Politika v době internetové komunikace
Každá změna komunikace ve veřejném prostoru způsobila záhy i změnu politiky. Johannes Gutenberg vynálezem knihtisku sebral monopol církevní kazatelně, rozhlas vytvořil masovou demokracii a televize umožnila vítězství Johna F. Kennedyho nad Richardem Nixonem.
Obraz zvítězil nad slovem, jak později ukázaly průzkumy: Kdyby neexistovala televize a duel by probíhal jen v rozhlase, vyhrál by Nixon. Proto se musíme ptát: Jakou změnu či dokonce obrat přinesl internet?
Odpověď zní: Masové politické diskuse se přesunuly z novin, rozhlasu a televize na weby a sociální sítě, kde se nedodržují žádná pravidla: Tam si může každý napsat cokoliv. V důsledku to znamená, že nabývá na významu to, čemu sociologové říkají charizmatická legitimita, to jest schopnost upoutat něčím výjimečným, co ostatní nemají. Místo tyranie aktuality a manipulace s fakty, kde se pracovalo ještě s nějakým, byť malým odstupem, dnes jsou všichni online a vyžaduje se okamžitý názor, čas se scvrknul. Vzbuzuje se dojem, že všichni všechno vědí, že na všechno mají názor, a nikomu se nic neodpustí. Nejdůležitější je konflikt, jak vidíme i u nás třeba na výrocích pirátů a ODS: jedni nazývají druhé podvodníky a druzí mluví o pirátech jako o svazácích, ač se respektují a měli by spolu po volbách koalovat. Obsah je vyplněn jen vynucenými konflikty, kde se zúčastnění přebíjejí stále vyššími urážkami či obviněními, a tím se politické diskuse přiblížili úrovní bulváru a z politiků se staly celebrity. Potvrzuje to i prezident, který raději dává rozhovory bulvárnímu Blesku, než ČT a ČRo.
V on-lin světě jsme neustále na síti, ztrácíme koncentraci a odstup, který byl vždy důležitý k tomu, aby si člověk mohl udělat vlastní názor. Místo toho v nekonečné přehršli sdělení, v nichž se většina lidí nemá čas a neumí orientovat, se přikláníme často jen k tomu, co podporuje náš názor, což společnost rozděluje místo toho, aby ji vzájemná komunikace sjednocovala, jak kdysi napsal Emile Durkheim. Ten definoval morálku jako potřebu sociální soudržnosti. A s rozdělenou veřejností se pak snadno manipuluje, což některým politikům vždy vyhovuje. Místo racionálních argumentů jim stačí když přilévají olej do ohně. A tady se již dotýkáme jednoho ze základních znaků hypermoderní společnosti, který znamená opravdový obrat: Internetová komunikace zrušila ve veřejném prostoru snadnou schopnost rozlišování mezi tím, co je legitimní a nelegitimní nebo vědecky správné a vadné řešení. Tím se otevírá velký prostor pro hlupáky, kteří způsobují s rozkoší škody jiným, aniž by z toho měli sami užitek. Za této situace morálku vytvářejí představitelé masové zábavy, mezi něž se zařadili i politici, což ale nepředstavuje žádnou výhodu ani pro ně: V dnešním mediálním provozu stačí jeden nešikovný výrok politika a jeho dlouholetá profesionální kariéra se zhroutí.
Psáno pro ČRoPlus
Obraz zvítězil nad slovem, jak později ukázaly průzkumy: Kdyby neexistovala televize a duel by probíhal jen v rozhlase, vyhrál by Nixon. Proto se musíme ptát: Jakou změnu či dokonce obrat přinesl internet?
Odpověď zní: Masové politické diskuse se přesunuly z novin, rozhlasu a televize na weby a sociální sítě, kde se nedodržují žádná pravidla: Tam si může každý napsat cokoliv. V důsledku to znamená, že nabývá na významu to, čemu sociologové říkají charizmatická legitimita, to jest schopnost upoutat něčím výjimečným, co ostatní nemají. Místo tyranie aktuality a manipulace s fakty, kde se pracovalo ještě s nějakým, byť malým odstupem, dnes jsou všichni online a vyžaduje se okamžitý názor, čas se scvrknul. Vzbuzuje se dojem, že všichni všechno vědí, že na všechno mají názor, a nikomu se nic neodpustí. Nejdůležitější je konflikt, jak vidíme i u nás třeba na výrocích pirátů a ODS: jedni nazývají druhé podvodníky a druzí mluví o pirátech jako o svazácích, ač se respektují a měli by spolu po volbách koalovat. Obsah je vyplněn jen vynucenými konflikty, kde se zúčastnění přebíjejí stále vyššími urážkami či obviněními, a tím se politické diskuse přiblížili úrovní bulváru a z politiků se staly celebrity. Potvrzuje to i prezident, který raději dává rozhovory bulvárnímu Blesku, než ČT a ČRo.
V on-lin světě jsme neustále na síti, ztrácíme koncentraci a odstup, který byl vždy důležitý k tomu, aby si člověk mohl udělat vlastní názor. Místo toho v nekonečné přehršli sdělení, v nichž se většina lidí nemá čas a neumí orientovat, se přikláníme často jen k tomu, co podporuje náš názor, což společnost rozděluje místo toho, aby ji vzájemná komunikace sjednocovala, jak kdysi napsal Emile Durkheim. Ten definoval morálku jako potřebu sociální soudržnosti. A s rozdělenou veřejností se pak snadno manipuluje, což některým politikům vždy vyhovuje. Místo racionálních argumentů jim stačí když přilévají olej do ohně. A tady se již dotýkáme jednoho ze základních znaků hypermoderní společnosti, který znamená opravdový obrat: Internetová komunikace zrušila ve veřejném prostoru snadnou schopnost rozlišování mezi tím, co je legitimní a nelegitimní nebo vědecky správné a vadné řešení. Tím se otevírá velký prostor pro hlupáky, kteří způsobují s rozkoší škody jiným, aniž by z toho měli sami užitek. Za této situace morálku vytvářejí představitelé masové zábavy, mezi něž se zařadili i politici, což ale nepředstavuje žádnou výhodu ani pro ně: V dnešním mediálním provozu stačí jeden nešikovný výrok politika a jeho dlouholetá profesionální kariéra se zhroutí.
Psáno pro ČRoPlus