„Označení východní Němec je domnělá identita. S tímto pojmenováním je spojeno mnoho negativních konotací, jako například:, východní Němci jsou líní, hloupí, neschopní, zbabělí, nejsou schopní převzít odpovědnost, špatně se oblékají a neumí pořádně německy. Jsou to stereotypy, které je možné i po třiceti letech stále slyšet. Považuji to za lež a neférový pohled. Díky těmto nesmyslům ztrácí veřejnost schopnost vidět jednotlivé lidi v konkrétní celoživotních souvislostech i s jejich šancemi, které oni měli nebo neměli.“

To jsou slova Dirka Oschmanna,. profesora germanistiky narozeného v roce 1967 v bývalé NDR, který učí na univerzitě v Jeně a často hostuje i ve Velké Británii a ve Spojených státech. Titulek tohoto textu jsem převzal z názvu knihy, která právě vyšla v Německu a o níž jeho žena ironicky prohlásila: Až se objeví na pultech, budeme muset požádat o policejní ochranu.

Profesor Oschmann se proti oslovení brání: tvrdí, že je umělé: Říká: Když se mě někdo zeptá, jestli jsem z Jeny, nebo z Thüringenu, má to logiku, všem je jasné, že jsem Němec a Evropan. Když mi někdo řekne: jste z východního Německa, cítím to jako potupu, a proto jsem dlouho místo narození tajil. Dokonce tvrdí, že jen díky tomu udělal kariéru. Mluvit se saským přízvukem, znamená v Německu mluvit s někým, kdo prohrál.

Profesor Oschmann se domnívá, že problémy s falešným vnímáním Saska, Durynska, Braniborska, Předního Pomořanska atd. jsou pozůstatky studené války. Němci z NDR si vytvořili extrémně pozitivní obraz o SRN, který byl úplně opačný než ten oficiální, Lidé chtěli být takoví jako sousedé, Rok 1990 přinesl naději, že dojde k sblížení, ale to se bohužel nestalo. Západ pohled na země bývalé NDR nezměnil. Lidé v Sasku, Durynsku atd., jsou stále ti chudí bratři a sestry, kterým je třeba pomáhat. Tenhle pohled vyčítá i newsmagazínu Der Spiegel, který před časem zveřejnil na titulu rybářskou čapku v národních barvách s titulkem So isser, der Ossi, To je východňár, chudý rybařík.

Profesor Oschmann hovoří o komunikační asymetrii, která uráží 18 procent obyvatelstva, a tím stvrzuje staré předsudky. Proto na vysokých pozicích ve vědě, ve správních funkcích, v justici, v médiích, a v byznysu najdeme na špičkových pozicích jen 1,7 procenta lidí z bývalé NDR. A podobně to je i na univerzitách: třeba na katedrách, které se zabývají novou německou literaturou, kterých jsou stovky, najdeme jen čtyři nebo pět profesorů, kteří pocházejí z bývalé NDR. Navíc v průměru lidé v bývalých zemích NDR vydělávají o 22,5 procent méně než lidé ve starých spolkových zemích.

„Jenže,“ říká dál profesor Osschmann, „čím méně lidé z bývalé NDR se nachází ve vysokých pozicích, tím méně lidí si dovede představit, že něco takového je možné.“ A jak z knihy vyplývá, to je taky asi jeden z důvodů, proč převážně mladí lidé v bývalé NDR se k demokracii obracejí zády a volí krajně pravicovou AfD.

Napsáno pro ČRo PLus.