S narozeninami Jana Amose Komenského máme spojenou především jeho pedagogickou činnost. Možná ale stojí za to připomenout, že se Komenský věnoval např. v knize Jedno nezbytné i oblasti politiky, zákonodárství a justice. V knize např. kritizuje korupci, množství nepřehledných zákonů, různé „vykladače“ práva a překrucování norem tak, že se nedá prosadit spravedlnost. Komenský kritizoval také množství funkcí.

Kdyby Komenský viděl dnešní Senát, asi by se chytal za hlavu. Z 80 senátorek a senátorů je 72 funkcionářů! Výbor pro hospodářství má 5 místopředsedů. To je nehospodárné. Výbor pro zdravotnictví: 5 místopředsedů. To je nehoráznost! I kdyby jeden místopředseda při pohledu na předražené nákupy ve zdravotnictví zkolaboval, druhý místopředseda musí stačit!

Proč tolik funkcí? Místopředseda výboru nebo předseda podvýboru mají k platu přes 15 tisíc měsíčně navíc. U dalších funkcionářů jsou to násobky. To, co si běžný občan musí odmakat, má funkcionář v Senátu jen díky tomu, že pro zřízení zbytečné funkce zvedl ruku!
V roce 2016 jsem ve Výboru pro EU prosadil, že budou jen 2 místopředsedové. Tehdejší paní senátorka Syková argumentovala: „Když mají v ostatních výborech tolik funkcí, proč náš výbor nemůže mít také?“ Dnes je v Senátu více funkcionářů, než v roce 2016…

Senát bude spolehlivou pojistkou demokracie do té míry, kolik v něm bude spolehlivých osobností, pro které bude zájem na prosperitě občanů a celé země přednější, než zájem na prospěchu osobním.

Senát několikrát pozitivní roli sehrál. Často paradoxně díky nízké účasti při hlasování. Řada senátorů má ještě další funkce mimo Senát a nemá na práci v Senátu moc času. Takže jen 30 hlasů např. stačilo na podporu Evropské směrnice na ochranu whistleblowerů. 38 senátorek a senátorů zastavilo pokus Sněmovny vykuchat zákon o registru smluv.

Současně ale bylo v Senátu 30 senátorů, kteří se snažili zákon o registru smluv zrušit před Ústavním soudem. Lobbovali za zájmy ředitelů státních a polostátních firem, kde je dnes riziko korupce daleko větší, než na nějakém ministerstvu. Za všechny kauzy zmíním jen miliardový tunel na EGAP resp. ČEB, a to v projektu elektrárny v Turecku.

Ústavní soud naštěstí senátorům za ČSSD a ODS nevyhověl. Ústavní soud nevyhověl ani senátorům, kteří bojovali za provozovatele billboardů. Samozřejmě senátoři mají právo ústavní stížnost podat, ale měli by jej využívat jen tehdy, jde-li skutečně o ochranu ústavnosti. Špatné je, když jsou ústavní stížnosti zneužívány pro prosazování dílčích zájmů.

Příkladem prosazování stranických zájmů byla ústavní stížnost senátorů STAN a KDU-ČSL, kterou se dožadovali zrušení hranice 10% pro vstup koalic do Sněmovny. Dílčí zájmy prosazovali senátoři, kteří lobbovali za zrušení povinnosti zveřejňovat majetek.

Senátoři a senátorky mají být ombudsmany běžných občanů, kteří nemají právní sílu nebo prostředky na ochranu svých práv.