Infantilní politika, i tak by se dala nazvat hra, kterou předvádějí naši politici občanům: postoje i v zahraniční politice využívají k vnitropolitickým i osobním bojům. To je projev zřejmé nevyspělosti. Dospělé země se poznají podle toho, že hlavní politické strany se na základním směřování v zahraniční politice jsou schopné domluvit a díky tomu se stávají důvěryhodnými partnery. Toho my stále nejsme schopní. Má to ale i negativní dopad na voliče, který je díky tomu dezorientován.

Otázka amerického radaru je toho nejmarkantnějším příkladem: Se Spojenými státy podle bývalého premiéra Stanislava Grosse o radaru začala tajně jednat sociální demokracie. Jakmile se ale za radar postavila Občanská demokratická strana a sociální demokraté zjistili, že radar nemá u občanů nadpoloviční podporu, hned Jiří Paroubek obrátil a začal z tohoto zjištění vytloukat kapitál: postavil se proti radaru, a dokonce prohlásil, že kdyby radar na podzim prošel, jeho příští vláda by smlouvu vypověděla. A to přesto, že požaduje, aby se bezpečnost České republiky opírala o dvě nohy: evropskou a zámořskou. Když však ta zámořská noha chce na naši půdu vkročit, je proti stejně jako když se v Evropské unii zařadí naše vláda do hlavního proudu v reakci na ruské konání v Gruzii. Obé opozice vládě předhazuje jako pochybné činy. Je v tom evidentní rozpor. Navíc nadbíhání Rusku v tak složité situaci, která vládne na Kavkaze, je rovněž projevem infantilnosti: Rusové námi za to budou jen pohrdat. Je přece nevyvratitelným faktem, že garantem míru v dané oblasti nemůže nikdy být jedna ze stran vyhroceného sporu.

Ale možná, že Rusko bude mít raději ve Spojených státech prezidentem McCaina a rakety v Polsku a radar v Česku, protože za takové situace bude mít volnější ruce právě v bývalých sovětských republikách. Nebo si to může alespoň myslet, a to byl jeden z důvodů, proč do Gruzie Rusové tak masivně vtrhli, aniž jediný gruzínský voják překročil ruské hranice. Bývalý prezident Gruzie Ševarenadze to řekl jasně: Kdyby v dubnu Francie a Německo řekli, že Gruzie vstupuje do NATO, nikdy by tam nevtrhli. Váhání EU bylo jasným signálem pro Rusko, že má volnou ruku. Jen v rozděleném světě může Rusko zdůvodnit, proč neinvestuje do životní úrovně obyvatelstva, služeb, kultury a infrastruktury, i když rostou příjmy z prodeje nafty a plynu. Sociální demokracie svými vstřícnými postoji tak nepřímo podporuje tuto imperiální politiku Ruska, což jistě není v zájmu České republiky.

Bohužel ale ani v Občanské demokratické straně nepanuje klidná a zřetelná atmosféra, jak ukázalo poslední hlasování v poslanecké sněmovně. Spor se rozpoutal kvůli rodičovskému příspěvku pro ty rodiny, které se starají o postižené děti. Šlo opět o poslance Vlastimila Tlustého a jeho skupinu, kterou premiér Topolánek podezírá z toho, že chtějí vládu demontovat. Z úpornosti, s jakou se tyto rozepře - počítáme-li k tomu i minulý spor o restituce církevního majetku – vedou, tomu do značné míry nasvědčují.

Kdyby při podzimních regionálních volbách utrpěla ODS citelnější porážku, je pravděpodobné, že by musel z čela strany na kongresu, který bude záhy po volbách, zatím nejúspěšnější šéf ODS Mirek Topolánek, který doteď vyhrával všechny volby, odstoupit a posléze by odešel i z čela vlády. Pak je samozřejmě pravděpodobné, jak na to upozorňují již drahnou dobu různí politologové, mohl pan prezident Klaus vyzvednout svého spojence Pavla Béma, který se zatím drží šalamounsky stranou všech tahanic. Měnit ale vládu před naším předsednictvím v Evropské unii by bylo – řečeno diplomaticky – velmi netaktické a mělo by to za následek, že naše pozice by byla velmi slabá. V Evropě bychom se marginalizovali a oddalováním Lisabonské smlouvy bychom proti sobě poštvali i Spojené státy, které má ODS za největšího spojence, protože ty mají eminentní zájem na tom, aby byla na tomto kontinentně společná bezpečnostní politika, nebo jak kdosi v USA řekl, aby Evropa konečně měla jeden telefon. A to by platila zvlášť, kdyby v prezidentském klání zvítězil McCain.

Ani jedna z velkých politických stran tedy nenabízí v půlce volebního období a šest neděl před regionálními volbami věrohodnou variantu, a to je na pováženou. Ohrožuje to účast ve volbách, a tím pádem dostávají větší šance extrémistické strany a zároveň se uvolňuje prostor pro nějaký nový politický subjekt. Otázka zní: chceme to?

Napsáno pro ČRo6