Je známo, že klimaskeptikům silně vadí jakákoli představa mezinárodní dohody, která by řešila nějaký globální problém s životním prostředím. Takže bylo celkem logické a očekávané, že po změnách klimatu a skleníkových plynech se vrhnou i na ozon a freony.


Cokoli, jen ne skleníkové plyny…

Pokud jde o změny klimatu a globální oteplování, nutno říci, že klimaskeptici už se poněkud posunuli od původních představ („žádné oteplování není“) kousek dál. Nepovedlo se jim totiž nijak výrazně zpochybnit výsledky měření, nepodařilo se jim prokázat manipulace s daty ze strany klimatologů, i když se o to dlouho snažili. Takže teď se snaží prokázat, že za ty změny může cokoli, jenom ne skleníkové plyny. Třeba změny sluneční aktivity, jakési cykly neznámého původu, ale také třeba průchody sluneční soustavy oblastmi s hustší mezihvězdnou hmotou a podobné exotické záležitosti. Hodí se cokoli, co alespoň trochu připomíná průběh změn klimatu, hlavně aby v tom ale nebyly skleníkové plyny. Že je často problematické najít pro tyto vlivy fyzikální vysvětlení nebo že velikost těchto vlivů kvantitativně nesedí, to jim nevadí. Ale hlavně to má „dokázat“, že dohody typu Kjotského protokolu jdou naprosto mimo podstatu celého problému, protože příčina je jinde než u skleníkových plynů.

Cokoli, jen ne freony…

Jenže je tu jedna věc, která jim dost leží v žaludku. Je to Montrealský protokol a jeho dodatky, které omezily produkci freonů, poškozujících ozonovou vrstvu. Ukazuje se totiž, že Montrealský protokol byl velice úspěšný právě v ochraně ozonové vrstvy a jeho výsledky jsou naprosto evidentní. Takový příklad ale klimaskeptici vůbec nepotřebují a tak se snaží (podobně jako u změn klimatu) zpochybnit podstatu problému. V tomto případě vliv freonů na ozon. A zase to svádějí na cokoli jiného. Zatím třeba na teplotu stratosféry (i když tam jsou příčiny a následky úplně opačně, než co nám tvrdí), ale možná do budoucnosti přijdou i s dalšími exotickými teoriemi.

V obou případech je motivace klimaskeptiků čistě idologická, i když se snaží, aby jejich argumentace vypadala „odborně“.

Jedna věc je ale v případě ozonu naprosto odlišná od problematiky změn klimatu. Klimatický systém do laboratoře nenacpete a nemůžete ho tedy experimentálně studovat. To ale jde u chemických procesů, ovlivňujících stav a chování ozonové vrstvy. V laboratoři lze (a dělá se to) poměrně dobře simulovat teplotní a tlakové podmínky stratosféry, včetně koncentrací různých plynů nebo intenzit záření (viditelného, ultrafialového) a sledovat chemické procesy, které tam probíhají. Popisy procesů ve stratosféře, zejména procesů souvisejících se vznikem a rozpadem ozonu, jsou tedy nejen dobře teoreticky zdůvodněny, ale i experimentálně ověřeny.

Samotná ozonosféra je pochopitelně daleko jednodušší než celý klimatický systém a dnes je velice podrobně sledována nejen pomocí pozemních měření, ale i balonových sondáží, z letadel i z řady družic. Prakticky kontinuálně jsou sledovány minimálně desítky chemických sloučenin, které se ve spodní stratosféře vyskytují.

A závěry jsou poměrně jasné.
• rozhodujícím faktorem, který v posledních desetiletích globálně ovlivňoval ozonovou vrstvu, je reaktivní chlor, který z rozhodující většiny pochází z freonů antropogenního původu.
• kromě polárních oblastí jsou změny teploty ozonosféry z větší části důsledkem změn absorpce UV záření na ozonu, jen z menší části důsledkem změn radiačních přenosů vlivem změn klimatu
• opačná závislost, tedy závislost ozonu na teplotách, je významná jen v polárních oblastech, navíc jen na začátku jara, v období, kdy se vyskytují tzv. ozonové díry (hlavně nad Antarktidou). Ani tam ale nejde o přímý vliv teplot, ale o vliv, zprostředkovaný přes vznik polární stratosférické oblačnosti a i tam je nutná přítomnost reaktivního chloru z freonů.

Bez reaktivního chloru z freonů prostě nelze vysvětlit řadu věcí, které se v ozonosféře odehrávají a hlavně odehrávaly. Chápu, že to se klimaskeptikům nelíbí, ale co s tím naděláme…