Alternative Für Deutschland, zkráceně AfD, česky Alternativa pro Německo, byla založena v roce 2013. Politologové ji čím dál častěji hodnotí jako krajně pravicovou populistickou stranu. V posledních průzkumech se umísťuje na druhém místě za konzervativní CDU: předběhla sociální demokracii.

Přestože ještě nedávno Friedrich Merz velice apelativně prohlašoval, že je třeba mezi CDU a AfD postavit protipožární zeď a že křesťanští demokraté s takovou stranou nikdy spolupracovat nebudou, dnes už se jejich postoje začínají měnit. Saský ministerský předseda Michael Kretschmer z CDU jako první veřejně promluvil v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung o pragmatickém zacházení se stranou AfD na komunální úrovni. Po ostré kritice se od svého prohlášení distancoval. Základní otázka zní: Představuje Alternativa pro Německo hrozbu?

Původně se tato strana profilovala v době dluhové krize, kdy tvrdila že takové uskupení jako je EU je neudržitelné. Později zase jedna její europoslankyně navrhovala střílet na hranicích do uprchlíků, které se snaží dostat do EU. Jako jediná strana, nepočítáme-li malou levicovou Die Linke, se v parlamentu postavila proti pomoci Ukrajině, protože zvyšuje v Německu životní náklady stejně jako snaha omezit škodlivé emise. A v letošním roce poprvé prohlásila, že v následujících volbách představí svého kandidáta na funkci kancléře.

Kromě toho, jak ukázaly rešerše zpravodajského časopisu Der Spiegel, je tato AfD napojená i na extrémní pravici, jejichž příznivce je možná zahlédnout i ve spolkovém předsednictvu. Například jeden z členů tohoto orgánu pod pseudonymem psal pro časopis neonacistické strany NPD a další z jeho kolegů, ještě v době studia, napsal knihu, která obsahovala národněsocialistickou píseň. Přičemž oba tito straníci jsou uvnitř partaje považováni za umírněnější. A nezřídka kdy je možné se setkat i v kancelářích AfD v Bundestagu nebo v zemských parlamentech s lidmi, kteří měli blízko k neonacistické NPD nebo k zakázané HDJ, tedy Heimatreue Deustche Jugend, česky k Věrným mladým německým vlastencům. Dokonce jeden muž, který v roce 2014 kandidoval za neonacistickou stranu a v roce 2017 při setkání Mladých neonacistů byl mezi řečníky, dnes je zaměstnancem AfD. Ekonomka Alice Weidel z této strany zaměstnává jako spolupracovníka muže, který má kontakty k NPD. A mezi tyto lidi patří i soudce, syn našeho básníka Antonína Brouska: je poslancem za AfD v Berlíně. A tak by se dalo pokračovat.

Bohužel ale se stoupající popularitou krajní pravice se můžeme setkat i v řadě dalších evropských zemí: Například i ve Francii, kde některé průzkumy naznačují, že v příštích prezidentských volbách by mohla zvítězit Marine Le Pen, která ani netají, že její strana Národní fronta je finančně podporovaná Putinem. Proto mluvit o ohrožení je na místě.

Napsáno pro ČRo Plus.