Ostudný návrh novely o státním zastupitelství
Návrh novely o státním zastupitelství, který předložil ministr spravedlnosti Pavel Blažek, vzbudil u odborné právní veřejnosti rozhořčení, protože se snaží ještě více tuto část justice podřídit výkonné moci. To je v rozporu jak s prohlášením vlády i se závazky, které po nás vyžaduje mezinárodní organizace Greko.
Sotva jsem si toto přečetl, vzpomněl jsem si na studii, která byla zveřejněna v Německu, v níž se můžeme dočíst: některé vlastnosti lidí v zemích bývalé NDR, což bude nejspíš platit i o nás, jsou evidentně silnější než na Západě, například fixace na stát, je tam větší rozvodovost, společnost je tam mnohem sekulárnější. Na druhé straně se u těchto lidí projevuje menší radost z vyšších výkonů a experimentování, a i zásadní rozhodování se bez protestů veřejnosti nechává v rukou státu a jeho výkonné moci. Jak vidíme, zmíněná novela tuto diagnózu potvrzuje.
Německý profesor Udo di Fabio mi kdysi řekl: „K demokratickému chápání společnosti patří, že ji rozdělujeme do funkčních okruhů, že naše společnost je podle nich organizovaná. Mám na mysli politiku, byznys, justici, vědu a média… Každý z těchto systémů má svůj vnitřní pořádek: Kdo pracuje v hospodářském systému ví, co má dělat a když se proti tomu prohřeší, zkrachuje. Kdo argumentuje právem, může mít úspěch atd. A to je předpoklad k tomu, aby ve společnosti fungovala individuální svoboda, aby individuum si ji mohlo užívat. Jakmile se jeden systém míchá do druhého, dochází k takzvanému od diferencování, jak říkají sociologové, a svoboda je okamžitě ohrožena. Za toto rozdělení jednotlivých systémů musí společnost bojovat.“
Profesor di Fabio uvedl tehdy několik konkrétních příkladů: Tam kde došlo na propojení politiky a hospodářství: kde se do hospodářství pletou politici, daří se mu vždycky špatně. V jeho knize Die Kultur der Freiheit, Kultura svobody, píše, cituji: podnikatelé rozumí politice, jako politici rentabilnímu hospodaření, to znamená vůbec ne. To je bonmot, ale platí i o justici, médiích a o vědě. Člověk musí vědět, že jde o úplně rozdílné racionální světy. Univerzitní systém je zřízen kvůli poznání a ne, aby sloužil přímé užitečnosti, justice musí sloužit spravedlnosti, a ne vládě a média zase mají sloužit jen občanům. Samozřejmě, že jde také o smysluplné přizpůsobení, ale při zachování plné autonomie.
A právě o tu autonomii se snaží nový návrh ministra Pavla Blažka státní zastupitelství připravit: podle něj nejvyššího státního zástupce může bez udání důvodů dále odvolat vláda, jeho funkční období má být jen na sedm let, nemůže ho opakovat a do této funkce může být jmenován i bývalý soudce Ústavního soudu nebo advokát, tudíž lidé bez znalosti fungování státního zastupitelství atd.
Bohužel ale takový návrh není jen ostudou vlády, ale hlavně nás občanů: Kdyby politici věděli, že se kvůli nerespektování dělby moci rozhořčíme a budeme protestovat, určitě by si to nedovolili. Zároveň je to ale veřejné přiznání politiků k tomu, že se někdy pohybují na hraně zákonů a nezávislé justice se bojí.
Napsáno pro ČRo Plus.
Sotva jsem si toto přečetl, vzpomněl jsem si na studii, která byla zveřejněna v Německu, v níž se můžeme dočíst: některé vlastnosti lidí v zemích bývalé NDR, což bude nejspíš platit i o nás, jsou evidentně silnější než na Západě, například fixace na stát, je tam větší rozvodovost, společnost je tam mnohem sekulárnější. Na druhé straně se u těchto lidí projevuje menší radost z vyšších výkonů a experimentování, a i zásadní rozhodování se bez protestů veřejnosti nechává v rukou státu a jeho výkonné moci. Jak vidíme, zmíněná novela tuto diagnózu potvrzuje.
Německý profesor Udo di Fabio mi kdysi řekl: „K demokratickému chápání společnosti patří, že ji rozdělujeme do funkčních okruhů, že naše společnost je podle nich organizovaná. Mám na mysli politiku, byznys, justici, vědu a média… Každý z těchto systémů má svůj vnitřní pořádek: Kdo pracuje v hospodářském systému ví, co má dělat a když se proti tomu prohřeší, zkrachuje. Kdo argumentuje právem, může mít úspěch atd. A to je předpoklad k tomu, aby ve společnosti fungovala individuální svoboda, aby individuum si ji mohlo užívat. Jakmile se jeden systém míchá do druhého, dochází k takzvanému od diferencování, jak říkají sociologové, a svoboda je okamžitě ohrožena. Za toto rozdělení jednotlivých systémů musí společnost bojovat.“
Profesor di Fabio uvedl tehdy několik konkrétních příkladů: Tam kde došlo na propojení politiky a hospodářství: kde se do hospodářství pletou politici, daří se mu vždycky špatně. V jeho knize Die Kultur der Freiheit, Kultura svobody, píše, cituji: podnikatelé rozumí politice, jako politici rentabilnímu hospodaření, to znamená vůbec ne. To je bonmot, ale platí i o justici, médiích a o vědě. Člověk musí vědět, že jde o úplně rozdílné racionální světy. Univerzitní systém je zřízen kvůli poznání a ne, aby sloužil přímé užitečnosti, justice musí sloužit spravedlnosti, a ne vládě a média zase mají sloužit jen občanům. Samozřejmě, že jde také o smysluplné přizpůsobení, ale při zachování plné autonomie.
A právě o tu autonomii se snaží nový návrh ministra Pavla Blažka státní zastupitelství připravit: podle něj nejvyššího státního zástupce může bez udání důvodů dále odvolat vláda, jeho funkční období má být jen na sedm let, nemůže ho opakovat a do této funkce může být jmenován i bývalý soudce Ústavního soudu nebo advokát, tudíž lidé bez znalosti fungování státního zastupitelství atd.
Bohužel ale takový návrh není jen ostudou vlády, ale hlavně nás občanů: Kdyby politici věděli, že se kvůli nerespektování dělby moci rozhořčíme a budeme protestovat, určitě by si to nedovolili. Zároveň je to ale veřejné přiznání politiků k tomu, že se někdy pohybují na hraně zákonů a nezávislé justice se bojí.
Napsáno pro ČRo Plus.