Tigrid, Kryl, já a 17. listopad 1989

16. 11. 2009 | 15:55
Přečteno 9306 krát
Dvě z nejčastějších otázek, které v těchto dnech dostávám, zní: Kdy ti došlo, že komunistický režim se zhroutí a překvapilo tě to? A jak jsi prožíval v Německu pád železné opony?

Na oba momenty si pamatuji velice přesně. První zřetelný signál, že se blíží velké změny, se dal odečíst z telefonického dotazu, který mi byl položen na začátku ledna roku 1989, hned po příjezdu do Bonnu z italských Alp, kde jsme pravidelně lyžovávali s Václavem Bělohradským, Jaroslavem Vejvodou, Jiřím Grušou, Sylvii Richterovou, Jindrou Tomanem a dalšími kamarády. Dotaz mi z Paříže položil Pavel Tigrid. Zeptal se mě: Co bys tomu říkal, kdyby byl prezidentem Václav Havel? Stál jsem v ten moment s telefonem v ruce u francouzského okna a díval se na zasněženou zahradu a odpověděl jsem: Počkej, na to si musím sednout. A řekl jsem něco v tom smyslu, že by to bylo dobře a že bychom se oba jistě vrátili.

Protože v té době v Německu bylo již na trhu nebo se právě připravovalo druhé vydání Dálkového výslechu Václava Havla, který jsme spolu pořídili v roce 1985 a který poprvé vyšel o rok později, bylo celkem logické, že se novináři dost často obraceli na mě. Ze zvyšující se frekvence dotazů bylo evidentně cítit, že zájem o tuto naši osobnost silně stoupá a s tímto zájmem se zvyšoval i počet mezinárodních ocenění, která mu v tomto roce byla udělena. Připomeňme: Francie Václavu Havlovi udělila Mezinárodní cenu Evropské kulturní společnosti, Dánsko Cenu Svobody pro Chartu 77, Švédsko Cenu svobody Olafa Palmeho, Rakousko Cenu dr.Karla Rennera a Německo Mírovou cenu západoněmeckého knižního velkoobchodu, která se uděluje každoročně v říjnu na Frankfurtském knižním veletrhu. Tam už jsem jel na slavnostní převzetí s básníkem Pavlem Šrutem, který mohl z Prahy volně vycestovat.

O měsíc později, 4. listopadu, se již konal v Polsku, ve Vratislavi, ve velkém městském divadle, koncert Karla Kryla a dalších českých písničkářů, na nějž z Čech, Moravy a Slovenska vycestovala či ilegálně přešla hranice celá řada mladých lidí, kteří odhadem mohli tvořit dvě třetiny publika. Ve foyer divadla jsme uspořádali výstavu kameramana Československé televize Vladimíra Douska, který zdokumentoval obležené pražské německé vyslanectví emigranty z NDR, kteří žádali o azyl v NSR.

V Polsku ale již byla úplně jiná nálada: Tam 4. června 1989 kvůli silné Solidaritě padnul komunistický totalitní systém ve svobodných volbách a opozice drtivě zvítězila: Z celkem 261 mandátů nezískala nekomunistická opozice jen jediný. Z atmosféry v Polsku, z obležené německé ambasády v Praze uprchlíky z NDR, kteří směli vycestovat do západního Německa, z protestů v NDR, které jsem denně viděl v televizi a po otevření maďarských hranic s Rakouskem a i ze zpráv z Československa, že tam protestní petici Několik vět podepsalo 10 000 lidí, bylo zřejmé, že Pavel Tigrid začátkem ledna položil dobrou otázku.

Druhá otázka, která mi bývá nejčastěji pokládána, zní: Jak jsem listopadové dny prožíval v zahraničí. I na to se pamatuji docela přesně, protože od 17.listopadu, kdy došlo k masakru na Národní třídě v Praze, mně do Bonnu volal hlavně kameraman Vladimír Dousek, jehož výstavu fotografií jsme instalovali ve Vratislavi. Informoval mě o tom, co se děje v Praze a já zase dál informoval německá média. Protože volal z telefonních budek, aby nebyl lehce identifikovatelný, hovory byly přerušované, jak mu docházely drobné mince. Od 20. listopadu takhle Vladimír Dousek komentoval jako v přímém přenosu i demonstrace na Václavském náměstí.

V noci jsem si pak pouštěl poprvé po dvanácti letech i Československý rozhlas, který však o událostech mlčel. Dne 21. listopadu se ozval z Mnichova Karel Kryl a sdělil mi, že mu zemřela rozrušením z revolučních událostí u televize v Československu matka, že Svobodná Evropa pro něj zažádala na československém konzulátu o vízum a jestli by mohl u nás přespat. O chvíli dřív se ozval Vladimír Kovařík s Ondřejem Neffem z Mladé fronty, jmenovali mě korespondentem v Bonnu a objednali si rozhovor s někým zajímavým. Nabídky jsem využil a okamžitě udělal rozhovor s Krylem, který v Praze v Mladé frontě vyšel 29. listopadu, kam ho zařadil tehdy Viliam Buchert, dnešní zástupce šéfredaktora. Bylo to ve stejný den, kdy Krylovi udělili v Bonnu vstupní vízum.

V kratičkém rozhovoru jsem se ho tehdy optal:
Co bys vzkázal svým posluchačům a divákům? Máš domluvený nějaký koncert?
Karel Kryl mi odpověděl: „Jedu na pohřeb matky. Nemám domluveno vůbec nic. Vzdor tomu doufám, že se to bez zpívání neobejde. Posluchače jsem poznal před pár dny ve Vratislavi poprvé po dvaceti letech, a trochu se chvěji, myslím-li na setkání s nimi v některých z míst v Československu. Dlužím ještě jeden koncert, který si zaplatili, přesně řečeno měl být 26. září 1968 v Bohumíně. Tam bych rád začal.“

Na letišti v Bonnu, kam jsem Kryla dovezl, mi skoro v pozoru a slavnostně řekl, jak jsem si pak poznamenal: „Už jsem měl strach, že můj život bude moc jednotvárný. Bál jsem se, že už znám průběh svých dní až do penze… Že umřu, aniž uvidím své publikum. Že vrahům už nikdo neřekne, že jsou vrazi. Že budou moci stále odhalovat pamětní desky svým obětem, jako nedávno Jiří Taufer Konstantinu Bieblovi.“

Po příletu Karla Kryla na ruzyňské letiště ho pasová kontrola zdržela asi hodinu a deset minut, ale po řadě telefonátů ho pustila a Vladimír Kovařík ho odvezl do redakce Mladé fronty v Panské ulici, kde s ním proběhla v jídelně první tisková konference, na které si poprvé po dvaceti letech doma zase zahrál. Trvala od 13 do 15,30, účastnilo se jí prý kolem 70 novinářů a zahraniční televizní štáby včetně několika amerických stanic. Dne 4. prosince již Karel Kryl zpíval národní hymnu společně s Karlem Gottem z balkónu Melantrichu na Václavském náměstí, kde ho poslouchalo okolo dvou set tisíc lidí.

Já sám jsem dorazil poprvé do Prahy 10. prosince s televizním štábem berlínské stanice Rias.

Později než u nás padla totalitní komunistická diktatura už jen v Rumunsku, Bulharsku a nakonec, až v létě 1990, v Albánii.

Napsáno pro ČRo6

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy