… či alespoň její náznak. Pořad České televize 168 hodin nepokrytě prosazuje kandidáta Pavla a kandidátku Nerudovou, přičemž ostatní kandidáty nepřímo vyzývá k odstoupení a mě a Karla Diviše, prezidentské kandidáty v odvolání, se dokonce nestydí lživě nařknout z kupování podpisů.

To, že některá media s velkou šikovností účelově manipulují s fakty není nic nového. Nějakou dobu to vypadalo, že určitou zárukou objektivity jsou veřejnoprávní média, ale ani to už (minimálně od doby Covidu) bohužel neplatí. Kdo 4. prosince viděl pořad České televize 168 hodin, chápe o čem mluvím. S plnou zodpovědností mohu komentovat reportáž, která se týkala mé osoby a dalšího prezidentského kandidáta Karla Diviše. Hlavní téma této reportáže bylo neuznání 50ti tisíc podpisů nutných pro účast v prezidentské volbě.

Z reportáže je zřejmé, že si autoři dali záležet především na střihu a poskládaní jednotlivých vyjádření do celku, který má vyvolat dojem, že prezidentští kandidáti Janeček a Diviš si podpisy koupili a byli za to spravedlivě potrestáni. Dovedu si představit, že takto účelově poskládaný sestřih dokáže mnoho lidí přesvědčit a vyvolat v nich o Janečkovi a Divišovi velmi negativní názor.

Naštěstí Češi nejsou blbci, a proto věřím, že jednoduchým vysvětlením skutečnosti dokáži uvést věci na pravou míru.

Odměna brigádníků nemá nic společného s placením občanům za jejich podpis, jak se reportáž snaží manipulativně podsouvat. Ani já a věřím že ani kolega Diviš jsme nic neplatili za podpis petentům!

Všichni kandidáti pro sběr využívali dobrovolníky i brigádníky a ty platili. Stačí se podívat na transparentní účty všech občanských kandidátů, nejen mě a Karla Diviše. Prakticky to není možné jinak. Je přirozené a logické, že brigádníci (sběrači podpisů) byli placeni kombinací hodinové mzdy a odměny “za kvalitu práce”, tedy počet sebraných podpisů. Výkonová motivace je běžná pro každou práci. Samozřejmě jsme chtěli, aby sběrači byli aktivní a oslovovali lidi namísto jen pasivního sezení u stánku a nezájmu o okolí.

Níže přikládám konkrétní citace z reportáže pořadu 168 hodin, které podstatu manipulace či lži beze zbytku naplňují. Podívejte se a udělejte si názor sami.

Manipulace I.
autorka: Nora Fridrichová
“Takhle si to tvůrci přímé volby představovali? Podpisy od občanů si prostě koupit?”
Všimněte si manipulativního vyjádření “koupit si podpisy od občanů”.

Manipulace II.
autor : Michael Drašar
“Vidím souvislost, že ty podpisy pro ně sbírají agentury.”
Pan Drašar se snaží vyvolat dojem, že paní Nerudová a pan Pavel agentury nepoužívali, což není pravda.

Manipulace III.
autor : Jan Kysela
“Dělat se to může, dělat se to nemá, a toto jakási spravedlivá sankce za to, když se to dělá.”
Zcela rozumím pointě pana Kysely. Platit občanům za jejich podpis by bylo nemorální, i když by to bylo legální. Z reportáže je ovšem vidět, že pan Kysela je obětí velkého omylu. Evidentně podlehl manipulaci, protože reaguje na něco, co se vůbec nestalo. Věřím, že pan Kysela uvede věc na pravou míru.

Manipulace IV.
autor : Marek Vranka
“Zejména u Janečka je hezky vidět, že ty poslední podpisy na arších mají tu chybovost oproti očekávání vyšší…”
To co pan Vranka prohlásil je zcela nepravdivé. Pan Vranka se zřejmě omylem pustil do odborné statistické analýzy, ke které nemá kvalifikaci. Rozdělení chybovosti podpisů je statisticky rovnoměrné.

Manipulace V.
Autor: Marek Vranka
“… v tomto případě si to [popularitu] snaží kompenzovat penězi.”
Kdybych se chtěl pouštět do neodborné spekulace, vybavilo by se mi slovo sebeprojekce. Má pan Vranka snad pocit, že jsem toho v životě málo dokázal a mám potřebu si něco dokazovat, a to dokonce penězi?

Manipulace VI.
Reportér se mnou točil poměrně dlouhý rozhovor s celkovou dobou natáčení delší než 33 minut. Pro reportáž pak použili pouze dvě moje věty, a to ty z mého pohledu nejméně podstatné a relevantní. Proč?



Jsem přesvědčen, že máme právo vyžadovat od médií co nejobjektivnější informace, jakých jsou novináři schopni. Bezpochyby od těch, které platíme z koncesionářských poplatků!