Tento týden bude pro boj se stále sílící xenofobní krajní pravicí zřejmě rozhodující. Má padnout rozhodnutí u Nejvyššího správního soudu v Brně o verdiktu nad Dělnickou stranou, jejíž někteří příznivci jsou rasisté, a zároveň bude podána obžaloba za žhářský útok ve Vítkově na Moravě, kde málem přišla o života malá Romka Natálka a byl vypálen rodinný domek.

V tomto případě jde tedy zřejmě o pokus o vraždu a poškozování cizí věci, za což hrozí pachatelům patnáctileté vězení nebo výjimečný trest, což v tomto případě znamená doživotí. A je to dobře, protože jen těžkými tresty je možné se v našem společenství jasně vymezit vůči xenofobii, která byla před rokem 1989 zamaskovaná a v demokracii je konečně viditelnější. Povinností každého demokratického státu je dát veřejnosti zřetelně najevo, že na jeho území se zachází s příslušníkem každého národa či jakéhokoliv náboženského vyznání stejně, pokud respektuje platné zákony země. Kdo toto pravidlo se zacházení s minoritami porušuje, musí být řádně a tvrdě potrestán. Zatím jsme se my občané začasté tvářili, že projevy rasové nenávisti nevidíme, a byli jsme tradičně přikrčení: neměli jsme dostatečnou vůli k tomu, abychom proti takovým projevům veřejně a hlasitě vystupovali.

Policie byla podezírána ze sympatií k rasistům, někteří její příslušníci je dokonce cvičili v bojových uměních. Soudci dostávali od žalobců nedostatečné důkazy - a tak bychom mohli pokračovat. Všimněme si: ani v případě žhářského útoku ve Vítkově se raději nehovoří o rasistických motivech (ani ze strany žalobkyně paní Bilíkové), ač někteří z útočníků byli za rasově motivované útoky již potrestáni. V minulosti tedy šlo většinou při projednávání podobných činů o směsici skrytých sympatií a českého lajdáctví. Pokud by se stát nezačal chovat zřetelně a tvrdě, nesl by za eskalaci politickou vinu, která – jak o tom psal již po druhé světové válce Karl Jaspers – by se stala vinou morální, protože by moc zničila samotný smysl moci, tj. nastolení práva, které musí platit i vůči moci samotné. Liknavost vůči xenofobii je vždy projevem širší liknavosti a ta se každému společenství vždy vymstí. Všude tam, kde se setkáváme s liknavostí vůči zacházení s menšinami, dochází i k liknavosti vůči omezení vlastní moci mocných. A kde moc sama sebe neomezuje, násilí a teror ničí život a duše občanů. Naopak politická svoboda představuje stálý pohyb úpadku a zlepšení. Jen takový způsob života dává prostor a příležitost všem ke společenské odpovědnosti.

Když tento proces nefunguje, zavládne stav odcizení většiny vůči politice a státní moc není pociťována jako vlastní věc. Člověk ztrácí vědomí politické odpovědnosti a politice jen přihlíží a po večerech na ni hudruje. Politická realita se stává jen trpěnou jako něco, co je občanovi cizí.

Zvláště v době před blížícími se volbami by se politici měli ptát, jestli k něčemu podobnému už u nás nedošlo a do jaké míry za tento stav nesou odpovědnost, když nevyvinuli dostatečný tlak, aby bylo došetřeno podpálení rodinného domu romské rodiny ve středočeských Zdibech či útok na romský domek v Moravském Berouně. Nebo aby Strakonický deník dne 15. července minulého roku mohl přinést zprávu, že ve městě nějaký muž hajloval a vykřikoval: „Židi do plynu.“ Policii to vysvětlil tím, že je to „jeho názor a že za ním stojí“. Podobně Opavský a Hlučínský deník se dne 20. října v titulku ptá: „Jude raus! Kdo a proč to napsal před památník Židů?“ Podle policejního vyšetřovatele to pisatel nemyslel hanlivě, ale jde „o připomenutí výročí“.

Karl Jaspers připomínal: Každý z nás má vinu, pokud zůstal nečinný. Kdo mluví jen o vinách těch druhých, ještě nedospěl, nestal se člověkem. Item: Naše přikrčenost znamená nedospělost.