to přesto, že si T. G. Masaryk dlouho právě kvůli neexistující politické vrstvě myslel, že by nebylo dobré rozbourat Rakousko-Uhersko. A my můžeme dodat: Po padesáti letech a dvou autoritářských režimech se není čemu divit, zvláště, když ve Spojených státech se stal prezident Donald Trump a náš prezident se prohlašuje veřejně za malého Trumpa.

Jenže, jak podotýkají politologové, Donald Trump není velký vůdce Césarova typu či revolucionář s vizí Mussoliniho nebo Lenina. Je to pouhý primitivní demagog ovládající nové médium XXI. století, jakým je twitter. Jeho jednoduchá technika komunikace krátkých hlášek s limitem 280 znaků inspirovala politiky po celém světě jak vidíme v Itálii u Salviniho nebo v Indii Modiho. Kromě toho, že rozděluje společnost jen na kategorie přítel - nepřítel, je to první americký prezident, který nemá žádnou ideologickou představu, nemá za sebou žádný think tank a intelektuály, kteří by ho seznamovali s politickými idejemi, z nichž by se odvíjela jasná strategie, programy a cíle. Profesor Jiří Přibáň říká, že je to první prezident, který se řídí pouze vlastní intuicí, což v důsledku znamená, že se nezajímá o minulé tradice, ani vize budoucnosti a místo nich vládne jen na základě okamžitých popudů. Sice tvrdí, že chce učinit Ameriku velkou, ale to není vize, ale pouze touha, a ta nikdy ke uskutečnění cílů nestačí, protože neukazuje cestu. A to platí o všech stranách, které nemají žádnou ideologii i u nás a touží jen po tom vítězit nebo porazit soupeře. Pokud nám to včas dojde, máme šanci docílit změnu a rozloučit se alespoň na čas s blbou náladou.

Psáno pro ČRoPlus.