Má stížnost, kterou jsem se u Ústavního soudu domáhal vrácení mezi platné kandidáty pro prezidentské volby 13. a 14. ledna 2023, byla dnes zamítnuta. Musím bohužel s lítostí konstatovat, že nežijeme v právním státě. Předložil jsem Ústavnímu soudu dva nezávislé, jasné a nevyvratitelné důkazy, že zamítnutí mé kandidatury je v rozporu s Ústavou.

Ústavní soud mi dal za pravdu, že zákon je špatný. Ústavní soud konstatoval, že mám dokonce i důkazy o tom, že jsem dohledal další existující petenty. Stížnost byla přesto odmítnuta, aniž by se jí Ústavní soud věcně zabýval s odkazem, že není jeho úkolem přepočítávat hlasy. Kde je tedy v naší zemi možnost dovolání se spravedlnosti, když ne u Ústavního soudu? Proč mě Ústavní soud nevrátil z důvodu neoprávněného vyřazení kvůli špatnému použití matematické statistiky, k čemuž žádné podpisy řešit nemusel?”

Ústavní soud alibisticky stanovil, že chybějící ověřené petenty bylo třeba doložit Nejvyššímu správnímu soudu (NSS). To ovšem nebylo ani technicky možné z časových důvodů, bez ohledu na obstrukce ze strany Ministerstva vnitra. Nebylo navíc možné předvídat rozhodnutí NSS. NSS dohledal 433 ministerstvem vnitra (MV) chybně odmítnutých občanských podpisů a konstatoval, že jich chybělo jen 19, abych dosáhl hranice 50 tisíc uznaných podpisů nejen dle litery Ústavy, ale i dle špatné (i dle vyjádření Ústavního soudu) metodiky Ministerstva vnitra.

Po různých obstrukcích jsme se dostali k našim archům 19.12.2022, objeli jsme republiku a za jediný den jsme 33 dalších platných podpisů našli. Ty lidi, které MV i NSS prohlásili za neexistující, máme vyfocené s občanským průkazem.

Co jiného je úlohou Ústavního soudu než odstranit pochybení obecných soudů zejména v právu na spravedlivý proces? Na jakou jinou instanci se má nespravedlivě vyřazený kandidát obrátit, když ne na Ústavní soud?



Doložil jsem, že jsem měl dostatečný počet podpisů, a to počítáno fyzicky - doložil jsem chybějící petenty. V podání Ústavnímu soudu jsem zároveň vysvětlil, že po matematické stránce byl výpočet provedený MV a NSS nesprávný. Počet chybějících podpisů byl méně než jedna třetina statistické chyby odhadu a nešlo mne tedy pouhou statistickou inferencí vyřadit. Měl jsem tedy být platným kandidátem do prezidentských voleb i bez toho, aniž by můj tým chybějící podpisy našel!

Smyslem ústavní stížnosti bylo především upozornit na špatný a nespravedlivý systém počítání podpory kandidátů a na špatný zákon o prezidentských volbách, který je zapotřebí změnit. Nejde jen o mou kandidaturu. Jde o princip, jde o budoucí prezidentské volby, o spravedlivost největšího svátku demokracie v naší zemi, jimž prezidentské volby zajisté jsou. Jde o samotnou podstatu právního státu.

Nespravedlnosti i nespravedlivost zvítězily. Lidé přišli o možnost zvolit si svého prezidenta ve spravedlivých volbách v roce 2023.

Je zapotřebí otevřít celospolečenskou debatu na toto téma, aby se zákonodárci konečně začali touto problematikou zabývat, což se snad nyní konečně stane. Nadějné je, že díky mému odvolání se podařilo, aby Ústavní soud dal opakovaně za pravdu, že stávající systém je špatný a dokonce ocenil můj návrh použít jako vzor rakouský model 6000 ověřených podpisů.

Takové flagrantní porušení základních principů spravedlnosti se ve svobodné zemi nesmí již nikdy stát. Již nikdy nesmí být vyřazen kandidát, který nejen že splnil všechny Ústavní podmínky, ale má dokonce i jasné a nerozporovatelné důkazy o tom, že měl být do voleb připuštěn.