Stojednaletého dozorce Josefa S. z koncentračního tábora v Sachsenhausenu odsoudil německý soud v Braniborsku na pět let vězení.

Byl uznán vinným za spoluodpovědnost za vraždy a úmrtí 3 516 vězňů. Přesto, že se našla jeho dokumentace, která dokazuje, že byl příslušníkem jednotek SS ve zmíněném koncentračním táboře, obžalovaný před soudem tvrdil, cituji: „Netuším, co jsem měl dělat. Nevím, proč sedím na lavici obžalovaných. Nemám s tím nic společného.“ Soudce Udo Lechtermann rozsudek zdůvodnil slovy: „Nepotrestaní přeživší nesmí být německou justicí zapomenuti.“ Německý rozsudek posílá do celého světa zásadní informaci, že válečné zločiny bude trestat celá Evropská unie, ať se dějí kdekoliv, stáří nikoho nevyviňuje.

Jose S. byl před druhou světovou válkou zemědělským dělníkem a nejspíš mohl být, kdyby nebylo Hitlera, celý život dobrým a pracovitým mužem. Proto je na místě se ptát, jaké mechanismy moci způsobily, že se z něj stal dozorce SS v koncentračním táboře? Za jakých okolností uchvátí demagogové široké publikum s pomocí iracionálních, emocionálních výzev vykloubených z faktů, logiky a morálních principů? Kdy politici odpovědní za udržení systému podlehnou diktátorovi?

Nejčastěji se v této souvislosti historici, sociologové a psychologové obracejí k období vlády Adolfa Hitlera. Proto se připomínají i věty německého dramatika, básníka a levicového aktivisty Ernsta Tollera, cituji: „Lidé jsou již unaveni rozumem, unaveni myšlením a zvažováním. Ptají se, k čemu nám rozum v posledních letech byl, k čemu nám byly znalosti a chápání?“ A americký profesor z University of New York Benjamin C. Hett k tomu dodává: „Hitler a jeho nacistické hnutí se zrodilo jako reakce na naprostý triumf globálního liberálního kapitalismu na konci první světové války. Logika této chaotické doby dotlačila odpůrce úsporných opatření k tomu, aby se stali zároveň i odpůrci liberální demokracie. Nacismus měl kořeny v antisemitismu, bigotnosti a vymezování se proti ostatním.“ Využil ale také, píše dále Hett, ekonomického neklidu přiživovaného ortodoxními ekonomickými programy, jež prohloubily rány ekonomické krize. Joseph Goebbels to řekl jasně: „V každém případě chceme postavit zeď, ochrannou zeď.“

Ralf baron Dahrendorf to kdysi formuloval, když to shrnu, takto: Rozum lze podobně jako jazyk popsat spíše jako produkt sociálního života. Jen proto je možné, aby fundamentální racionální postoj byl postaven v některých případech na iracionálním rozhodnutí, a v důsledku vedl až k násilí. Fašismus byl postaven na spojení, vedení a proměně, ruský imperiální systém je založen na spojení nadějí a proměně. V obou případech jde o iracionální víru, která je vždy vášnivě teplá, zatímco rozum je chladný. Proto se hodně lidí cítí lépe v mase, v níž se všichni mýlí. Vždycky jde o volbu, o morální rozhodnutí.

Ale právě to platí i pro politické elity, které, chtějí-li být zodpovědné, nesmí podlehnout průzkumům veřejného mínění, a obrátit se rázně proti mínění mýlící se masy.

Napsáno pro ČRoPlus