Stopka ekonomické diplomacie a ega mocných
Válka na Ukrajině názorně předvádí, jak slepá byla cesta ekonomické diplomacie, když upřednostnila ekonomiku nad politikou.
Slepě věřila, že bude-li ekonomika Ruska závislá na západních technologiích, bude muset Rusko dodržovat dohody o dodávkách energií. Vůbec nepočítala s psychologií mocných, která funguje jinak.
Německý dokumentarista Stephan Lamby, který se důkladně léta zabýval selháními Helmuta Kohla i Gerharda Schrödera, v časopise Der Spiegel tvrdí, že moc zamlžuje smysly. My můžeme dodat, že jeho závěry v důsledku platí i na Vladimíra Putina.
Když Lamby s Kohlem dávno potom, co už musel odejít kvůli ilegálním darům pro stranu CDU z funkce kancléře, bylo mu 73 let, vůbec si nedokázal připustit vinu a byl rozhořčen z toho, že je obklopen jen samými nepřáteli. A podobně se cítil v současné době Schröder, kterému je 78 let, když ho navštívili reportéři New York Times. I ten vůbec nechápal, proč na něj dnes zanevřelo skoro celé Německo kvůli tomu, že se přátelí s Vladimírem Putinem.
A zdá se, že i Vladimír Putin, kterému je 69 let, rovněž vůbec nechápe, proč je terčem kritiky celé euroatlantické civilizace kvůli válce s Ukrajinou, v domnění, že přece válčí na svém území.
Samozřejmě, že tato srovnání nemohou být úplně platná, protože všichni pocházejí z různého sociálních prostředí, ale jeden moment mají společný: všichni vnímají politiku jako sportovní klání: potřebují rivaly, nepřítele i obdivovatele a díky nim rostou, ale díky nim roste i jejich ego. Milují odpor i potlesk, oboje je nabíjí a dodává jim energii. A čím mocnější je protivník, tím z toho mají větší požitek.
Lamby píše: Kdo stojí na špici velkého státu, porovnává se jen s těmi, kteří jsou v podobné pozici. Proto se tito lidé necítí být cizími vládci jen odpuzováni, ale jsou jimi i přitahováni, To dle Lambyho přitahuje i Trumpa k Putinovi, proto chce Putin jednat jen s Bidenem a stejně opačně kdysi Putin přitahoval Kohla a dnes Schrödera. Kdo si zvykl dlouho na moc, ztrácí soudnost. Jen proto si všichni zmínění politici mohou myslet, že nikdy neudělali chybu. Cit pro nálady ve společnosti, ve vlastní zemi a ve své straně zcela ztratí. Příběh Helmuta Kohla to jasně dokazuje: jeho ego bylo tak veliké, že až do své smrti o zdroji ilegálních peněz nepromluvil, i když proti němu stála nejen celá strana, ale i zákon. A my můžeme dodat: Nejspíš podobně díky zduřelému egu dopadnou pánové Schröder a Putin, i když tentokrát nejde jen o ohrožení jedné politické strany, jako u Kohla: Schröder svými postoji ohrožuje celé Německo, proto taky už v německé Wikipedii není veden jako politik, ale jen jako lobbista a Putin dokonce kromě své země i zbytek naší civilizace. Ruský spisovatel Viktor Jerofejev pro Gazetu Wybotczu řekl: Putin světu připomíná, že jsme vzešli ze Zlaté hordy, asijské civilizace krvavých dobyvatelů.
Psáno pro ČRoPlus
Slepě věřila, že bude-li ekonomika Ruska závislá na západních technologiích, bude muset Rusko dodržovat dohody o dodávkách energií. Vůbec nepočítala s psychologií mocných, která funguje jinak.
Německý dokumentarista Stephan Lamby, který se důkladně léta zabýval selháními Helmuta Kohla i Gerharda Schrödera, v časopise Der Spiegel tvrdí, že moc zamlžuje smysly. My můžeme dodat, že jeho závěry v důsledku platí i na Vladimíra Putina.
Když Lamby s Kohlem dávno potom, co už musel odejít kvůli ilegálním darům pro stranu CDU z funkce kancléře, bylo mu 73 let, vůbec si nedokázal připustit vinu a byl rozhořčen z toho, že je obklopen jen samými nepřáteli. A podobně se cítil v současné době Schröder, kterému je 78 let, když ho navštívili reportéři New York Times. I ten vůbec nechápal, proč na něj dnes zanevřelo skoro celé Německo kvůli tomu, že se přátelí s Vladimírem Putinem.
A zdá se, že i Vladimír Putin, kterému je 69 let, rovněž vůbec nechápe, proč je terčem kritiky celé euroatlantické civilizace kvůli válce s Ukrajinou, v domnění, že přece válčí na svém území.
Samozřejmě, že tato srovnání nemohou být úplně platná, protože všichni pocházejí z různého sociálních prostředí, ale jeden moment mají společný: všichni vnímají politiku jako sportovní klání: potřebují rivaly, nepřítele i obdivovatele a díky nim rostou, ale díky nim roste i jejich ego. Milují odpor i potlesk, oboje je nabíjí a dodává jim energii. A čím mocnější je protivník, tím z toho mají větší požitek.
Lamby píše: Kdo stojí na špici velkého státu, porovnává se jen s těmi, kteří jsou v podobné pozici. Proto se tito lidé necítí být cizími vládci jen odpuzováni, ale jsou jimi i přitahováni, To dle Lambyho přitahuje i Trumpa k Putinovi, proto chce Putin jednat jen s Bidenem a stejně opačně kdysi Putin přitahoval Kohla a dnes Schrödera. Kdo si zvykl dlouho na moc, ztrácí soudnost. Jen proto si všichni zmínění politici mohou myslet, že nikdy neudělali chybu. Cit pro nálady ve společnosti, ve vlastní zemi a ve své straně zcela ztratí. Příběh Helmuta Kohla to jasně dokazuje: jeho ego bylo tak veliké, že až do své smrti o zdroji ilegálních peněz nepromluvil, i když proti němu stála nejen celá strana, ale i zákon. A my můžeme dodat: Nejspíš podobně díky zduřelému egu dopadnou pánové Schröder a Putin, i když tentokrát nejde jen o ohrožení jedné politické strany, jako u Kohla: Schröder svými postoji ohrožuje celé Německo, proto taky už v německé Wikipedii není veden jako politik, ale jen jako lobbista a Putin dokonce kromě své země i zbytek naší civilizace. Ruský spisovatel Viktor Jerofejev pro Gazetu Wybotczu řekl: Putin světu připomíná, že jsme vzešli ze Zlaté hordy, asijské civilizace krvavých dobyvatelů.
Psáno pro ČRoPlus