Rusko v Radě bezpečnosti (RB) OSN vetovalo rezoluci odsuzující invazi na Ukrajinu.

Lze Rusko z OSN vyloučit? Podle článku 6 kapitoly II Charty OSN lze člena OSN pro porušení pravidel vyloučit, ale podmínkou je opět doporučení RB, kde má Rusko právo veta…

Podle dalších článků Charty je to potom opět Rada bezpečnosti, která určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu a rozhodne, jaká opatření se provedou…


Pokud nepřekreslí mapu mezinárodních organizací demokratické státy, mohou překreslit mapu světa diktátoři nebo přesněji řečeno váleční zločinci

OSN je paralyzovaná. Většina států v OSN není demokratických a brzo se můžeme dočkat paradoxu, kdy političtí predátoři "demokraticky" pošlapou pravidla mezinárodního práva.

Demokratický svět by se měl rychle probudit z letargie, naivity, iluze. Spojené národy? To je fikce, ne realita! Určitě jsou země, které si přejí mír, ale Rusko, Írán, Severní Korea?

Vznik nové organizace (a opuštění organizace bezzubé), třeba pod názvem Organizace mírových národů - to může být jedna z odpovědí panu Putinovi i komukoliv dalšímu, komu je Rada bezpečnosti OSN pro smích. Samozřejmě za předpokladu, že státy OMN vytvoří mírové jednotky typu modrých přileb s mandátem hasit požáry. Bylo by vhodné, aby v těchto mírových jednotkách nebyli zástupci velmocí, ale spíš menších nebo středně velkých zemí, např. do 50 mil. obyvatel.

K tomu, aby demokratické státy i další země, kterým se působení Ruska v Radě bezpečnosti nelíbí, opustily OSN a založily organizaci novou, by bylo potřeba hodně odvahy. Přiznám se, že na české, ale ani na světové politické scéně zatím nevidím dostatek osobností, které si uvědomují, že OSN je v pasti. Ale je-li s Vámi u jednoho stolu zločinec, který nehodlá odejít (a pravidla OSN fakticky neumožňují zločince vyhodit), potom jej lze izolovat jen tak, že od stolu odejdou ostatní.

NATO nemůže být řešením problému, protože dnes je již jeho součástí

Před 7 lety jsem psal blog týkající se možného vstupu Ukrajiny do NATO. Po anexi Krymu mohla být deklarace členů NATO v této věci adekvátní reakcí.

https://blog.aktualne.cz/blogy/libor-michalek.php?itemid=24976

Německo, ale i některé další státy si ale vybraly slovy Churchilla hanbu. A teď máme válku. Připomínám, že Německo se již v roce 2014 obávalo reakce Putina a raději vycouvalo.

Putin tehdy zkoušel, co mu na mezinárodním poli projde. Když zjistil, že Západ nebude na vojenskou agresi reagovat vojenskými opatřeními, dostal chuť na větší sousto.

Nyní je i NATO paralyzované. Může Ukrajinu vyzbrojit protitankovými střelami a podobnými zbraněmi, ale přímé zapojení do konfliktu by bez strašení znamenalo světovou válku.

NATO je navíc příliš závislé na USA a podíváme-li se na válečné konflikty, kde se USA v posledních desetiletích angažovaly, není bilance příliš radostná (podrobněji viz blog):

https://blog.aktualne.cz/blogy/libor-michalek.php?itemid=40593

Unijní jednotky rychlé reakce Ukrajinu nezachrání

Čtrnáct zemí Evropské unie plánuje vytvoření vojenských sil rychlé reakce. Jednotka má mít podle plánů zhruba 5 tisíc vojáků. To je na EU žalostně málo. Adekvátní by byl STO násobek. Připomínám, že např. Izrael má přes 170 tisíc vojáků, Turecko přes 600 tisíc vojáků.

Samozřejmě, že množství vojáků nemusí vypovídat o síle armády. Důležité je vybavení a zejména ochota bojovat v případě potřeby resp. nutnosti. Minulý rok jsme byli svědky toho, jak Afgánské vládní „síly“ couvaly bez boje před Talibanem. Takové síly EU nepotřebuje.

Potřebujeme statečná srdce, ne Chamberlainy ani diplomaty typu Arese

T.G. Masaryk v České otázce napsal (zkracuji), že nám žádná viditelná organizace nepostačí, pokud nebude existovat dostatečně velká skupina lidí, kteří se nebojí, když je potřeba, pravdě dáti svědectví. Potřebujeme na politické scéně ne prospěcháře nebo obchodníky, ale statečná srdce, státníky typu prezidenta Zelenského, který neutíká z boje, jak mu nabízí USA.

William Wallace povzbuzoval Skoty v odporu proti anglickým panovníkům takto: „Synové Skotska,… přišli jste bojovat jako svobodní. A jste svobodní. Život ve strachu by nebyl životem. S hrdostí můžete říct svým nepřátelům: Můžete si vzít naše životy, ale nikdy ne naši svobodu“. Máme dnes v ČR, v EU politiky se srdcem jako Wonder Man nebo Wonder Woman?

Jestliže by nás budoucnost někdy postavila před podobnou situaci, v jaké byli naši předci v roce 1938, rezignovali bychom znovu na obranu naší země? Nebo by se většina českých mužů postavila hrdě na odpor jako William Wallace, i kdyby se zdálo, že nemáme šanci uspět? Co vše by nám nepřátelé museli vzít, abychom řekli „dost“? Přichází čas hledat odpovědi.