V minulých dnech zaznělo nejen ze spolku přátel Miloše Zemana, ale i z Hradu, že by mohl Václava Klause vystřídat ve funkci prezidenta Miloš Zeman, protože je to Čech z Čech, žádný emigrant a ještě se výrazně zasloužil o jednu politickou stranu. Takový nápad má asi stejnou váhu, jako kdyby monarchisté prosazovali za českého krále potomka Jana Žižky z Trocnova, protože se jeho předek zasloužil o několik vítězství nad cizáckými křižáky. Dodejme, že i Žižka byl zeman, jen se psal s malým -z-.

Připomeňme, jak se vyvíjela po roce 1989 Zemanova politická orientace a o čem tato orientace svědčí.

Poprvé na sebe Miloš Zeman upozornil v srpnu roku 1989, kdy publikoval v Technickém magazínu článek s názvem Prognostika a přestavba. Tento text bývá dodneška považován nezřídka kdy za nejotevřenější kritiku tehdejšího vedení komunistické strany, která nesla do konce roku 1989 odpovědnost za celkový stav naší společnosti. Článek je napsán zvláštním jazykem: jde o směsici tehdejší bleblem ideologické řeči a přirozeného jazyka, takže se v něm poprvé hovoří i o pluralitě možných budoucností, což do té doby bylo zcela nepředstavitelné.

V roce 1990 se Miloš Zeman objevoval na nejrůznějších jevištích pražských divadel, která často místo představení nabízela divákům diskusní pořady, z nichž některé se přenášely i v přímém přenosu v Československé televizi jako například Večírek nejen pro zvané z divadla Semafor. Jiří Suchý dnes na tato představení vzpomíná takto: „Spolu s náma tam vystupovali i politici, hlavně Miloš Zeman, protože měl smysl pro humor. Tenkrát to byl ale jinej Zeman: už v prvním vystoupení se distancoval od levice i pravice, a to nám tenkrát bylo velmi sympatický. Propagoval vehementně cestu středem“.

O dva až tři roky později to byl zase jiný Zeman: nejprve v roce 1992 se stal předsedou sociálních demokratů v Praze a za další rok stál v čele celé strany a od své původní střední cesty zahnul prudce doleva: pravici vyčítal spálenou zemi a legitimace svých spolustraníků chtěl vázat do lidské kůže z členů ODS.

Ale ani toto období netrvalo dlouho a v roce 1998 Zeman přistoupil na uzavření tzv. opoziční smlouvy a později tolerančního patentu mezi tak nenáviděnou ODS a sociální demokracií. Pánové Klaus a Zeman si padli do náruče.

V roce 2001 se Miloš Zeman stáhl z politiky a odešel na Vysočinu, kde ale dlouho nevydržel a v roce 2003 se pokusil utkat s Václavem Klausem o post prezidenta. Vypadl však již v prvním kole, kdy ho kromě Václava Klause předběhla i Jaroslava Moserová. Z Vladislavského sálu po prohře utekl zadním vchodem.

Poslední Miloš Zeman z loňského a letošního roku je aktivní jako předseda přípravného výboru Strany práv občanů, která se zase snaží na politické mapě umístit vpravo od sociální demokracie. Svou aktivitou tedy rozmnožuje počet malých stran, o kterých sám jako předseda sociální demokracie tvrdil, že každý hlas pro malou stranu, byť se sympatickým programem, je hlas hozený do kanálu, případně pro konkurenci sociální demokracie. Na tato slova ale již dávno zapomněl, protože má jiné plány.

Zbývá ještě odpovědět na otázku: o čem Zemanova proměnlivá politická orientace svědčí a jaké jiné plány má. O odpovědi můžeme jen spekulovat, ale zdá se, že Miloš Zeman miluje především moc a na politické orientaci mu až tak nezáleží a když dnes nemůže být u moci, tak se chce alespoň podílet na tom, že ji nebude mít ani jeho rival Paroubek, který Zemana označil za zbabělce. Kdyby se mu to povedlo a ČSSD by ubral potřebné hlasy, což je asi pravděpodobnější, než že by se jeho strana dostala do parlamentu, zůstane Miloš Zeman sice na Vysočině, ale jako bývalý nejúspěšnější předseda ČSSD. Zřejmě mu jde spíš než o úspěch ve volbách právě o tento pokus o pomstu a ta zřejmě vyhovuje i Václavu Klausovi.

Napsáno na ČRo6