Impotentní komunikace ohrožuje vládu
Demonstraci proti vládě svolala sama vláda. I tak by se dala komentovat neschopnost vlády vést dialog s co nejširším počtem občanů v době kulminujících krizí. Marketing rozhovor nenahradí, protože jen ten může vrátit slovům původní smysl. Proto by měla vláda využít všech svých prostředků k tomu, aby ovlivňovala, motivovala, přesvědčovala a dokazovala svou autoritu.
Bohužel nic z toho se neděje. Univerzitní profesor a bývalý bankovní manažer, dva z hlavních představitelů této vlády, byli zvyklí jen nařizovat a nepochopili, že politik se médiím nesmí vyhýbat. V současné době by oba muži měli denně občanům důkladně vysvětlovat co a proč dělají, jak a kdy jim to pomůže, jenže oni místo toho vypouštějí jen obecná prohlášení. Nehovoří konkrétně ani o zastropování cen, o pomoci s bydlením atd., proto rychle ztrácejí důvěru občanů.
Důvodů tohoto stavu je víc. Může za to dle psychologů u lidí, kteří nebyli zvyklí na politickou moc, i oslnění a slast z moci, která v nich probouzí nezvyklou mocenskou pýchu, což prý má evoluční pozadí, není to proto nijak výjimečné. Rychlá adaptace na moc vzbuzuje tzv. sebeklam heroického stupně. Ten vyvolává falešnou víru v účinek všeho, co činí a říkají. Takový politik žije v paralelním světě.
Tím by se zřejmě dala vysvětlit i absence mediální politiky, které se vláda prakticky vůbec nevěnovala, ač právě ta by ji mohla pomoci bojovat se strachem občanů z budoucnosti. Kultivovanější projev premiéra sám o sobě nestačí a díky sedmdesátitisícové demonstraci ztrácí respekt i v zahraničí, který získal na počátku kontrastně rozdílným vystupováním a pověstí, než měl předchozí premiér.
Doma oslovi, jak říkají sociologové, jen Česko A, ale Česko B se cítí zatraceno a jeho složení se díky krizovým situacím značně proměnilo. Nejsou to jen nejapní opozičníci a demonstrující halamové vůči všemu, či trollové různých ideologií, ale převážně vystrašení řádní občané, kteří se cítí být ohroženi.
V tom by samozřejmě silně pomohla jasně definovaná mediální politika, která by definovala roli veřejnoprávních médií a jejich stabilní financování, aby zabránila jejich vydírání a současně definovala nezávislost tištěných, internetových a vysílacích médií. Jasné záměry a úkoly v mediální krajině by mohly pomoci v integraci společnosti, rozvinout debaty mezi různými sociálními skupinami, udržovat kulturní tradice a zvýšit úroveň jazyka ve veřejném prostoru.
Antropologové tvrdí, že všichni živí tvorové potřebují k životu vzduch, vodu, potravu a také prostor. A protože životní prostor sdílejí i lidé s okolními tvory, je důležité, jestli jejich sousedé či vůdčí osobnosti jsou tvorové stejného druhu. To rozhoduje o tom, jestli jsou lidé přátelští nebo agresivní. Pakliže získají dojem, že představitelé vlády a politických stran jsou lidé jiného druhu, kteří s nimi neumějí nebo nechtějí komunikovat, mají strach, jsou frustrovaní a začínají se bránit. Pokud se komunikace politiků nezmění, vláda nemůže získat důvěru, lidé ji nemohou věřit a napětí bude eskalovat: puč v ODS, o kterém se hovoří, by se mohl stát realitou.
Napsáno pro ČRo Plus.
Bohužel nic z toho se neděje. Univerzitní profesor a bývalý bankovní manažer, dva z hlavních představitelů této vlády, byli zvyklí jen nařizovat a nepochopili, že politik se médiím nesmí vyhýbat. V současné době by oba muži měli denně občanům důkladně vysvětlovat co a proč dělají, jak a kdy jim to pomůže, jenže oni místo toho vypouštějí jen obecná prohlášení. Nehovoří konkrétně ani o zastropování cen, o pomoci s bydlením atd., proto rychle ztrácejí důvěru občanů.
Důvodů tohoto stavu je víc. Může za to dle psychologů u lidí, kteří nebyli zvyklí na politickou moc, i oslnění a slast z moci, která v nich probouzí nezvyklou mocenskou pýchu, což prý má evoluční pozadí, není to proto nijak výjimečné. Rychlá adaptace na moc vzbuzuje tzv. sebeklam heroického stupně. Ten vyvolává falešnou víru v účinek všeho, co činí a říkají. Takový politik žije v paralelním světě.
Tím by se zřejmě dala vysvětlit i absence mediální politiky, které se vláda prakticky vůbec nevěnovala, ač právě ta by ji mohla pomoci bojovat se strachem občanů z budoucnosti. Kultivovanější projev premiéra sám o sobě nestačí a díky sedmdesátitisícové demonstraci ztrácí respekt i v zahraničí, který získal na počátku kontrastně rozdílným vystupováním a pověstí, než měl předchozí premiér.
Doma oslovi, jak říkají sociologové, jen Česko A, ale Česko B se cítí zatraceno a jeho složení se díky krizovým situacím značně proměnilo. Nejsou to jen nejapní opozičníci a demonstrující halamové vůči všemu, či trollové různých ideologií, ale převážně vystrašení řádní občané, kteří se cítí být ohroženi.
V tom by samozřejmě silně pomohla jasně definovaná mediální politika, která by definovala roli veřejnoprávních médií a jejich stabilní financování, aby zabránila jejich vydírání a současně definovala nezávislost tištěných, internetových a vysílacích médií. Jasné záměry a úkoly v mediální krajině by mohly pomoci v integraci společnosti, rozvinout debaty mezi různými sociálními skupinami, udržovat kulturní tradice a zvýšit úroveň jazyka ve veřejném prostoru.
Antropologové tvrdí, že všichni živí tvorové potřebují k životu vzduch, vodu, potravu a také prostor. A protože životní prostor sdílejí i lidé s okolními tvory, je důležité, jestli jejich sousedé či vůdčí osobnosti jsou tvorové stejného druhu. To rozhoduje o tom, jestli jsou lidé přátelští nebo agresivní. Pakliže získají dojem, že představitelé vlády a politických stran jsou lidé jiného druhu, kteří s nimi neumějí nebo nechtějí komunikovat, mají strach, jsou frustrovaní a začínají se bránit. Pokud se komunikace politiků nezmění, vláda nemůže získat důvěru, lidé ji nemohou věřit a napětí bude eskalovat: puč v ODS, o kterém se hovoří, by se mohl stát realitou.
Napsáno pro ČRo Plus.