Rozhodl jsem se sepsat fakta a své osobní postřehy z případu Rath, abych omezil desinterpretace a vyvrátil nejrůznější lži, které se objevily poté, co jsem do případu zasáhl.

Ve středu 22. srpna mi zavolal advokát p. Ratha p. Černý. Souhlasil jsem se schůzkou ten samý den. Při setkání u mě v kanceláři mě přesvědčivě vysvětloval, že Rath je obětí komplotu poté, co se stal nepohodlným pro členy mocenských struktur u nás. Žádal mě o složení části kauce ve výši 10 mil. Kč s tím, že jako bojovník proti korupci bych měl mít zájem řešit extrémní nespravedlnosti. Vzhledem k tomu, že jsem případ Rath detailně nesledoval, usoudil jsem, že je důležité a zodpovědné učinit maximum pro to, abych si informace o Rathovi prověřil a nespoléhal se pouze na všeobecně známá fakta. Panu Černému jsem řekl, že nutná podmínka k tomu, abych se jakkoliv angažoval, je umožnění osobní návštěvy p. Ratha ve věznici. Advokát tvrdil, že návštěva je velmi komplikovaná a nemusí vyjít. S tím jsme se rozloučili.

Pan Černý domluvil návštěvu ve věznici na druhý den ve 14:00. Česká pozice získala informaci o žádosti o kauci ve čtvrtek v dopoledních hodinách. Zajímavé je, že informace se netýkala mé návštěvy věznice, pouze toho, že uvažuji o složení kauce. To naznačuje, že informace zřejmě neunikly z vězeňské služby. Lze si představit i variantu, že informace pustili Rathovi právníci, aby „vystrašili“ některé další politiky.

Složení kauce jsem od začátku pokládal pouze za hypotetickou možnost, nicméně zajímaly mě okolnosti případu a byť jen teoretická šance na rozkrytí daleko závažnější a rozsáhlejší korupční činnosti, pokud by pan Rath měl být skutečně jen jakýmsi prostředníkem či vykonavatelem konkrétních korupčních úkolů. Rozhodl jsem se učinit maximum pro to, abych svůj postup vůči p. Rathovi mohl považovat za spravedlivý.

Po setkání s p. Rathem a pozdravení jsem se dotázal na situaci. Rath mi do očí, bez sebemenšího zaváhání a zcela vážně, tvrdil, že je naprosto nevinný, že efektivně pracoval pro stát a nikdy se nezúčastnil žádné korupce. Zeptal jsem se ho na pár korupčních kauz a také na financování politických stran. Rath začal vzápětí pomlouvat pana Tvrdíka. Poslouchat lživé pomluvy mě nezajímalo a zeptal jsem se raději na pobyt ve věznici. Páteční prohlášení na tiskovce, kde advokáti mluvili o mých údajných nabídkách za kompromitaci pana Tvrdíka, jsou lži, jaké jsou ostatně u tohoto zlojeda standardem.

Popis pobytu ve věznici a Rathových pocitů byla pro mě nejzajímavější část rozhovoru. Velmi mě zajímalo, nad čím takový člověk přemýšlí a k čemu je schopen dojít. Pan Rath řekl, zde výjimečně asi mluvil pravdu, že pobyt ve věznici je pro něj velmi těžký, že čas se pomalu vleče a on trpí. Zajímalo mě, jestli se čas vleče stejně pomalu nyní, jako na začátku a on prohlásil, že ano. Prý je velmi rád, že si se mnou může popovídat. Zeptal jsem se ho, jestli přemýšlí o životě a o jeho smyslu a hodnotách a zda má pocit nespravedlnosti. Prohlásil, že svět je samozřejmě vždy nespravedlivý, od narození. Například už tím, že se někdo narodí chytrý a jiný méně. Na můj dotaz, zda méně chytrý člověk má méně kvalitní život odpověděl, že téměř vždy. Dal jsem najevo a potěšil jsem ho tím, že on je chytrý. Zároveň však jeho život není šťastný. To ho poněkud zarazilo a začal mi vykládat, jak pořád přemýšlí, proč zrovna on. Že on byl pěšák v poli, takových je spousta a před ním jsou tlustí a nenažraní a kulka zasáhla zrovna jeho. Rathovi vůbec nedošlo, že svým příměrem se nepřímo přiznal ke korupci a kradení, navzdory tomu, že se opakovaně prohlašoval za nevinného a oběť.

Očekával jsem, že se potkám s člověkem, který bude mít alespoň částečnou pokoru a určitou míru sebereflexe. Pan Rath ovšem lže stejně jako dříve, jeho morální hodnoty jsou velmi nízké a navíc je ještě poměrně naivní a neracionální, jinak by tak průhledně nelhal. Sebereflexe mu naprosto chyběla, nemluvě o tom, že by byť jen náznakem litoval svých špatností.

Nahlédnutí do smýšlení zlojeda Ratha bylo pro mě velmi zajímavé a poučné. Jeho chápání nespravedlnosti světa umožňuje částečně vysvětlit (v žádném případě však neomlouvá!) nemorální jednání a snahu parazitovat na společnosti. Domnívám se, že pouze podobné negativní chápání života umožňuje lidem činit zásadní špatnosti. Negativní smýšlení zároveň dokládá, jak špatný život mají zlojedi, bez ohledu na jejich možné společenské „úspěchy“ a ukradené peníze.

Sám za sebe prohlašuji, že se rozhodně neobávám, že bych se při komunikaci se zlojedy nebo jinými špatnými lidmi mohl „nakazit“ jejich zcestným smýšlením. Pokud usoudím, že komunikace s takovým člověkem nebo lidmi je žádoucí ve prospěch celku, nečiní mi problém s takovými lidmi diskutovat. Pokládám to dokonce za důležité a prospěšné, neboť je potřebné poznat a pochopit smýšlení a uvažování nepřátel, tedy korupčníků a dalších zlojedů. Jen tak lze minimalizovat škody, které zlo způsobuje. Své jednání v případu Rath proto považuji za zodpovědné, spravedlivé, racionální a jednoznačně správné. V podobné situaci napříště budu jednat stejně.