Vydání zatykače na Vladimíra Putina a zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Mariji Lvovou-Bělovou Mezinárodním trestním soudem v Haagu, otevřelo otázku: Proč se soud zaměřil na únosy dětí, a ne na vraždy a násilí na civilistech v Buči nebo Mariupolu.

Důvody dle řady právníků jsou zřejmé: U válečných zločinů, jaké se staly v Buči je velice těžké prokázat přímou vazbu na nejvyššího představitele státu. Zatykač má spíše symbolickou hodnotu. Z pěti v průběhu 20 let vydaných zatykačů tímto soudem jen dva obvinění usedli na lavici obžalovaných a oba byli zproštěni viny. Proto se znovu objevila otázka ustavení Mezinárodního soudního tribunálu podobného tomu, který byl zřízen po druhém světové válce v Norimberku.

Podle německého profesora Clause Kresse z univerzity v Cambridge, odborníka na lidská práva, nyní jde o to poukázat na využití práva na kolektivní obranu a přimět agresora k odpovědnosti. Problém je, že kvůli podezření z agrese nemůže Mezinárodní trestní soud podle platného statutu v tomto případě nic dělat. A tím se celý problém přesouvá do politické dimenze, a to dokonce nejen v tomto případě, ale i v budoucnosti. Už Norimberský proces, který se uskutečnil podle londýnské charty z 8. srpna 1945, byl veden s tím, dokonce to bylo přání nejen Američanů, ale i Rusů, aby se stal mezinárodním precedentem a zabránil dalším agresím. Zdůraznil to i americký žalobce Robert Jackson při otevření procesu, a to je ale zároveň i důvod podle profesora Kresse, jak řekl časopisu Der Spiegel, proč se zatím o otevření podobného mezinárodního tribunálu nehovoří. Profesor se domnívá, že hlavně Anglie a Francie se takových formulací bojí, protože by v budoucnu mohly být z různých důvodů samy donuceny se uchýlit k nějaké formě agrese.

Potvrzuje to nepřímo pokus německé ministryně zahraničí Annaleny Baerbock, která přišla s nápadem zřídit tzv. hybridní mimořádný soud. To by ovšem nešlo o mezinárodní soud, ale o ukrajinský soud, který by sídlil v Haagu a zabýval by se porušováním lidských práv na Ukrajině. Jenže podle současných platných pravidel by takový soud nemohl vést trestní líčení proti Putinovi, protože má jako vládnoucí prezident imunitu. To si zřejmě uvědomuje i německá ministryně, a proto současně navrhuje, aby se změnila mezinárodní pravidla, protože jinak je věrohodnost Západu v boji s agresory zpochybněna. Takový proces by byl velice zdlouhavý, protože by šlo o to, získat souhlas OSN nejprve v Radě, jako tomu bylo u. Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v roce 1993, kde má Rusko, o které nyní jde, právo veta. A pak na valném shromáždění, což je jediná cesta k legitimitě.

Profesor Kress tvrdí, že mezinárodní tribunál nemusí existovat za každou cenu, ale stačilo by, kdyby na valném shromáždění pro hlasovala přesvědčivá většina, tedy i Francie a Anglie. Ale ani o tom se zatím nikdo nepokusil jednat. Doplácíme na váhavost, na které se podílíme všichni, pokud na to neupozorňujeme. Vždyť už to začalo naší slabou reakcí na anexi Krymu.

Psáno pro ČRo Plus.