O víkendu Moskva ohlásila úspěšný test mezikontinentální střely Sarmat a hned po té odvysílala státní televize Rossija 1 pořad 60 minut, v němž penzionovaný ruský generál Jevgenij Bužinskij prohlásil: "Pokud bude sedm a půl megatuny dopraveno na území našeho tzv. partnera, pak objekty, jako je New York s devíti miliony obyvateli, to je fajn město, přestanou existovat.

Díky jediné raketě." Frekvence podobných zpráv z Ruska se zvyšuje, i pravnučka Nikity Chruščova Nina, která je profesorkou mezinárodních vztahů v New Yorku, upozornila v Newsweeku na to, že Putin je ochoten nasadit taktické jaderné zbraně, protože je odhodlán vyhrát za každou cenu. Při rozloučení v moskevské katedrále Vladimíra Putina s Vladimírem Žirinovským jsme mohli, jak oznámila ČTK, vidět, že prezidentův pobočník měl s sebou kufřík potřebný k jadernému útoku. Otázka, na kterou se pokusím v tomto textu odpovědět, zní: Jak jaderný kufřík funguje ve Spojených státech a v Rusku?

Ve Spojených státech musí mít tento kufřík vždy u sebe jeden z členů ozbrojeného doprovodu a má ho většinou připoutaný k ruce: Kufřík je z titanu, potažený kůží, má rozměry 45 krát 35 krát 25 centimetrů a váží 20 kilogramů. Američané mu říkají The Footbal. Kufřík obsahuje scénáře hrozeb, možností okamžitého úderu, návod pro vysílání projevu k národu i seznam atomových krytů. Autorizační kartu má prezident, který může zvolit odpálení konkrétní rakety. Mimo něj má kufřík i viceprezident, ale o odpálení hlavic může prezident rozhodnout zcela sám: svolení Kongresu ani Senátu nepotřebuje. V principu jde vlastně jen o pečlivě zabezpečený satelitní telefon, který umožňuje vydat povel k odpálení raket pouze autorizovanému člověku. Rakety odpalují vojáci, ale prezident nevolá přímo jim, mezi nimi stojí ještě Sbor náčelníků štábu a Pentagon. Teprve ti naplánují útok a vydají povel posádkám.

Ruský kufřík má jméno Čeget, což je název hory na Kavkaze, systém je mnohem jednodušší, neboť ho měli používat politici vyššího věku. Ani ruský jaderný kufřík není jeden, pravděpodobně jsou tři a kromě prezidenta jej mají i ministr obrany a náčelník generálního štábu. Ani v tomto kufříku není žádné tlačítko, ale telefon, přes který se navzájem spojí a autorizují rozhodnutí. Rakety po jejich příkazu a následném příkazu generálního štábu odpalují vojáci. Podle odborníků z generálního štábu naší armády není ale v Rusku tolik brzd jako v USA, protože Putin má kolem sebe jen loajální skupinu spolupachatelů a žádné oponenty.

Obrana pomocí jaderného deštníku proti takovému útoku je bohužel v Evropě nedostatečná. Třeba Berlín by šlo uhájit jen tehdy, kdyby se kolem města shromáždilo všech dvanáct Patriotů umístěných v severním Německu, ale míra zásahů není příliš vysoká: hovoří se o 40 až 70 procentech, řekl odborný novinář Gabor Steingart německému týdeníku Focus. A takzvané hodiny soudného dne ukazují, jak blízko je lidstvo k jaderné katastrofě. Během kubánské krize ukazovaly čas 11 hodin a 58 minut, dnes se tento čas prodloužil o půl minuty: Čím je minutová ručička hodin blíže půlnoci, tím je svět zranitelnější vůči jaderné katastrofě.

Napsáno pro ČRoPlus