Strany a mafie útočí na kritické myšlení
V polovině června policie zatkla po majiteli listu, který je ve vazbě již od minulého roku, jednoho komentátora a další den i šéfredaktora a čtyři editory a manažery novin Apple Daily.
Tak 24. června 2021 zanikly po třiceti letech jediné opoziční noviny, které v Hongkongu vycházely. Čtenáře si získaly investigativními články, ostrými komentáři, které rozkrývaly praktiky komunistické Číny i falše bulváru. Tím Čína porušila miniústavu, která po přechodu Hongkongu z britské pod čínskou správu zaručovala svobodu slova. Pod podobným tlakem je veřejnoprávní rozhlas a televize, do jejichž čela byl dosazen státní úředník.
Jenže podobná situace je i v Evropské unii. Vynecháme-li tentokrát naše problémy okolo České televize, tak musím připomenout Orbánovo Maďarsko, kde byla média až na pár výjimek proměněna v inzertní noviny vlády, jak napsal redaaktor portálu 444.hu Péter Erdélyi. Reportéři bez hranic dokonce přirovnali Orbána k Lukašenkovi. A Kaczynského Polsko, kde již většina médií je v područí jeho politické strany. To se ukázalo i o prvním červencovém víkendu, kdy se z Bruselu vrátil do Polska bývalý úspěšný premiér Donald Tusk a zakladatel strany Občanská platforma. Tusk pronesl zásadní projev, v němž prohlásil, že se vrátil domů, aby jeho strana v příštích volbách zvítězila. Místo analýzy nové situace veřejnoprávní celoplošná televize TVP odvysílala pořad, v němž zveřejnila záběry, na nichž Tusk hovoří německy a sugerovala posluchačům, že pracuje pro Německo a Rusko a že o jeho návratu do Polska rozhodli Němci. A v poslední době se k těmto zemím, kterým vadí svobodná média, přidalo i Slovinsko v čele s premiérem Janesze Janšou. Ten, stejně jako třeba již zmíněný Orbán, potřebuje neustále vyhledávat nepřítele, aby odlákal pozornost od svých problémů. Mezi nepřátele řadí i novináře a tiskovou kancelář STA, které kvůli tomu zkraje roku nechal seškrtat rozpočet. A protože Janša silně spolupracuje s Orbánem, maďarští podnikatelé začali ve Slovinsku horečně budovat alternativní tiskové impérium, o které by se mohl Janša opřít.
A nejkrutější útok na svobodu médií se odehrál 6. července 2021 v Amsterodamu, kde byl nizozemský televizní novinář Peter R. de Vries postřelen před studiem. Tento reportér měl vystoupit jako svědek v největším trestním procesu v Nizozemsku, který je veden proti organizovanému zločinu. Mezi obviněnými je i vůdce mafiánského gangu Riduan Taghi. Dle médií to byl právě on, kdo novináře zařadil na tzv. listinu smrti.
Všechny zmíněné zásahy a pokus o vraždu novináře jsou namířeny proti základním hodnotám, na kterých Evropská unie stojí a mezi něž patří i svoboda slova. Ztráta této svobody, která je zásadní podmínkou pro zachování kritického myšlení, vždy znamenala ztrátu všech ostatních svobod, jak můžeme vidět v Hongkongu. Pokud ji nedokážeme obhájit, zvítězí v Evropě majitelé pravdy nad těmi, kteří vědí, že pravdu nelze nikdy vlastnit, tu je možné jen pracně, namáhavě a stále hledat. To by byl skutečný konec EU.
Psáno pro ČRoPlus.
Tak 24. června 2021 zanikly po třiceti letech jediné opoziční noviny, které v Hongkongu vycházely. Čtenáře si získaly investigativními články, ostrými komentáři, které rozkrývaly praktiky komunistické Číny i falše bulváru. Tím Čína porušila miniústavu, která po přechodu Hongkongu z britské pod čínskou správu zaručovala svobodu slova. Pod podobným tlakem je veřejnoprávní rozhlas a televize, do jejichž čela byl dosazen státní úředník.
Jenže podobná situace je i v Evropské unii. Vynecháme-li tentokrát naše problémy okolo České televize, tak musím připomenout Orbánovo Maďarsko, kde byla média až na pár výjimek proměněna v inzertní noviny vlády, jak napsal redaaktor portálu 444.hu Péter Erdélyi. Reportéři bez hranic dokonce přirovnali Orbána k Lukašenkovi. A Kaczynského Polsko, kde již většina médií je v područí jeho politické strany. To se ukázalo i o prvním červencovém víkendu, kdy se z Bruselu vrátil do Polska bývalý úspěšný premiér Donald Tusk a zakladatel strany Občanská platforma. Tusk pronesl zásadní projev, v němž prohlásil, že se vrátil domů, aby jeho strana v příštích volbách zvítězila. Místo analýzy nové situace veřejnoprávní celoplošná televize TVP odvysílala pořad, v němž zveřejnila záběry, na nichž Tusk hovoří německy a sugerovala posluchačům, že pracuje pro Německo a Rusko a že o jeho návratu do Polska rozhodli Němci. A v poslední době se k těmto zemím, kterým vadí svobodná média, přidalo i Slovinsko v čele s premiérem Janesze Janšou. Ten, stejně jako třeba již zmíněný Orbán, potřebuje neustále vyhledávat nepřítele, aby odlákal pozornost od svých problémů. Mezi nepřátele řadí i novináře a tiskovou kancelář STA, které kvůli tomu zkraje roku nechal seškrtat rozpočet. A protože Janša silně spolupracuje s Orbánem, maďarští podnikatelé začali ve Slovinsku horečně budovat alternativní tiskové impérium, o které by se mohl Janša opřít.
A nejkrutější útok na svobodu médií se odehrál 6. července 2021 v Amsterodamu, kde byl nizozemský televizní novinář Peter R. de Vries postřelen před studiem. Tento reportér měl vystoupit jako svědek v největším trestním procesu v Nizozemsku, který je veden proti organizovanému zločinu. Mezi obviněnými je i vůdce mafiánského gangu Riduan Taghi. Dle médií to byl právě on, kdo novináře zařadil na tzv. listinu smrti.
Všechny zmíněné zásahy a pokus o vraždu novináře jsou namířeny proti základním hodnotám, na kterých Evropská unie stojí a mezi něž patří i svoboda slova. Ztráta této svobody, která je zásadní podmínkou pro zachování kritického myšlení, vždy znamenala ztrátu všech ostatních svobod, jak můžeme vidět v Hongkongu. Pokud ji nedokážeme obhájit, zvítězí v Evropě majitelé pravdy nad těmi, kteří vědí, že pravdu nelze nikdy vlastnit, tu je možné jen pracně, namáhavě a stále hledat. To by byl skutečný konec EU.
Psáno pro ČRoPlus.