V červenci to bude 10 let, co jsem v Senátu předkládal první verzi zákona, který měl chránit před šikanou osoby upozorňující na závažné protiprávní jednání s dopady na lidské zdraví, životní prostředí nebo ekonomiku státu. ODS a ČSSD tehdy návrh smetly.

Uplynulo dalších 5 let a v létě 2018 doputoval do Senátu evropský návrh směrnice chránící oznamovatele protiprávního jednání. Senát tehdy těsnou většinou návrh podpořil, ale Česká republika do konce roku 2021 nestihla směrnici do našeho práva zavést.

Hrozí, že z kapes daňových poplatníků (tedy nás všech) bude kvůli prodlení zaplaceno až 60 miliónů Kč. 1.6. konečně normu projednal Senát a po podpisu prezidenta by měla ochrana oznamovatelů být účinná. Bude-li i efektivní, ukáže čas, neboť česká verze je proti evropské verzi okleštěná.

V odvetných opatřeních např. chybí několik směrnicí zakázaných praktik, a to zákaz nátlaku, zastrašování, obtěžování, ostrakizace, diskriminace nebo jakéhokoliv dalšího znevýhodňujícího nebo nespravedlivého zacházení (viz článek 19 písm. g) a h) směrnice o ochraně oznamovatelů).

Za závažnější ale považuji to, že někteří zákonodárci stále nerozlišují nebo nechtějí odlišit pojem whistleblower od pojmu udavač.

Dovolím si tedy krátké shrnutí:

1) Whistlebloweři vystupují většinou PROTI mocným vládám, stranám, mafiím nebo korporacím, které zneužívají své postavení a jejichž jednání negativně dopadá na běžné občany, na veřejné rozpočty nebo na životní prostředí. Udavači či donašeči naopak často „pracovali“ PRO totalitní režim.

2) Whistlebloweři se snaží POMOCI zjednat nápravu ve věcech veřejného zájmu, oznámení činí až po vyčerpání běžných kontrolních postupů, když tyto mechanismy nevedly k nápravě. Zájmem práskačů bývalo často UŠKODIT lidem, kteří proti totalitě bojovali, získání osobního prospěchu nebo obojí.

3) Whistlebloweři upozorňuji hlavně na ZÁVAŽNÉ protiprávní jednání a většinou chrání před negativními dopady větší okruh osob. Udavači často donášeli informace i o BAGATELNÍCH přestupcích, a to s cílem negativních dopadů na ostatní osoby.

Whistlebloweři jdou často „s kůží na trh“ (vystupují VEŘEJNĚ) a za cenu osobní oběti usilují o zlepšení nežádoucího stavu věcí. Udavači, práskači či donašeči naopak jednají většinou ZÁKULISNĚ a s cílem osobního prospěchu jsou schopni jít tzv. „přes mrtvoly“.

Proč je důležité rozlišovat, kdo je na straně práva a spravedlnosti?

Zákon je jen nutnou podmínkou pro účinnou ochranu osob nespravedlivě stíhaných nebo jinak trestaných. Další důležitou podmínkou je společenská kultura. Je potřeba si uvědomit, že je důležité chránit veřejný majetek, veřejné zdraví i životy nás všech. Je důležité se ozvat, když se nám něco nekalého nelíbí, když je něco v nepořádku.

Pokud by si většina občanů nechala líbit, co někteří politici, šéfové firem nebo různí prospěcháři na nás občany nebo zaměstnance zkouší z obavy, aby nedostala nálepku „udavač“ nebo „bonzák“, potom by různí gauneři (poradci, lobbisté apod.) stojící za krádežemi často v řádu stovek miliónů korun měli opravdový „klid na práci“.