Úvodem třeba zdůraznit, že chodníky nejsou majitelů domů, ale obcí. Při výstavbě domů byli majitelé zpravidla nuceni zaplatit i plochu chodníků, a tyto, často na jejich náklady ještě i povinně vydlážděné, zadarmo předat do vlastnictví obcí.

Vlastnictví - i podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod zavazuje. S tím, že vlastnické právo má stejný zákonný obsah a ochranu. S vlastnictvím věci jsou spojeny i povinnosti, stíhající zásadně vlastníka věci. Jednou ze základních povinností každého vlastníka je o svoji věc řádně pečovat, včetně zajišťování a hrazení oprav, údržby, u chodníků udržování jejich řádného stavu, schůdnosti, atd. Jestliže vlastník tyto své povinnosti neplní, za škody tím způsobené nese subjektivní a dle jejich charakteru i objektivní odpovědnost.

V příkrém rozporu s těmito všeobecně uznávanými zásadami, jestliže obec, jako vlastník chodníku, neplní své, z vlastnictví chodníku jí plynoucí povinnosti a nezajistí čistotu, resp. schůdnost svého chodníku, následkem čehož vznikne škoda, za tuto škodu absurdně a již z principu nepřípustně v Česku odpovídá někdo zcela jiný - jen na základě toho, že je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník vedlejší nemovitosti!

Mimo to je již z principu nepřípustné, aby nemalé komplikace a náklady, spojené se zajištěním čistoty (schůdnosti) cizích obecních chodníků, za vlastníka chodníků – obce, ze své kapsy hradil jiný subjekt. Jen proto, že je v katastru uveden jako vlastník vedlejší nemovitosti.

Obce nejen že žádným způsobem majitelům domů tuto, za obec zajišťovanou a většinou i nevolnicky vykonávanou činnost nehradí, ale ani nijak nekompenzují, ani neulehčují. Naopak, když je potřebné na chodníku dočasně složit materiál, postavit lešení (aby i obec byla krásnější), nebo umístit popelnici, obce od majitelů domů tvrdě požadují úhradu za zábor chodníku.

A nejen to. Pouze majitelé obcím platí například daň z nemovitostí, která je každoroční, soukromými majiteli placenou de facto pokutou za to, že majitelé domů, na rozdíl od ostatních, nepožadovali bydlení od státu či od obcí a sami se o bydlení postarali. A to nejen o bydlení své, ale i milionů dalších v nájemních bytech, díky čemuž jejich bydlení nemusí zajišťovat stát ani obce.

Čistění a udržování schůdnosti cizích obecních chodníků je od majitelů nemovitostí tvrdě a nehorázně vyžadováno bez ohledu například na to, zda zde bydlí, zda jsou (následkem stáří, nemoci) toho fyzicky schopni, resp. zda zde existuje jiná osoba, která by se za úplatu smluvně zavázala v obcemi často objektivně nesplnitelných termínech schůdnost obecního chodníku u domu zajistit. Přitom i tehdy, když by absurdně za úklid cizího obecního chodníku majitelé vedlejší nemovitosti ze svého, často důchodu zaplatili, odpovědnost za škodu, vzniklou na obecním chodníku, za vlastníka chodníku - obec nadále nesou oni. Aby majitelé nemovitostí splnili obcí stanovené termíny - například, aby do dvou hodin od počátku sněžení byl čistý obecní chodník, na zimní měsíce by museli dávat výpovědi ze zaměstnání, rušit své podnikání, nechodit do škol, atd. Dříve tuto činnost většinou vykonávající domovníci byli úděsnou bytovou politikou našeho státu v podstatě zlikvidováni.

Namísto toho, aby majitelům domů za obce nevolnicky vykonávané činnosti obce uhradily, ještě je za to, a nejen daňově, de facto pokutují. Aby majitelé domů, kteří v parkovacích zónách nebydlí (nemohou bydlet), mohli - například za účelem zadarmo jimi za obec prováděného čištění cizích obecních chodníků a řady dalších, je zde stíhajících povinností v okolí svých domů zaparkovat, pražský magistrát - namísto toho, aby jim za jejich úklid obecního chodníku zaplatil, nemravně od nich za zaparkování auta v okolí jejich domů vyžaduje 12 000 Kč, nebo i 36 000 Kč. Přitom ten, kdo zde má nahlášen často jen fiktivní „trvalý pobyt“, aniž jej k danému místu - jako majitele zdejších domů váže množství povinností a odpovědností, za oproti těmto majitelům i tisícinásobné využití parkovacího místa za rok zaplatí pouhých 700, resp. 350 Kč.

Čistota, včetně udržování schůdnosti obecních chodníků je v zájmu všech, především občanů dotyčné obce. Proto se na nákladech s tím spojených musí podílet všichni. Musí být hrazeny z obecních rozpočtů a nikoli, aby za ostatní tyto náklady nesl jen někdo - a to jenom proto, že je v katastru zapsán jako majitel vedlejší nemovitosti.

Stejně jako je nepřípustné plnění povinností, plynoucích z určité právní skutečnosti -(například vlastnictví) ukládat jinému subjektu, je nepřípustné povinnosti obcí, jako vlastníků chodníků, přenášet na jiné subjekty, a to dokonce včetně odpovědnosti za vzniklou škodu, stíhající (s výjimkou komplexního zavinění škody poškozeným) ze zásady vždy vlastníka dotyčné věci.

Je načase, aby čištění svých chodníků konečně zajišťoval jejich vlastník - obce. Je absurdní, když jako dosud obcí zajištěné mechanizační prostředky, jedoucí po chodnících, u „neobecních“ domů zvedají radlice nebo čistící kartáče a svými koly zde sníh ještě udusávají, čímž majitelům domů navíc znesnadňují jeho odstranění.

Obce tvrdí, že komplexní úklid jejich chodníků bude ročně stát několik desítek miliard. Tyto peníze „ na oltář obcí“ nevolnicky, a bez jakýchkoli refundací či kompenzací dosud poskytovali majitelé domů s přilehlými obecními chodníky. Představitelé obcí, které dosud nezajímalo udržování řádného stavu obecních chodníků před soukromými domy, argumentují např. tím, že „přeci nebudou někoho (komu za to budou platit!) vytahovat ve čtyři ráno z postele, aby šel vyčistit obecní chodník“. Majitelé domů, často zde ani nebydlící, toto mohli, navíc zadarmo, dělat? Výhrůžka obcí, že když budou konečně odpovídat za své chodníky, zvýší majitelům domů a bytů daň z nemovitostí, je bez dalšího rovněž nemravná. Jelikož čistota a schůdnost chodníků je v zájmu všech, náklady s tím spojené musí obce hradit z obecních rozpočtů, nikoli zase jen nebo převážně z peněz majitelů nemovitostí. Řešením je znovuzavedení senátorem Kuberou taktéž navrhované komunální daně, ve které by byly zahrnuty i dosud sporné a problematické platby za svoz a likvidaci komunálního odpadu a další.