V sobotu 17. října 2009 byly v Praze v Národním domě na Vinohradech učiněny první kroky k založení nového politického subjektu s názvem Strana práv občanů SPO, která se transformuje z bývalého sdružení Přátelé Miloše Zemana. Srazu sdružení se zúčastnilo kolem 400 delegátů, mezi nimiž byla značná část členů jeho bývalého kabinetu, ale i lidé jako např. Šlouf, Melčák či Bobošíková, která nesmí chybět nikde, kde jsou média. Sešlost se pokusila absurdně vrátit čas o jedenáct let zpátky, kdy jsme tyto tváře vídávali skoro denně na obrazovkách.

Pro založení nového politického subjektu je zapotřebí 1000 podpisů a na srazu jich dali zatím dohromady jenom 300. V čele strany by měl být Miloš Zeman a cílem je se dostat v příštích volbách do parlamentu. Shromáždění bylo poněkud zvláštní nejen proto, že chtělo obrátit chod času, ale také proto, že sice Miloš Zeman tvrdil: nechci strašit lidi z billboardů, ale předsednictví strany neodmítl. Podobně absurdně zněla slova volající po mladých lidech v politice, když v sále bylo většině lidí kolem sedmdesáti let. Rovněž absurdně zní i podpora Václava Klause v jeho postoji k Lisabonské smlouvě, když se na schůzi mluvilo o proevropské orientaci budoucí strany.

Analytici se více méně shodují, že šance uspět má tato strana velmi malé, ale může ubrat řádově asi dvě až tři procenta hlasů sociálním demokratům. I když některé osobnosti mohou přitáhnout víc než Jana Wolfová se svou stranou důchodců, kterou při minulých volbách podporoval Miloš Zeman. Ta totiž dostala jen 0,6 procenta hlasů. Ale podobně nové politické subjekty v pravé části politického spektra pánů Petra Macha (Svobodní) a Petra Havlíka (Občané.cz), mají mizivé šance, pokud vůbec budou kandidovat. Větší šanci má snad jen strana Věci veřejné, která si jako identifikační ikonu vybrala novináře Radka Johna. Za úspěšný nový politický subjekt lze v tuto chvíli považovat jedině TOP 09 starých matadorů Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska.

Absurdní na tomto výčtu je, že všechny tyto subjekty až na Věci veřejné mají v čele osobnosti, které jsou v politice dlouho nebo představují jen klony starých politiků, ale volají po změně politiky. Připomeňme si: Miloš Zeman z politiky utekl zadním vchodem v roce 2003 při volbě prezidenta, bývalá poslankyně Jana Wolfová opustila ČSSD, Petr Havlík spoluzakládal ODS a Petr Mach Václavu Klausovi řediteluje Centrum pro ekonomiku a politiku: hlásá výhradně jeho názory. Miroslav Kalousek opustil lidovce a Karel Schwarzenberg zelené a přidal se k němu a ke straně TOP 09. Skoro všechny tedy pojí jedna věc: nostalgie po moci! Rádi by ji znovu získali nebo alespoň si s ní zakoketovali. Síla moci je opojná, jako síla alkoholu, drog a sexu.

V němčině se moc, die Macht, odvozuje od starého gótského kořene magan: dokazovat a tento kořen není vůbec příbuzný se slovem machen - dělat, tedy něco vytvářet. Vlastní korpus moci je tvořen nadějí, dozorem a zájmem na ničení, kterým si mocní dokazují svou sílu, která je opájí. Proto také symboly moci jsou většinou dravá zvířata: Říká se, že předkem Džingischána byl vlk.

A nejsilnější tyranie je vždy ta, která si dovoluje nejsilnější otázky. Za každou otázkou, kterou politik něco zpochybňuje, vězí přesný záměr majitele moci, který je za ní ale skrytý. Cíl není nikdy identický s tím, o čem mocný hovoří. Tajemství takové situace je nejvnitřnějším jádrem moci. V tomto stavu se mocný tvor vyznačuje zvláštní směsí netrpělivosti a trpělivosti. Čím déle v tomto stavu setrvává, tím silnější je naděje na náhlý úspěch. Tyto moudrosti, které jsou popsané v mnoha knihách, ale platí jen tehdy, když dotyčný skutečně nějakou faktickou mocí ještě disponuje. Poslední absurdita se týká Miloše Zemana, který chtěl ještě jednou předvést svou sílu, jenže protože o ní jen nostalgicky sní a obklopuje se podobnými nostalgiky, stal se pouze směšným. Proto se také mezi lidmi nové straně SPO začalo hned přezdívat SPAM - nevyžádané sdělení, které se hází do koše.

(Psáno pro ČRo6)