"Sjezd je legitimní a demokratické řešení v situaci, kdy vnitrostranické spory pronikají na veřejnost s takovou intenzitou, že strana začíná být pro voliče nečitelná, lidé nemají jistotu, kam strana směřuje a jak silný je mandát jejího vedení," napsal Bursík v dopise určeném členům SZ. To je jistě pravda, jenže celou akci trochu zpochybňují způsoby volby delegátů a narychlo zakládané nové organizace, což předsedovi vyčítají oponenti ve straně.

Argumentace má logiku. Staré strany jako KSČM a KDU-ČSL měly donedávna kolem 50 000 členů, dnes mají jistě o něco méně, a nové strany ČSD a ODS mají kolem 20 000 členů. Zelení podle posledních údajů mají asi 2500 členů a pro založení nové organizace stačí vždy jen tři členové, z nichž jeden může jet na sjezd, který bude mít okolo 300 delegátů. Stačili-li příznivci Martina Bursíka před vyhlášením sjezdu založit dost nových organizací, budou mít na sjezdu převahu, aby odstranili dvojkolejnost vedení, o což Martinu Bursíkovi jde především.

Na jedné straně je nyní u zelených předseda a předsednictvo a na druhé straně republiková rada, která má své vedení a silnou autonomii, což je hlavní důvod současných třenic ve straně, v tom má Martin Bursík pravdu. Takovouhle dvojkolejnost nenajdeme v žádné jiné politické straně.

Martin Bursík o tom internetovému deníku Aktuálně.cz řekl: „Když je nějaký politik nominován a zvolen do nějaké vnitrostranické funkce, tak musí být jasné, jakému orgánu se zodpovídá za svoji práci. A ten orgán vyhodnocuje, jestli to politik zvládl nebo nezvládl, uspěl nebo ne. Podle toho je volen znovu. A tyto elementární věci u nás nefungují, protože máme stanovy zděděné z doby, kdy Strana zelených ještě nebyla ani ve vládě, ani v parlamentu a bylo to vcelku jedno, protože moc o ničem nerozhodovala.“

Problém našich zelených je ale i v tom, že se do vlády dostali příliš rychle na rozdíl od podobných politických stran na západě, kde jim to většinou trvalo přes dvacet let, než se z původně mladých revolucionářů z roku 1968 stali standardní politici, kteří umějí pracovat s kompromisem a kteří musí ctít dvojí loajalitu: ke své straně i ke koalici, s níž vládnou. Tohle zřejmě nechápou ti, kteří tvoří opozici uvnitř strany a nejraději by z vlády vystoupili.

Úkolem řádně zvoleného vedení každé politické strany je dostat se do vlády a zároveň transparentně sdělit, kde jsou meze koaliční spolupráce, za které strana nikdy nepůjde. Tohle se však vzhledem k tomu, že je strana rozpolcená, zatím zcela jasně nestalo, proto Bursíkův krok svolat sjezd je pochopitelný: Pokud by to neučinil před volbami, ztratil by hlasy těch, kteří zelené tradičně volí hlavně proto, že s občanskými a sociálními demokraty nejsou spokojení, o KSČM ani nemluvě.

I když v podzimních krajských a doplňovacích volbách do senátu ve dnech 17. a 18. října – volí se jedna třetina – nemají zelení velkou šanci, protože jim chybí výrazné osobnosti, Bursíkův krok představuje důležitý signál jak dovnitř strany, tak do celé společnosti: strana se stane standardnější a nebude možné, aby část vedení stále vyhrožovala, že vystoupí z koalice kvůli každému chystanému reformnímu kroku.

Napsáno pro ČRo6