ÚS potvrdil neústavnost volebního zákona
Ústavní soud včerejším rozhodnutím zrušil dvě klauzule do té doby platného volebního zákona, které znevýhodňovaly menší a malé strany.
Dal jasně celé veřejnosti najevo, i po tlaku prezidenta Miloše Zemana na soud, že pro demokracii nejsou nejdůležitější volby, ale i dělba moci na moc ústavodárnou, výkonnou, soudní a mediální. Vyhověl tak žádosti 21 senátorů z roku 2017 ze STANU, KDU-ČSL a TOP O9, ve dvou ze třech požadavků. Nezrušil jen tzv. D Hondtův princip přepočítávání hlasů, který vždy zvýhodňuje silnější.
Konkrétně šlo o to, že po třech a půl letech soudce zpravodaj, sedmdesátiletý Jan Filip, který je považován za nejvýznamnějších sloužícího českého konstitucionalistu: má za sebou třicet zahraničních stáží a několik set odborných publikací, předložil plénu návrh na úpravu a plénum Ústavního soudu nakonec zrušilo dvě zásadní klauzule: navyšování kvóra pro koalice, to znamená, že do Sněmovny už nemusí mít dvoukoalice místo pěti procent hlasů, deset, trojkoalice 15 atd. a zároveň zrušil část týkající se určení počtu poslanců v krajích a průběh skrutonia, protože porušoval princip rovnosti hlasů a šancí pro malé strany. Senátoři uváděli příklad z voleb v roce 2017, kdy STAN potřeboval pro jeden mandát 44 000 hlasů, zatímco ANO jen 19 tisíc.
Zatímco zrušení kvóra se týká jen matematiky a nepotřebovalo by hledat novou formulaci, druhá část představuje složitější problém a novými změnami se bude muset zabývat Sněmovna i Senát. Navržený nový text musí v obou komorách získat většinu, ale konečné přijetí v Senátu nemůže již přehlasovat Sněmovna. Podle ústavních odborníků možných řešení v tomto případě je mnoho a těžko odhadovat, které by mohlo nakonec projít. Například by bylo možné - což jsem slyšel nejčastěji - sečíst výsledky a teprve pak přidělit kvóra jednotlivým krajům.
Sněmovna a Senát teď musí v rozmezí asi tří až čtyř měsíců rozhodnout, jak se hlasy po volbách budou mezi jednotlivé kraje rozdělovat, protože do srpna musí být předloženy kandidátky. A ač současně včerejší plénum Ústavního soudu ve svém nálezu sdělilo, že nemusí nutně datum voleb, které prezident vyhlásil na 8. a 9. října 2021 platit, podle odborníků ale nejspíš zůstane nezměněno.
Budeme-li ale nakonec spekulovat, zdá se, že prezident, který vyhlásil datum voleb již 28. prosince, tedy nezvykle předčasně, tak učinil nejspíš hlavně proto, aby k změnám volebního zákona nedošlo, protože tušil, že změny oslabí premiéra, jehož slabosti kvůli střetu zájmů, spolupráci s StB, vyšetřování Čapího hnízda atd., může využívat: Ví, že se proti němu nikdy nepostaví. Na druhé straně Ústavní soud a soudce zpravodaj Jan Filip s předložením návrhů na změny čekal tak dlouho nejspíš proto, že čekal na dobu, až návrh bude mít v obou komorách parlamentu šanci, že bude schválen. Tak tomu ve starých demokraciích chodí, a tomu se zřejmě pan Filip přiučil na zahraničních stážích.
Dal jasně celé veřejnosti najevo, i po tlaku prezidenta Miloše Zemana na soud, že pro demokracii nejsou nejdůležitější volby, ale i dělba moci na moc ústavodárnou, výkonnou, soudní a mediální. Vyhověl tak žádosti 21 senátorů z roku 2017 ze STANU, KDU-ČSL a TOP O9, ve dvou ze třech požadavků. Nezrušil jen tzv. D Hondtův princip přepočítávání hlasů, který vždy zvýhodňuje silnější.
Konkrétně šlo o to, že po třech a půl letech soudce zpravodaj, sedmdesátiletý Jan Filip, který je považován za nejvýznamnějších sloužícího českého konstitucionalistu: má za sebou třicet zahraničních stáží a několik set odborných publikací, předložil plénu návrh na úpravu a plénum Ústavního soudu nakonec zrušilo dvě zásadní klauzule: navyšování kvóra pro koalice, to znamená, že do Sněmovny už nemusí mít dvoukoalice místo pěti procent hlasů, deset, trojkoalice 15 atd. a zároveň zrušil část týkající se určení počtu poslanců v krajích a průběh skrutonia, protože porušoval princip rovnosti hlasů a šancí pro malé strany. Senátoři uváděli příklad z voleb v roce 2017, kdy STAN potřeboval pro jeden mandát 44 000 hlasů, zatímco ANO jen 19 tisíc.
Zatímco zrušení kvóra se týká jen matematiky a nepotřebovalo by hledat novou formulaci, druhá část představuje složitější problém a novými změnami se bude muset zabývat Sněmovna i Senát. Navržený nový text musí v obou komorách získat většinu, ale konečné přijetí v Senátu nemůže již přehlasovat Sněmovna. Podle ústavních odborníků možných řešení v tomto případě je mnoho a těžko odhadovat, které by mohlo nakonec projít. Například by bylo možné - což jsem slyšel nejčastěji - sečíst výsledky a teprve pak přidělit kvóra jednotlivým krajům.
Sněmovna a Senát teď musí v rozmezí asi tří až čtyř měsíců rozhodnout, jak se hlasy po volbách budou mezi jednotlivé kraje rozdělovat, protože do srpna musí být předloženy kandidátky. A ač současně včerejší plénum Ústavního soudu ve svém nálezu sdělilo, že nemusí nutně datum voleb, které prezident vyhlásil na 8. a 9. října 2021 platit, podle odborníků ale nejspíš zůstane nezměněno.
Budeme-li ale nakonec spekulovat, zdá se, že prezident, který vyhlásil datum voleb již 28. prosince, tedy nezvykle předčasně, tak učinil nejspíš hlavně proto, aby k změnám volebního zákona nedošlo, protože tušil, že změny oslabí premiéra, jehož slabosti kvůli střetu zájmů, spolupráci s StB, vyšetřování Čapího hnízda atd., může využívat: Ví, že se proti němu nikdy nepostaví. Na druhé straně Ústavní soud a soudce zpravodaj Jan Filip s předložením návrhů na změny čekal tak dlouho nejspíš proto, že čekal na dobu, až návrh bude mít v obou komorách parlamentu šanci, že bude schválen. Tak tomu ve starých demokraciích chodí, a tomu se zřejmě pan Filip přiučil na zahraničních stážích.