Podle průzkumů před zářijovými volbami do Bundestagu dávají Němci nesrovnatelně větší šanci na vítězství křesťanským demokratům, tedy stranám CDU a CSU, které vítězí v průměru o deset procentních bodů, před sociálními demokraty.

Sociální demokraté na situaci, která je velmi podobná roku 2005, chtějí ve volební kampani reagovat stejně: tenkrát Gerhard Schröder volební boj personifikoval a za nepřátelskou ikonu obyčejného člověka si vybral profesora Paula Kirhofa. Sociálnědemokratická propaganda z něj učinila studeného profesora, jehož názory jsou lidem na hony vzdálené. Letos se sociální demokracie pouští do retrokampaně a za nepřítele obyčejného člověka si vybrali Karl-Theodora zu Guttenberga, ministra hospodářství za CSU.

Otázka je, jestli lze se starým mustrem po čtyřech letech opět uspět a jestli je možné z mladého, elegantního a energického bavorského barona vyrobit obraz nepřítele. Sociálním demokratům může snad pomoci jen krize, protože v jejich rétorice nelze najít žádnou inovaci. Křesťanští demokraté pro sociální demokraty představují nepřátele lidu. Víc z jejich dikce nelze vyčíst, a to jsou hesla jak ze začátku minulého století.

Problém sociálních demokratů, tedy SPD je i v tom, že oni by teoreticky mohli vládnout pouze dohromady se zelenými a s liberály, tedy FDP, ale zároveň ve volební kampani musí na FDP útočit, což je skoro neřešitelný problém. Před volbami do Evropského parlamentu, které jsou v Německu považovány za test podzimních voleb, říkali: Pokud nebude rozdíl mezi CDU/CSU a SPD tak veliký a bude se pohybovat kolem pěti procent, pak by varianta červeno – žluto - zelené trojkoalice byla možná a Walter Steinmeier by se mohl skutečně stát kancléřem.

Bohužel ale ani CDU nepřichází s nějakými zásadně odlišnými nápady, jak ukázala nedávná řeč paní kancléřky Angely Merkelové na berlínské Humboldtově univerzitě, kde definovala německou evropskou politiku. Hovořila o důležitosti spolupráce s Francií, volném evropském trhu a k dalšímu rozšíření EU řekla prakticky totéž, co by mohl říci její konkurent z SPD, a sice že dává přednost prohloubení spolupráce před integrací. To se týkalo hlavně Turecka. Novináři psali, že projev byl tak nudný, že se při něm dalo dřímat.

Problém unionistů zase spočívá v minulé úspěšnosti: V roce 2004 totiž dostali 44,5 procenta hlasů a sociální demokraté jen 21,5 hlasů. Před volbami říkali: Kdyby o víkendu dostali jen 38 procent, byl by to pro unionisty úspěch. V takovém případě by to byl zase pro ně signál, že by mohli dát dohromady žluto – černou koalici s FDP a paní Angela Merkelová by mohla být opět kancléřkou.

Přání unionistů bylo voliči vyslyšeno: křesťanští demokraté CDU/CSU zvítězili a získali 38 procent hlasů, jak si přáli. Sociální demokracii volilo jen 21 procent. Největší zisk získali liberálové FDP, kteří mají jedenáct procent a zelení jsou před nimi s dvanácti procenty. Levice u voleb propadla. Pokud se v zářijových volbách bude situace opakovat, jak všichni politologové předpovídají, mohou s největší pravděpodobností křesťanští demokraté vládnout společně s liberály FDP.

Napsáno pro Č Ro6