PREZIDENTSKÉ DESATERO- I. NEBÁT SE
Média se zajímají o názory prezidentských kandidátů na různá témata: koncesionářské poplatky, jízdné zdarma pro studenty a důchodce, legalizace marihuany, čtyřdenní pracovní týden apod. O většině těchto otázek přitom prezident nerozhoduje. V případě, že však kandidát sdělí svůj názor, jak lze např. podpořit výstavbu sociálních bytů, následují posměšně zkratkovité titulky typu: „Prezident_stavitel.“
Důležitější než názory na dílčí témata jsou však hodnoty, které bude nový prezident reprezentovat, neboť od toho se bude odvíjet:
a) jakými lidmi se v Kanceláři prezidenta obklopí,
b) jaké typy osobností bude jmenovat do bankovní rady ČNB,
c) jaké soudce bude jmenovat na Ústavní soud a další soudy.
Ve svém blogu představím postupně 10 klíčových hodnot, které jsou inspirovány Masarykem, Komenským, Husem a dalšími osobnostmi.
NEBÁT SE
Asi není potřeba připomínat, že náš první prezident je autorem citátu: „Nebát se a nekrást“. Možná si řeknete: „To se lehce říkalo, panu Masarykovi, nebát se, vždyť žil v době, kdy neexistovaly jaderné zbraně, Rakousko-Uhersko nehrozilo Čechům likvidací.“
Strach ze smrti, strach z budoucnosti, ale existoval i za doby Masaryka a samozřejmě dávno před vznikem Československa. Později se ještě dostanu k osobnosti Jana Husa, který věřil, že Pravda je silnější než smrt, ale na úvod zmíním jednu méně známou definici odvahy:
„Odvaha není absence strachu, ale schopnost jednat strachu navzdory.“ Přiznám se, že když jsem v roce 2010 řešil dilema, jestli upozornit na korupci velkého rozsahu, měl jsem strach. Nikoliv přímo o sebe, ale o svou manželku, o své děti. Uvědomil jsem si ale, že pokud bych před strachem couvnul, nemohl bych se své rodině podívat do očí.
William Wallace, statkář, který ve 13. století bojoval za nezávislost Skotska povzbuzoval své spolubojovníky takto: „Synové Skotska, … přišli jste bojovat jako svobodní. A jste svobodní. Život ve strachu by nebyl životem. S hrdostí můžete říct svým nepřátelům: Můžete si vzít naše životy, ale nikdy ne naši svobodu“. Máme dnes v naší zemi politiky se srdcem jako Wonder Man nebo Wonder Woman?
Jestliže by nás budoucnost někdy postavila před podobnou situaci, v jaké byli naši předci v roce 1938, rezignovali bychom na obranu naší země? Nebo by se většina českých mužů postavila hrdě na odpor jako William Wallace nebo Volodymyr Zelenskyj, i kdyby se zdálo, že nemáme šanci uspět? Co vše by nám nepřátelé museli vzít, abychom řekli „dost“? Myslím, že přichází čas hledat odpovědi.
Milada Horáková řekla: „Jdu s hlavou vztyčenou - musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co jiného život je, než boj. Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt.“ Milada Horáková věřila, že Poslední soud bude na rozdíl od toho komunistického soudu spravedlivý.
Důležitější než názory na dílčí témata jsou však hodnoty, které bude nový prezident reprezentovat, neboť od toho se bude odvíjet:
a) jakými lidmi se v Kanceláři prezidenta obklopí,
b) jaké typy osobností bude jmenovat do bankovní rady ČNB,
c) jaké soudce bude jmenovat na Ústavní soud a další soudy.
Ve svém blogu představím postupně 10 klíčových hodnot, které jsou inspirovány Masarykem, Komenským, Husem a dalšími osobnostmi.
NEBÁT SE
Asi není potřeba připomínat, že náš první prezident je autorem citátu: „Nebát se a nekrást“. Možná si řeknete: „To se lehce říkalo, panu Masarykovi, nebát se, vždyť žil v době, kdy neexistovaly jaderné zbraně, Rakousko-Uhersko nehrozilo Čechům likvidací.“
Strach ze smrti, strach z budoucnosti, ale existoval i za doby Masaryka a samozřejmě dávno před vznikem Československa. Později se ještě dostanu k osobnosti Jana Husa, který věřil, že Pravda je silnější než smrt, ale na úvod zmíním jednu méně známou definici odvahy:
„Odvaha není absence strachu, ale schopnost jednat strachu navzdory.“ Přiznám se, že když jsem v roce 2010 řešil dilema, jestli upozornit na korupci velkého rozsahu, měl jsem strach. Nikoliv přímo o sebe, ale o svou manželku, o své děti. Uvědomil jsem si ale, že pokud bych před strachem couvnul, nemohl bych se své rodině podívat do očí.
William Wallace, statkář, který ve 13. století bojoval za nezávislost Skotska povzbuzoval své spolubojovníky takto: „Synové Skotska, … přišli jste bojovat jako svobodní. A jste svobodní. Život ve strachu by nebyl životem. S hrdostí můžete říct svým nepřátelům: Můžete si vzít naše životy, ale nikdy ne naši svobodu“. Máme dnes v naší zemi politiky se srdcem jako Wonder Man nebo Wonder Woman?
Jestliže by nás budoucnost někdy postavila před podobnou situaci, v jaké byli naši předci v roce 1938, rezignovali bychom na obranu naší země? Nebo by se většina českých mužů postavila hrdě na odpor jako William Wallace nebo Volodymyr Zelenskyj, i kdyby se zdálo, že nemáme šanci uspět? Co vše by nám nepřátelé museli vzít, abychom řekli „dost“? Myslím, že přichází čas hledat odpovědi.
Milada Horáková řekla: „Jdu s hlavou vztyčenou - musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co jiného život je, než boj. Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt.“ Milada Horáková věřila, že Poslední soud bude na rozdíl od toho komunistického soudu spravedlivý.