V minulých měsících čelil Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) kritice za některé chyby a nepřesnosti, které se objevily v jeho 4.odhadové zprávě, vydané v roce 2007. Na základě této kritiky požádali v březnu 2010 Ban-Ki-Moon (generální tajemník OSN) a Rajendra Pachauri (předseda IPCC) o provedení nezávislého „auditu“ IPCC.

Tento „audit“ provede InterAcademy Council (IAC), mezinárodní organizace, zastřešující více než 100 národních akademií věd. Posouzení provede komise, jmenovaná IAC, a to podle pravidel a procedur, platných v IAC.

Předmětem „auditu“ nebude faktická správnost 4. zprávy IPCC, ale především pravidla a procedury procesu přípravy zpráv IPCC (včetně použití tzv. „šedé literatury“), institucionální záležitosti (včetně managementu IPCC) a procedury pro komunikaci s veřejností.

V květnu 2010 jmenoval IAC dvanáctičlennou komisi, která toto posouzení provede. Předsedou komise je Harold T. Shapiro, ekonom a bývalý prezident Princeton University a University of Michigan. Podrobnosti a odborné životopisy všech členů komise jsou dostupné zde. Návrh závěrečné zprávy komise bude ještě posouzen nezávislými odborníky („peer-review“) tak, aby konečná verze zprávy byla k dispozici do konce srpna 2010. Výsledky šetření budou předány generálnímu tajemníkovi OSN jako žadateli o posouzení, dále výkonnému řediteli UNEP (United Nations Environment Programme) a generálnímu sekretáři WMO (Světová meteorologická organizace) jako organizacím, které spoluzakládaly IPCC. Následně s nimi bude seznámeno vedení IPCC tak, aby doporučení, vzešlá z tohoto „auditu“, mohla být projednána a implementována již na 32.plenárním zasedání IPCC, které se koná v polovině října 2010.

Komise začala svou práci dotazníkovým šetřením, ve kterém se mohli lidé, kteří způsob práce IPCC znají, vyjádřit k mnoha aspektům práce panelu. I já jsem tento dotazník dostal a odpověděl na něj. Nebudu tady všechny otázky a odpovědi uvádět doslova, o to tady ani nejde. Spíše jde o to, jak vidím současné problémy IPCC a co by se, podle mého názoru, mělo především v práci IPCC změnit.
1. Při výběru autorů a recenzentů jednotlivých kapitol zprávy by neměly být brány v úvahu genderové a geografické faktory, ale pouze odbornost. Jedinou výjimkou jsou výrazně regionálně zaměřené kapitoly, tam by měli být autoři a recenzenti především z daného regionu.
2. Dvojstupňový „review“ proces („expert review“, „government review“) by měl být zredukován na jednostupňový (pouze „expert review“). Pokud by byl „government review“ nutný, omezit jeho možnosti a pravomoci pouze na formální stránku věci (srozumitelnost, úplnost,…), ale „government review“ nesmí mít pravomoc zasahovat do odborných závěrů nebo je nějak ovlivňovat.
3. SPM (Summary for Policymakers) by neměly být vydávány před zveřejněním textu celé zprávy, ale zároveň s ním tak, aby bylo možné některá tvrzení v SPM ihned konfrontovat s celým textem, ze kterého vychází.
4. Se všemi alternativními názory je třeba zacházet stejně, pokud jsou založeny na kvalitním odborném základě. Z tohoto důvodu by neměla být používána „šedá literatura“. Alterantivní názory by měly být ve zprávě i v SPM jasně formulovány a vzájemně odlišeny.
5. IPCC, i když je "Intergovernmental", nemá být panelem vlád („…OF governments“), ale panelem pro vlády („… FOR governments“)
6. Pravidla pro to, jak zacházet s nejistými informacemi, jsou nastavena celkem dobře, ale ne vždy se dodržují. U odhadů nejistot by mělo být vždy uvedeno, jestli vychází z objektivních (statistických) podkladů nebo zda jde o subjektivní odhad.
7. Procedury se musí co nejvíce přiblížit ke standardním procedurám pro vydávání odborné recenzované literatury. Je třeba zbavit se všech ideologických a politických vlivů. Jako tři nejproblematičtější oblasti vidím: generové a geografické faktory při výběru autorů a recenzentů, používání „šedé literatury“ a „government review“.

Jsem si vědom toho, že realizace některých těchto věcí by vyžadovala zcela zásadní změny v IPCC. Na druhou stranu – kdy ty změny udělat, když ne teď“?