Soudržnost zrádců je větší než soudržnost čestných, protože ti jsou vždy svobodnější, říká stará moudrost – a situace v české kotlině to jen potvrzuje.

Primárně za selhání české justice nemůže nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká či místopředseda nejvyššího soudu Pavel Kučera, ale hlavně lidovci a Mirek Topolánek: na to se zapomíná. V tzv. kauze Čunek nešlo o pana Čunka, ale hlavně o lidovce a o premiéra Topolánka. Přece pana Čunka se měli zbavit okamžitě sami lidovci kvůli sobě. Kdyby totiž premiér, jak to navrhovali zelení, Jiřího Čunka z vlády odvolal, lidovci by odešli z vlády, a ta by padla.

Hlavními viníky tedy nejsou představitelé justice, ale celé vedení lidovců a pak teprve Mirek Topolánek, jenž na svou záchranu – jak se to teď jeví – požádal bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce, který dělal jeho poradce, aby to nějak zařídil. Ten zřejmě zorganizoval přes pana Kučeru (připomeňme jeho slova: Jde o vládu, nezávislost justice musí jít stranou) a paní Veseckou záchrannou akci, která měla bezprostřední úspěch (kauza Čunek byla mj. odňata přerovskému žalobci Obstovi a byla přikázána do Jihlavy panu Salichovovi), ale v očích celé veřejnosti hluboko poškodila justici jako celek. Pozdější rozsudek soudce Vojtěcha Cepla mladšího pomocí velkého množství nepřímých důkazů spojení jednotlivých hráčů v kauze tzv. justiční mafie (ač Ceplův výrok ve sporu na ochranu osobnosti nadřízený soud zpochybnil a kauza teď leží u Ústavního soudu, kam podala stížnost paní Marie Benešová, bývalá nejvyšší státní zástupkyně) existenci mafie jen stvrdil.

Ta rána pro justici je tak veliká, že si to sama začala uvědomovat a jednotlivé její složky, jako třeba Unie státních zástupců i Soudcovská unie, začaly proti některým krokům protestovat. Po pádu vlády proto vzniklo nemalé nebezpečí pro mafii, že by se mohla kauza znovu otevřít, a proto zřejmě na návrh Pavla Kučery a přes poradce premiéra pana Němce byla Mirkovi Topolánkovi doporučena jako ministryně spravedlnosti bývalá advokátka a donedávna ředitelka Justiční akademie Daniela Kovářová, která v jednom z rozhovorů veřejně prohlásila, že místopředsedu Kučeru vnímá jako svůj vzor. Jan Fischer jako navržený premiér úřednické vlády paní Kovářovou odmítl, protože o této rošádě zřejmě věděl, ale Mirek Topolánek ve vlastním zájmu, a aby kryl své spojence, ve skutečnosti ale zrádce justiční nezávislosti, na jmenování trval. Měl k tomu samozřejmě vážné důvody. A aby bylo všem jasné, že na naděje o nezávislosti justice je třeba nadlouho zapomenout, paní ministryně Kovářová hned po svém zvolení instalovala zpět do funkce žalobce Křivance, který byl původně odvolán právě za to, že za kritiku justiční mafie na konferenci o justici v prosinci odvolal svého podřízeného Bašného. Slova paní ministryně, že udělá vše proto, aby kauzu Čunek dotáhla do konce, je proto možné číst jen jako mlhu vypuštěnou nad těmito kroky.

Jde sice o spekulaci, ale konkrétní kroky ji potvrzují. Tak to zřejmě pochopil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a odhodlal se ke zcela mimořádnému kroku - dne 23. června prohlásil, že „stavu státního zastupitelství by pomohlo, kdyby ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová odvolala nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou.“ A dodal, že by měl být odvolán i vrchní státní žalobce Vlastimil Rampula. Svalovat vše ale jen na žalobce ani předseda Ústavního soudu nemůže, protože právě rozhodnutí jeho soudu, který je povýtce politický, může v budoucnu celou kauzu pomoci transparentně řešit.

Výkřik pana Rychetského by měla ale přesto veřejnost brát jako poslední varování jinak k politikům loajálního předsedy Ústavního soudu. Od politiků se totiž změny těžko dočkáme (i když ČSSD se za Rychetského postavila): ministryně byla na místo vybrána ODS právě proto, aby – jak z jednotlivých kroků s největší pravděpodobností vyplývá – vyšetření kauzy zabránila, a politici ji sami neodvolají. Těm naopak taková situace vyhovuje, protože nikdo z nich (ať jsou z jakékoliv strany, viz nedávné, byť dočasné zatčení Rathova poradce a investičního poradce v pěti nemocnicích Filipa Bušny či pěstování marihuany v domě Paroubkova přítele a ústeckého šéfa ČSSD Petra Bendy) neví, kdy pomoc mafie bude sám potřebovat. Kruh se uzavírá, a to je ten pravý důvod, proč jsou lidé znechuceni z politiky.

Nedávno mi profesor Vopěnka vyprávěl, jak jeho maminka reagovala na případ učitelky, která cosi ukradla žákovi a za to byla potrestána snížením platu o dvě stě korun. Řekla mu, vidíš, synku, a v tom je ten problém, já byla taky učitelkou a vím, jak se takové věci řešily za první republiky: To byla pro učitele taková ostuda, že dostal nejen výpověď, ale musel se vystěhovat i z města.

Pokud politici v Česku nebudou muset za krádež či pouhé podezření z ní okamžitě z politiky odejít a justice nebude cítit jako svou nejvyšší hodnotu nezávislost, budou moci i učitelé okrádat děti. Vinu za tento stav ale mají primárně politici: lidovci, a teprve pak Mirek Topolánek osobně, a až nakonec justice. Zanedlouho máme volby a občané jim to mohou spočítat.