„Jako prezident jsem dostal od Občanského fóra nepříjemný úkol: říci Václavu Klausovi, že nebude v druhé vládě ministrem financí, ale předsedou Státní banky československé. Při plnění tohoto úkolu jsem hanebně selhal. Když jsem to Klausovi řekl, opáčil, že je to vyloučené, že ho celý svět zná jako československého ministra financí, že jinou funkci zastávat nemůže a že jeho odchod z vlády by byl katastrofou pro celé Československo… Řekl jsem něco jako „tak dobrá“… Zachoval jsem se jako typický špatný politik.“ To jsou slova Václava Havla, která mi řekl v rozhovoru pro naší druhou knihu Prosím stručně v roce 2005. Cituji je proto, že právě na tyto dny připadají dvě Havlova výročí: před pětadvaceti lety 9.prosince 1997 pronesl rudolfinský projev, který následoval po pádu vlády Václava Klause a 18. prosince si připomínáme jedenácté výročí jeho smrti.

Velice dobře si pamatuji, jak Havel brojil proti tomu, aby české dějiny byly pojímány jako dějiny osobního vztahu mezi jím a Klausem. Nechtěl, aby toto zjednodušení přetrvalo, protože nešlo o zjevné velké pnutí, ale hlavně se lišily názory na svět, a především skutky. Tento diametrálně rozdílný pohled se za poslední léta ještě více prohloubil. Klaus se odchýlil nejen od původní politiky Havla, která vedla ke vstupu do EU a NATO, ale i od současného směřování české reprezentace. Proto mu v Evropské unii říkali pan NE. V poslední době protestoval proti covidovým opatřením, klimatickým změnám či prohlašuje, že za situaci na Ukrajině může do značné míry Západ. Vždy se musí lišit, aby na sebe upozornil.

Havel na sebe rudolfinským projevem také upozornil, ale z opačného důvodu. Učinil tak proto, že Klausova vláda padla kvůli hospodářským problémům, zbrzdění reforem, úsporným škrtům v rozpočtu, ale i kvůli nejasným zdrojům peněz ODS s jejími tajnými konty a falešným sponzorům. V této situaci Havel řekl: „Převládá přesvědčení, že se v této zemi vyplácí lhát i krást, že mnozí politici a úředníci jsou uplatní a že politické strany – ač všechny bez rozdílu mluví o svých čestných úmyslech – jsou tajně manipulovány podezřelými finančními skupinami.“ Vznikla z toho mela, ač projevu všichni kromě Klause, kterého Havel v projevu nejmenoval, tleskali.

Projev Havel sice napsal pár měsíců před pádem vlády, ale kvůli nemoci ho přednesl později, a navíc nedlouho před další volbou prezidenta, v níž potřeboval podporu právě ODS, bez jejíchž hlasů by nemohl být zvolen. Riskoval, protože, jak mi řekl, chtěl vyloučit jakékoliv podezření, že si parlament z účelových důvodů předchází a neříká před nimi, co si skutečně myslí.

Klausovi příznivci se do Havla vehementně pustili s odůvodněním, že kope do mrtvol. Mnohem závažnější důvod ke kritice byl, a je dle právníků dodneška opomíjen, že Havel Klause jmenoval premiérem, a tudíž za něj, a nakonec i za jeho vládu nesl odpovědnost.

Jenže kdyby Havel měl více odvahy a Klause nejmenoval po prvních volbách ministrem financí, zřejmě i naše současná situace by byla jiná: Byl to totiž Klaus, kdo tvrdil, že žádné černé peníze nezná.

Holt platí starý bonmot: V pražské kavárně je líp než v dějinách.

Napsáno pro ČRo Plus.