Covid II. šílenství: Začátek nové éry
"Ti, kteří by byli ochotni se vzdát svobody výměnou za chvilkové bezpečí, si nezaslouží ani svobodu ani bezpečí." Benjamin Franklin
Mnozí z nás byli šokováni mírou nepřipravenosti, zmatečnosti a snad i bezradností autorit, u kterých bychom předpokládali, že mají schopnost racionálně čelit nejen pandemickým situacím. Překvapením to možná není v České republice, nicméně podobná situace je v mnoha rozvinutých zemích. Kdo by očekával, že země jako Velká Británie či Spojené státy, domovy těch nejlepších univerzit na planetě, si povedou takto bídně?
Racionální přístup k řešení
Jedním z důvodů, proč máme společenský chaos je fakt, že si jako společnost neumíme stanovit tzv. účelovou funkci, tedy pevný a v principu neměnný cíl, za jakým chceme směřovat naše kroky. Takovým cílem nemůže být pouze “minimalizovat počet úmrtí s Covidem”, protože pak bychom měli mnohem více mrtvých, a to nejen z důvodu většího počtu sebevražd. Ad absurdum, každý by mohl být zavřený v oddělené místnosti s centrální distribucí základních potravin. Cílem by nemělo být ani “vyhnout se jakémukoli riziku zahlcení zdravotních kapacit za každou cenu”. Rizika totiž nelze nikdy zcela eliminovat a jejich minimalizace dovedená do extrému by znamenala prakticky okamžitý ekonomický a celospolečenský krach.
Jedna z velmi smysluplných účelových funkcí je maximalizace součtu užitku (čti kvality života) všech jedinců. Tento nutně abstraktní cíl (aby mohl být neměnný) není dost dobře možné měřit. Nic však nebrání tomu mít tento cíl na paměti a snažit se jednat v souladu s ním. Jak? Klíčem je hledání a alespoň částečné nalézání společenského konsensu komunikací a diskuzí. V případě covidu by se mělo jednat o odborníky i praktiky z více lidských oborů - tedy ne pouze o immunology a virology, ale i o psychology, učitele, ekonomy a další. V procesu hledání konsensuálního řešení je třeba mít na paměti, že žádný člověk nemůže mít zcela objektivní pohled, každý je alespoň mírně zaujatý díky svému pohledu na realitu. Komplexita světa zásadně převyšuje schopnosti i těch nejlepších a nejtalentovanějších lidí a každý učenec se může mýlit.
Oborová zaujatost
Většina odborníků má tendenci nadhodnocovat význam (zde rizika) svého oboru. To je zcela přirozené. Virolog vždy viděl zdravotní rizika, která donedávna většina populace ignorovala. Ovšem opatření jím navržená, racionální z pohledu co nejlepší kontroly nad šířením epidemie a minimalizace úmrtí, mohou mít jiné zásadní dopady (nejen ekonomické, ale i psychologické i jiné), kdy alespoň některé z nich může on mít tendenci podhodnocovat. Je větší problém zkrácení života 21 (možná již nemocných) lidí, nebo životní trauma pro 1221 dětí, např. z důvodu více domácího násilí?
Koronavirus je závažný problém a pro některé z nás může mít tragické následky. Přesto je důležité brát v potaz co nejširší skupinu aspektů a nenechat se strhnout s naší pozorností pouze na jednu část celku. Je proto zásadní chybou ignorovat všechna ostatní rizika ve jménu boje s covidem.
Zásadní problém - strach a ostrakizace
Složité situace jsou zákonitě nejasné a jakékoliv odhady jsou zatíženy rizikem. Na základě odborných konzultací, ze svého laického pohledu situaci rozumím tak, že ve virologii vždy existuje nenulové riziko silné mutace, kdy virus může zásadně změnit své vlastnosti. Znamená to mimo jiné, že i ten nejlepší kvalifikovaný odhad, který s vysokou pravděpodobností vyjde, může být zcela mimo.
Problémem může být neférovost při zpětném hodnocení. Konkrétně v případě virové epidemie mohou excesivně ochranářská opatření způsobit celospolečensky obrovské škody, které ovšem budou viditelné pouze z malé části. Doplácí na ně totiž úplně všichni a ještě k tomu jsou následky rozložené v čase. Hypoteticky opačná chyba, kdy díky nečekané mutaci zemře mnohem více lidí, může mít pro obhájce liberálního přístupu fatální reputační následky. Přirozeným důsledkem této nesymetrie pak je, že uvidíme více těch “strašících”, kteří se nemusí bát ani strašit vizuálně. Ti jimž jejich odborný názor jasně říká uklidňovat veřejnost, musí najít navíc odvahu tak činit.
Mocenské zneužívání
Lidský strach je naše největší slabina. Je to ten nejvíce zneužívaný nástroj pro manipulaci lidí. Mocenské skupiny po celém světě mají příležitost lépe kontrolovat masy. Je zákonité, že když se příležitost sama nabízí, tak se do nějaké míry využije a je jen otázkou výše hodnot v dané zemi, zda se využije zanedbatelně až symbolicky nebo se zneužije dramaticky. Strach o zdraví je přímo esenciální a proto nejsnadněji zneužitelný. Nesmíme si na omezování osobních svobod za cenu zdánlivého bezpečí “zvyknout”. Jinak ztratíme oboje. Jak již v 18. století dobře věděl Benjamin Franklin. Čelíme totiž zásadnímu riziku, že nás současná situace nasměruje zpátky na “cestu do nesvobody”.
Můj pohled
Ačkoliv se virus velkou rychlostí šíří populací, jsem přesvědčen, že nemá smysl se šíření excesivně bránit, mimo standardní hygienická opatření a chování se s respektem (např. nošení roušek v městské hromadné dopravě). Faktická smrtnost viru je pravděpodobně méně než jedno promile. V článku, který vydala WHO 14.10.2020 se uvádí, že realistický nová odhad smrtnosti je pod 0.20 %:
“Most locations probably have an infection fatality rate less than 0.20% and with appropriate, precise non-pharmacological measures that selectively try to protect high-risk vulnerable populations and settings, the infection fatality rate may be brought even lower.”*
Navzdory skutečně nízké smrtnosti koronaviru jsme svědky pro mě fascinující celosvětové paniky až hysterie. Jeden z důvodů může být i mocensko-finanční. Je jasné, že jsou skupiny lidí, kterým situace vyhovuje. Je pravděpodobné, že existují i takové skupiny, které byly na zneužití podobné situace připraveny. (Nemyslím, že virus někdo vědomě rozšířil.) Tyto skupiny upevňují svoji moc, a potenciálně generují zisky manipulacemi a zvyšováním strachu obyvatel.
Zkusme mít odvahu i sílu. A místo strachu se zamyslet, co můžeme udělat, abychom se přiblížili společnosti postavené na hodnotách respektu, spolupráce a přátelství (kterou nazývám Humanity 21). Strach je náš největší a skutečný nepřítel. Povznesme se nad negativistickými projevy našich vládních představitelů a dalších “strašidel”. Ano, virus Covid-19 má závažné důsledky pro zdraví některých lidí, nicméně, dovoluji si volně citovat MUDr. Šebka (Lékaři bez hranic): “Choďme ven do přírody, radujme se a posilujme naši imunitu! … Potřebujeme se hlavně uklidnit. Tohle není válka ani ebola, zvládneme to.”
Svět potřeboval šok
Koronavirus se může stát katalyzátorem obrovsky skokové změny nadpředstavitelného rozměru, tzv. Sociální singularity 21. Je velmi pravděpodobné, že bez šokového impulzu a vyvedení lidí mimo naše komfortní zóny bychom jako lidská civilizace již brzy zkolabovali. To, že náš dosavadní model fungování není udržitelný a vede ke zkáze, známe z ohromného množství důkazů. Jedním z nejnovějších je skvělý a vysoce hodnocený dokument “A Life on our Planet” Davida Attenborougha. “Tento film je mým životním svědectvím a vizí do budoucnosti. Příběh o tom, jak se dopouštíme naší největší chyby. A o tom, jak ji můžeme stále napravit, pokud začneme ihned jednat,” vypráví v dokumentu sám Attenborough.
Závěr
Dnes, 21.10.2020, v České republice padl rekord v počtu nakažených a hospitalizovaných a vláda zavedla téměř kompletní lock-down. Možná částečně opodstatněný. Přesto bych si dovolil “anti-populisticky” říci, že jsem jednoznačně přesvědčen o excesivnosti a nesystematičnosti mnoha vyžadovaných opatření. Například zavírání škol je dle mého přesvědčení obrovská chyba, jejíž následky poneseme i v delší budoucnosti. Doufejme, že budou mírné.
Před sedmi měsíci jsem charakterizoval Covid-19 jako “biologickou rozbušku” globálních změn. Dnes by se mnou asi mnozí souhlasili, že tato “biologická rozbuška” zásadně mění fungování celé lidské civilizace. Snad je covid skutečně katalyzátorem, který nakonec povede k pozitivním změnám. Když připustíme, že něco muselo přijít, aby se lidstvo probudilo, dokázali bychom si představit ještě daleko hroznější rány.
Lidská společnost potřebovala nějaký šok. Teď více než kdy jindy. Jinak bychom se jako civilizace zničili kompletně, protože dosavadní stav a vývoj společnosti byl neudržitelný. Takto se naše šance, věřím, zásadně zvýšily, uhájíme-li si onu klíčovou hodnotu, která stojí na vrcholu lidských hodnot: Svobodu.
*Odkaz na dokument WHO
Mnozí z nás byli šokováni mírou nepřipravenosti, zmatečnosti a snad i bezradností autorit, u kterých bychom předpokládali, že mají schopnost racionálně čelit nejen pandemickým situacím. Překvapením to možná není v České republice, nicméně podobná situace je v mnoha rozvinutých zemích. Kdo by očekával, že země jako Velká Británie či Spojené státy, domovy těch nejlepších univerzit na planetě, si povedou takto bídně?
Racionální přístup k řešení
Jedním z důvodů, proč máme společenský chaos je fakt, že si jako společnost neumíme stanovit tzv. účelovou funkci, tedy pevný a v principu neměnný cíl, za jakým chceme směřovat naše kroky. Takovým cílem nemůže být pouze “minimalizovat počet úmrtí s Covidem”, protože pak bychom měli mnohem více mrtvých, a to nejen z důvodu většího počtu sebevražd. Ad absurdum, každý by mohl být zavřený v oddělené místnosti s centrální distribucí základních potravin. Cílem by nemělo být ani “vyhnout se jakémukoli riziku zahlcení zdravotních kapacit za každou cenu”. Rizika totiž nelze nikdy zcela eliminovat a jejich minimalizace dovedená do extrému by znamenala prakticky okamžitý ekonomický a celospolečenský krach.
Jedna z velmi smysluplných účelových funkcí je maximalizace součtu užitku (čti kvality života) všech jedinců. Tento nutně abstraktní cíl (aby mohl být neměnný) není dost dobře možné měřit. Nic však nebrání tomu mít tento cíl na paměti a snažit se jednat v souladu s ním. Jak? Klíčem je hledání a alespoň částečné nalézání společenského konsensu komunikací a diskuzí. V případě covidu by se mělo jednat o odborníky i praktiky z více lidských oborů - tedy ne pouze o immunology a virology, ale i o psychology, učitele, ekonomy a další. V procesu hledání konsensuálního řešení je třeba mít na paměti, že žádný člověk nemůže mít zcela objektivní pohled, každý je alespoň mírně zaujatý díky svému pohledu na realitu. Komplexita světa zásadně převyšuje schopnosti i těch nejlepších a nejtalentovanějších lidí a každý učenec se může mýlit.
Oborová zaujatost
Většina odborníků má tendenci nadhodnocovat význam (zde rizika) svého oboru. To je zcela přirozené. Virolog vždy viděl zdravotní rizika, která donedávna většina populace ignorovala. Ovšem opatření jím navržená, racionální z pohledu co nejlepší kontroly nad šířením epidemie a minimalizace úmrtí, mohou mít jiné zásadní dopady (nejen ekonomické, ale i psychologické i jiné), kdy alespoň některé z nich může on mít tendenci podhodnocovat. Je větší problém zkrácení života 21 (možná již nemocných) lidí, nebo životní trauma pro 1221 dětí, např. z důvodu více domácího násilí?
Koronavirus je závažný problém a pro některé z nás může mít tragické následky. Přesto je důležité brát v potaz co nejširší skupinu aspektů a nenechat se strhnout s naší pozorností pouze na jednu část celku. Je proto zásadní chybou ignorovat všechna ostatní rizika ve jménu boje s covidem.
Zásadní problém - strach a ostrakizace
Složité situace jsou zákonitě nejasné a jakékoliv odhady jsou zatíženy rizikem. Na základě odborných konzultací, ze svého laického pohledu situaci rozumím tak, že ve virologii vždy existuje nenulové riziko silné mutace, kdy virus může zásadně změnit své vlastnosti. Znamená to mimo jiné, že i ten nejlepší kvalifikovaný odhad, který s vysokou pravděpodobností vyjde, může být zcela mimo.
Problémem může být neférovost při zpětném hodnocení. Konkrétně v případě virové epidemie mohou excesivně ochranářská opatření způsobit celospolečensky obrovské škody, které ovšem budou viditelné pouze z malé části. Doplácí na ně totiž úplně všichni a ještě k tomu jsou následky rozložené v čase. Hypoteticky opačná chyba, kdy díky nečekané mutaci zemře mnohem více lidí, může mít pro obhájce liberálního přístupu fatální reputační následky. Přirozeným důsledkem této nesymetrie pak je, že uvidíme více těch “strašících”, kteří se nemusí bát ani strašit vizuálně. Ti jimž jejich odborný názor jasně říká uklidňovat veřejnost, musí najít navíc odvahu tak činit.
Mocenské zneužívání
Lidský strach je naše největší slabina. Je to ten nejvíce zneužívaný nástroj pro manipulaci lidí. Mocenské skupiny po celém světě mají příležitost lépe kontrolovat masy. Je zákonité, že když se příležitost sama nabízí, tak se do nějaké míry využije a je jen otázkou výše hodnot v dané zemi, zda se využije zanedbatelně až symbolicky nebo se zneužije dramaticky. Strach o zdraví je přímo esenciální a proto nejsnadněji zneužitelný. Nesmíme si na omezování osobních svobod za cenu zdánlivého bezpečí “zvyknout”. Jinak ztratíme oboje. Jak již v 18. století dobře věděl Benjamin Franklin. Čelíme totiž zásadnímu riziku, že nás současná situace nasměruje zpátky na “cestu do nesvobody”.
Můj pohled
Ačkoliv se virus velkou rychlostí šíří populací, jsem přesvědčen, že nemá smysl se šíření excesivně bránit, mimo standardní hygienická opatření a chování se s respektem (např. nošení roušek v městské hromadné dopravě). Faktická smrtnost viru je pravděpodobně méně než jedno promile. V článku, který vydala WHO 14.10.2020 se uvádí, že realistický nová odhad smrtnosti je pod 0.20 %:
“Most locations probably have an infection fatality rate less than 0.20% and with appropriate, precise non-pharmacological measures that selectively try to protect high-risk vulnerable populations and settings, the infection fatality rate may be brought even lower.”*
Navzdory skutečně nízké smrtnosti koronaviru jsme svědky pro mě fascinující celosvětové paniky až hysterie. Jeden z důvodů může být i mocensko-finanční. Je jasné, že jsou skupiny lidí, kterým situace vyhovuje. Je pravděpodobné, že existují i takové skupiny, které byly na zneužití podobné situace připraveny. (Nemyslím, že virus někdo vědomě rozšířil.) Tyto skupiny upevňují svoji moc, a potenciálně generují zisky manipulacemi a zvyšováním strachu obyvatel.
Zkusme mít odvahu i sílu. A místo strachu se zamyslet, co můžeme udělat, abychom se přiblížili společnosti postavené na hodnotách respektu, spolupráce a přátelství (kterou nazývám Humanity 21). Strach je náš největší a skutečný nepřítel. Povznesme se nad negativistickými projevy našich vládních představitelů a dalších “strašidel”. Ano, virus Covid-19 má závažné důsledky pro zdraví některých lidí, nicméně, dovoluji si volně citovat MUDr. Šebka (Lékaři bez hranic): “Choďme ven do přírody, radujme se a posilujme naši imunitu! … Potřebujeme se hlavně uklidnit. Tohle není válka ani ebola, zvládneme to.”
Svět potřeboval šok
Koronavirus se může stát katalyzátorem obrovsky skokové změny nadpředstavitelného rozměru, tzv. Sociální singularity 21. Je velmi pravděpodobné, že bez šokového impulzu a vyvedení lidí mimo naše komfortní zóny bychom jako lidská civilizace již brzy zkolabovali. To, že náš dosavadní model fungování není udržitelný a vede ke zkáze, známe z ohromného množství důkazů. Jedním z nejnovějších je skvělý a vysoce hodnocený dokument “A Life on our Planet” Davida Attenborougha. “Tento film je mým životním svědectvím a vizí do budoucnosti. Příběh o tom, jak se dopouštíme naší největší chyby. A o tom, jak ji můžeme stále napravit, pokud začneme ihned jednat,” vypráví v dokumentu sám Attenborough.
Závěr
Dnes, 21.10.2020, v České republice padl rekord v počtu nakažených a hospitalizovaných a vláda zavedla téměř kompletní lock-down. Možná částečně opodstatněný. Přesto bych si dovolil “anti-populisticky” říci, že jsem jednoznačně přesvědčen o excesivnosti a nesystematičnosti mnoha vyžadovaných opatření. Například zavírání škol je dle mého přesvědčení obrovská chyba, jejíž následky poneseme i v delší budoucnosti. Doufejme, že budou mírné.
Před sedmi měsíci jsem charakterizoval Covid-19 jako “biologickou rozbušku” globálních změn. Dnes by se mnou asi mnozí souhlasili, že tato “biologická rozbuška” zásadně mění fungování celé lidské civilizace. Snad je covid skutečně katalyzátorem, který nakonec povede k pozitivním změnám. Když připustíme, že něco muselo přijít, aby se lidstvo probudilo, dokázali bychom si představit ještě daleko hroznější rány.
Lidská společnost potřebovala nějaký šok. Teď více než kdy jindy. Jinak bychom se jako civilizace zničili kompletně, protože dosavadní stav a vývoj společnosti byl neudržitelný. Takto se naše šance, věřím, zásadně zvýšily, uhájíme-li si onu klíčovou hodnotu, která stojí na vrcholu lidských hodnot: Svobodu.
*Odkaz na dokument WHO