„Co, cože , primátor prodal cizí byt a je dál primátorem? Ne ve vězení?“ Těmito slovy reagoval bývalý spolužák, desetiletí žijící v cizině, který do Česka přijel i v souvislosti s 50 lety od maturity. „A to byt, jako jeho nájemník, prodal za 3,5 milionu právoplatnému majiteli?“ nevěřícně kroutil hlavou.



I takové věci se, navíc s absurdní podporou státu, nadále u nás běžně dějí. Na úkor i základních vlastnických práv, zaručených Ústavou i mezinárodními pakty, jsou v nájemní bytové oblasti i po 20 letech od zásadních hospodářských a politických změn nadále preferována i právně sporná a z řady důvodů problematická socialistická práva. Namísto nutného respektování článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jenž možné omezení vlastnického práva kromě dalšího podmiňuje adekvátní náhradou vlastníkovi, když například majitel (jeho děti, rodiče) ve svém bytě potřebují bydlet, jsou u nás nuceni přidělenému nájemníkovi, se kterým navíc nemají uzavřenu řádnou, nebo vůbec žádnou nájemní smlouvu, zajistit - zaplatit v téže obci rovnocenný byt!
Za socialismu přidělení nájemníci a jejich „následníci“ desetiletí platili a ve většině případů dodnes platí vzhledem k ceně bydlení symbolické protiústavní regulované nájemné. Nejen tímto persekvovaní majitelé těchto domů jsou za své bydlení, často v horších bytech, nuceni hradit několikanásobně vyšší v místě obvyklé „tržní“ nájemné. Nejsou zde respektovány ani základní atributy nájmů, kterými jsou oboustranná dobrovolnost, dočasnost a odpovídající úplata majiteli za možnost dočasného užívání jeho věci.
V příkrém rozporu se zákonem stanoveným rovným postavením účastníků občanskoprávních vztahů jsou, bez nutných kompenzací majitelům a na jejich úkor nepřípustně preferována v normálních poměrech již z principu vždy slabší práva nájemní. Názorným příkladem je ukončení nájmu. Zatímco nájemníci mohou jednoduše dát výpověď kdykoli, bez udání důvodu, bez toho, aby se, jako majitelé, museli v této věci soudit, vlastníci bytů mohou nájem vypovědět nepřípustně jenom z několika málo důvodů, mezi kterými například není ani hluboce ztrátové nájemné. Navíc k platnosti výpovědi některých těchto důvodů – například, když majitel potřebuje ve svém bydlet – je podmínkou předchozí přivolení k výpovědi soudem. To pro majitele znamená poníženě žádat soud, aby laskavě dovolil, aby vlastník směl ve svém bytě bydlet.. Nehledě k nejasným výsledkům těchto trapných soudních řízení, posouvá se jimi, většinou o několik let, platnost výpovědi. Navíc ve všech případech výpovědí z nájmu jsou majitelé bývalým nájemníkům (kteří jim často dluží následkem jejich podpory státem statisíce) u nás vysloveně nevolnickým způsobem povinni ještě zajistit jejich další bydlení.
V MF DNES 26.května se primátor Bém k dotyčné své kauze neuvěřitelně vyjádřil slovy: “Když se člověk stěhuje dobrovolně, má na nějaké odstupné nárok.Vzhledem k tomu, že to byl krásný velký byt v centru města, byla to částka zhruba 3,5 milionu korun”. Dále uvedl: „Byla to vzájemná dohoda. Naopak, byl bych hloupý pravicový politik, kdybych se nechal vystěhovat na ulici bez adekvátní náhrady”.
Na příkladu primátora Prahy za ODS (před tím starosty Prahy 6) MUDr. Béma lze z prezentovaných údajů dovodit následující: Dotyčný byt - což je případ (až na naprosté výjimky) všech regulovaných nájemníků - mu byl zadarmo přidělen za socialismu, čímž se o své bydlení, na rozdíl od milionů jiných (včetně mnoha vlastníků domů), nemuseli postarat. Až do roku 2007, kdy onen cizí byt po 20 letech jeho užívání za 3,5 milionu absurdně prodal jeho majiteli, za bydlení platil symbolické protiústavní regulované nájemné (2,50 - 37 Kč/m2). Nebyla uváděna jeho plošná výměra, primátorem byl byt charakterizován jako velký, v lukrativní vilové lokalitě na Hradčanech. Uvažujme stometrový byt. Jen za období druhých deseti let (1996 - 2006), kdy se regulované nájemné z bytů I. kategorie v Praze v průměru pohybovalo na úrovni cca 22 Kč/m2, se oproti těm, kteří platili v místě obvyklé, zde řádově osminásobné smluvní nájemné, regulovaní nájemníci, včetně MUDr Béma, obohatili o nezdaněné skoro 2 miliony korun. Při nulové investici do získání bydlení, po 20 letech velmi levného a lukrativního bydlení na Hradčanech, střízlivě uvažovaný zisk zde vychází na řádově 6,5 milionu korun.

Není od věci připomenout nedávný případ z Francie. Po zprávě v tisku, že dále bydlí v prominentní pařížské čtvrti v obecním bytě za nízké nájemné, druhý den podal demisi pouhý spolupracovník ministryně bytové výstavby a měst Christiane Boutinové. Za byt platil 6,3 euro/m2 tam, kde se nájemné běžně pohybuje kolem 25 euro/m2. Zároveň byl vyzván k vyklizení bytu. Odešel s ostudou, samozřejmě bez absurdního, v Česku těmi, kteří náhodně nebo spekulací získali asociální, bezdůvodné a bezzásluhové milionové privilegium regulovaného nájmu ještě drze za cizí byt požadovaného „odstupného“.