Bohuslav Sobotka je Petr Nečas ČSSD
Po razantním slovníku předsedy sociálních demokratů Jiřího Paroubka, který svými tvrdými výroky pozurážel představitele nejen svého hlavního rivala ODS, ale i všech malých stran, které mají podle dosavadních volebních modelů největší šance se dostat do sněmovny, to znamená TOP 09, strany Věci veřejné i lidovců, tedy KDU-ČSL, se pro ČSSD velmi ztěžují možnosti povolebního koaličního vyjednávání.
Miroslav Kalousek, jehož strana se prezentuje na politické krajině ještě více napravo od ODS, možnou spolupráci se sociálními demokraty dlouhodobě zcela vylučuje a má to logiku: jejich program je založen na zcela opačných postulátech: má stimulovat výkonnost, chce razantně spořit a brzy přijmout euro. Nemá v úmyslu se podbízet.
S oběma zbylými stranami je to o něco složitější: Radek John jako předseda Věcí veřejných sice spolupráci s ČSSD na vládní úrovni zcela vyloučil, například pro Právo v pátek řekl: „ČSSD vůči nám spustila špinavou kampaň, ve které se dopustila řady lživých výroků. O mně řekla tak nehorázné lži, že jsou na žalobu. Tak o jaké spolupráci bychom mohli mluvit? ČSSD kope kolem sebe a šíří nenávist, a pak nemůže případně uvažovat o nějaké koalici s lidmi, o nichž lhala.“ Jenže ve stejném rozhovoru mluví jen o něco méně ostře i o ODS, když říká, že je zdiskreditovaná a že udělala jen kosmetickou změnu. Doslova říká: Dokud tam zůstávají zdiskreditovaní lidé, nebudeme se špinit koaliční spoluprací s ODS. Tento výrok by vylučoval i spolupráci na koalici s ODS.
Složitější je i situace v KDU-ČSL, která tvrdí: „Nikdy nepůjdeme do žádné vlády, která by se opírala o jakoukoliv podporu KSČM, a ani takovou vládu nepodpoříme.“ Výrok tudíž spolupráci s ČSSD úplně nevylučuje. Lidovci jsou jedinou naší politickou stranou s nepřetržitou politickou kontinuitou od roku 1919. Touha lidovců být aktivní součástí mocensko-politického dění za každé situace se tak stala asi dodneška nejcharakterističtějším rysem jejich politiky. Připomeňme heslo jejich předsedy Jana Šrámka: „Dohodli jsme se, že se dohodneme“. Se sociálními demokraty se lidovci shodují například v boji proti korupci, snížení tempa zadlužování či zrušení poplatků u receptů. Naopak jsou dost důrazně proti populistickým krokům, jako je jednorázový důchod ve výši 2 400 korun a proplácení prvních tří dnů nemocenské.
Z posledních volebních modelů za této situace ale vyplývají jen tyto varianty: Buď by mohlo dojít opět k patové situaci, nebo kdyby pokračoval trend narůstání hlasů malých stran, mohla by ČSSD mít s KDU-ČSL a stranou Věci veřejné mírnou většinu, nebo by se muselo začít jednat o velké koalici, kterou donedávna obě velké strany zásadně vylučovaly. O možném vyjednávání mezi ČSSD a ODS poprvé veřejně promluvil koncem minulého týdne místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který by se mohl stát takovým Nečasem sociálních demokratů: asi jedině on by totiž mohl být schopen vyjednat jak koalici s lidovci a stranou Věci veřejné, tak i nějakou formu spolupráce s ODS do dalších voleb. Sociální demokraté a strana Věci veřejné se totiž v některých věcech rovněž shodují: jde například o zavedení progresivní daně, redukci pojišťoven, ale jsou proti zrušení poplatků ve zdravotnictví a proplácení prvních tří dnů nemocenské.
Takové jemné vyjednávání by zřejmě znamenalo umenšení role Jiřího Paroubka v sociální demokracii, což by on těžko připustil. Jiří Paroubek by si svou silnou roli ve straně – jak se v tuto chvíli zdá – mohl udržet jen v tom případě, že by měl spolu s komunisty většinu a vytvořil by menšinovou vládu s tichou podporou komunistů. I tato varianta je samozřejmě teoreticky možná, ale pokud by nevyšla, učinil by nejspíš vše proto, aby se volby opakovaly a on zůstal svrchovaným vůdcem. Skoro všechna tato řešení ale budou potřebovat trpělivá a dlouhodobá vyjednávání: premiér Jan Fischer se ke své profesi statistika zřejmě tak rychle nevrátí, jak si to původně představoval.
Psáno pro ČRo6
Miroslav Kalousek, jehož strana se prezentuje na politické krajině ještě více napravo od ODS, možnou spolupráci se sociálními demokraty dlouhodobě zcela vylučuje a má to logiku: jejich program je založen na zcela opačných postulátech: má stimulovat výkonnost, chce razantně spořit a brzy přijmout euro. Nemá v úmyslu se podbízet.
S oběma zbylými stranami je to o něco složitější: Radek John jako předseda Věcí veřejných sice spolupráci s ČSSD na vládní úrovni zcela vyloučil, například pro Právo v pátek řekl: „ČSSD vůči nám spustila špinavou kampaň, ve které se dopustila řady lživých výroků. O mně řekla tak nehorázné lži, že jsou na žalobu. Tak o jaké spolupráci bychom mohli mluvit? ČSSD kope kolem sebe a šíří nenávist, a pak nemůže případně uvažovat o nějaké koalici s lidmi, o nichž lhala.“ Jenže ve stejném rozhovoru mluví jen o něco méně ostře i o ODS, když říká, že je zdiskreditovaná a že udělala jen kosmetickou změnu. Doslova říká: Dokud tam zůstávají zdiskreditovaní lidé, nebudeme se špinit koaliční spoluprací s ODS. Tento výrok by vylučoval i spolupráci na koalici s ODS.
Složitější je i situace v KDU-ČSL, která tvrdí: „Nikdy nepůjdeme do žádné vlády, která by se opírala o jakoukoliv podporu KSČM, a ani takovou vládu nepodpoříme.“ Výrok tudíž spolupráci s ČSSD úplně nevylučuje. Lidovci jsou jedinou naší politickou stranou s nepřetržitou politickou kontinuitou od roku 1919. Touha lidovců být aktivní součástí mocensko-politického dění za každé situace se tak stala asi dodneška nejcharakterističtějším rysem jejich politiky. Připomeňme heslo jejich předsedy Jana Šrámka: „Dohodli jsme se, že se dohodneme“. Se sociálními demokraty se lidovci shodují například v boji proti korupci, snížení tempa zadlužování či zrušení poplatků u receptů. Naopak jsou dost důrazně proti populistickým krokům, jako je jednorázový důchod ve výši 2 400 korun a proplácení prvních tří dnů nemocenské.
Z posledních volebních modelů za této situace ale vyplývají jen tyto varianty: Buď by mohlo dojít opět k patové situaci, nebo kdyby pokračoval trend narůstání hlasů malých stran, mohla by ČSSD mít s KDU-ČSL a stranou Věci veřejné mírnou většinu, nebo by se muselo začít jednat o velké koalici, kterou donedávna obě velké strany zásadně vylučovaly. O možném vyjednávání mezi ČSSD a ODS poprvé veřejně promluvil koncem minulého týdne místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který by se mohl stát takovým Nečasem sociálních demokratů: asi jedině on by totiž mohl být schopen vyjednat jak koalici s lidovci a stranou Věci veřejné, tak i nějakou formu spolupráce s ODS do dalších voleb. Sociální demokraté a strana Věci veřejné se totiž v některých věcech rovněž shodují: jde například o zavedení progresivní daně, redukci pojišťoven, ale jsou proti zrušení poplatků ve zdravotnictví a proplácení prvních tří dnů nemocenské.
Takové jemné vyjednávání by zřejmě znamenalo umenšení role Jiřího Paroubka v sociální demokracii, což by on těžko připustil. Jiří Paroubek by si svou silnou roli ve straně – jak se v tuto chvíli zdá – mohl udržet jen v tom případě, že by měl spolu s komunisty většinu a vytvořil by menšinovou vládu s tichou podporou komunistů. I tato varianta je samozřejmě teoreticky možná, ale pokud by nevyšla, učinil by nejspíš vše proto, aby se volby opakovaly a on zůstal svrchovaným vůdcem. Skoro všechna tato řešení ale budou potřebovat trpělivá a dlouhodobá vyjednávání: premiér Jan Fischer se ke své profesi statistika zřejmě tak rychle nevrátí, jak si to původně představoval.
Psáno pro ČRo6