Opomeneme-li obecně známé skutečnosti, že Ukrajinci ve válce s Ruskem brání hodnoty celé naší civilizace a to, že nám připomněli, jak jsme trestuhodně zanedbali naši obranyschopnost, poukázali v prvé řadě na náš poválečný izolacionismus, který začínáme, zdá se, právě díky nim překonávat. To byl důvod, proč jsme odmítali všechny běžence.

Totální izolací po roce 1948 jsme ztratili možnost konfrontace, soutěžení, potřeby se překonávat a něco dokázat těm druhým, kteří s námi žijí. Izolace, jak známo, vede vždy k regresi, a proto může být konfrontace mezi kulturami, které jsou si blízké anebo přizpůsobivé, pozitivní, a to je případ právě Ukrajinců, i když tu třeba všichni nebudou dlouho. Jejich přítomnost vyprovokovala nebývalou vlnu solidarity. Důvody našeho izolacionismu, kvůli kterému máme problémy i v Evropské unii, jsou historické: Zatímco naše civilizace se po celou dobu minulého století zvykala na obrovské přesuny lidi do země: miliony Evropanů odešly do Spojených států, dekolonizace přivedla do Evropy statisíce Afričanů a Asiatů, na konci druhé světové války se jen v Evropě přemístilo během několika měsíců 15 až 20 milionů lidí a západní země lákaly cizí dělníky z jihu Evropy či z Turecka, my jsme byli zbaveni Židů, jen z Čech jich zahynulo v koncentračních táborech asi 80 000 a starousedlých Němců bylo vysídleno něco přes tři miliony, přičemž právě tyto skupiny obyvatelstva nás spojovaly nejvíce se zbytkem Evropy. Jejich odchod se samozřejmě brzy projevil i na výsledku voleb: Československo bylo jedinou zemí, která se dobrovolně podrobila Stalinovi. A navíc v roce 1992 jsme se zbavili i Slováků, což ještě více podpořilo naší latentní xenofobii, která dodnes umožňuje extrémistům zprava i zleva s tímto nedostatkem pracovat, a to za situace, kdy integrace právní legislativy i společná obrana by měly být hlavními cíli současné politiky.

Specifický problém jako vždy představuje romské etnikum s tradiční kočovnou mentalitou, kterou je možné překonat jedině vzděláním jak ukázali Švédové, což platí i v případě všeobecné latentní české xenofobie pro celou populaci.

Bohužel školství není změřitelné ekonomickým koeficientem, proto je jednoduché na něm šetřit, na což ovšem budeme doplácet nejen my, ale hlavně naše děti a vnuci. Jinými slovy válka na Ukrajině celé naší civilizaci ukázala, že svoboda je drahá komodita, za kterou musíme zaplatit vysokou cenu, nechceme-li ji ztratit. S tím se musíme smířit: naše životní úroveň bude nižší. Všichni nesídlí v Rusku, někteří jsou i u nás a v nás.

Napsáno pro ČRoPlus