Hlavním civilizačním odkazem římského práva je koncepce smlouvy jako právního omezení, tedy hranic lidského chování, které jsou racionálně vyjednané. Racionalismus římského práva je tak racionalismem dělící čáry.

Vědět, kde jsou hranice mezi ekonomikou, justicí a politikou, nebo právem a morálkou, je součástí naší civilizace. Tuto etiku sebeohraničení či sebeomezení musíme vztáhnout i na chování ústavních činitelů, u nichž se předpokládá, že při svém rozhodování nepřestoupí hranice svých pravomocí. A za ústavní činitele považujeme představitele státu a nejvyšší úředníky, kteří jsou voleni či jmenováni. Mezi ně tedy patří i bývalý premiér a dnes poslanec Andrej Babiš, který před časem v pořadu 360 stupňů na CNN Prima News prohlásil, že i když by byl v kauze Čapí hnízdo odsouzen, zůstane v politice, to znamená, že se nevzdá svého mandátu. Zákon sice nic takového poslanci neukládá, ale v civilizovaném světě se počítá, že politik by si měl uvědomit, že se dostal do rozporu s morálkou civilizace, v které žije a mělo by proto pro něj platit sebeohraničení: trestaný člověk se nemůže podílet na jakémkoliv rozhodování civilizovaného státu. O vině rozhoduje soud a ne obžalovaný. Nedodržení tohoto principu by bylo krokem k privatizaci státu, říkají právní teoretici.

Kromě dlouholetého vyšetřování kauzy Čapího hnízda, která je spíš symbolem než hlavním problémem střetu zájmů bývalého premiéra, se podobně táhne i vyšetřování korupce bývalé milenky premiéra Nečase Jany Nagyové, což u občanů nutně vzbuzuje podezření na napojení soudní moci na politické strany. Proto i současná diskuse o připravovaném novém zákoně o státním zastupitelství, která se ale s různou intenzitou táhne již asi deset let, je tak důležitá: soustava státních zástupců představuje jeden ze základních pilířů státní moci a jde o to, aby byla nezávislá, aby byla dodržena hranice mezi politikou a justicí.

Asi poprvé o reformě hovořila vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v roce 2012, která navrhovala zrušení vrchních státních zastupitelství, tedy i své funkce. Proti tomu se politici tvrdě postavili a návrh padl pod stůl. O další reformy se pokoušel i Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Poslední, čtvrtý pokus, který má od počátku července Sněmovna, připravuje ministr spravedlnosti Pavel Blažek. V principu jde jen o technicistní změny. Nejvyšší, vrchní, krajští i okresní státní zástupci mají být jmenováni jen na dobu sedmi let, a to pouze na jedno období a odvoláni mohou být jen na základě rozhodnutí kárného řízení, tedy Nejvyššího správního soudu. A Nejvyšší státní zástupce má být jmenován, podle nejpřijatelnějších z navrhovaných verzí, komisí, která by byla nezávislá na politicích. Tím by byla splněna podmínka respektování hranic.

Samozřejmě, že při projednání v parlamentu uslyšíme řadu pozměňovacích návrhů, důležité je ale vědět, že časté srovnávání role soudce a státního zástupce nerespektuje zásadní rozdíl: Vedoucí funkcionáři soudu rozhodují jen o správních a provozních záležitostech a soudcům nesmí a nemohou nic přikázat. Pravomoci vedoucích státních zástupců jsou mnohem vyšší: Každý jejich pokyn musí podřízení akceptovat.

Největší spory, pokud novela v principu projde, se zřejmě povedou o to, v jakém časovém horizontu by došlo k obměně vedoucích postů, aby na jmenování nemohla mít vliv jen jedna politická garnitura.

Napsáno pro ČRo Plus.