SPRAVEDLIVÁ REFORMA PENZÍ
Uplynulé dny ukázaly, že politická kultura v naší zemi stále není příliš vyspělá. Jeden politický tábor hlásal: „Nenecháme okrádat (současné) důchodce“. Z druhého politického tábora zaznívalo: „Nesmíme nechat okrást (budoucí) důchodce, tedy naše děti příp. vnoučata.“
Spravedlnost z pohledu seniorů
Senioři, kteří jsou dnes ve věku kolem 64 let (a pracovali např. 44 let), mohou uvažovat takto: Pokud by mi zaměstnavatel průběžně odváděl z mé průměrné mzdy (např. 30 000 Kč v dnešních cenách) 21% na soukromý penzijní účet (tolik zhruba odvádí státu), měl bych dnes 3,33 mil. Kč. To by mi vycházelo 222 tisíc ročně na 15 let! V průměru bych měl měsíčně penzi 18 500 Kč tj. přes 60% své průměrné mzdy. Když mi stát dá jen 50% mé průměrné mzdy, je to nespravedlivé.
Co by se ale stalo s úsporami 3,3 mil. Kč v minulém roce? Znehodnotily by se o 500 tisíc korun! A kompenzoval by stát tyto ztráty 2,5 miliónům důchodců? Ve státní kase by se asi nenašlo 1250 miliard Kč!
Spravedlnost z pohledu mladé generace
Podobně mohou uvažovat mladí lidé, kteří mají dnes průměrnou mzdu 30 tisíc korun. Budou-li 40 let pracovat (a zaměstnavatel za ně bude odvádět 21,5% hrubé mzdy na důchodové pojištění) a budou-li v důchodu třeba 20 let, měli by mít penzi ve výši 43% hrubé mzdy (2násobek průměrného odvodu). Zbyde-li na ně penze jen ve výši 35% průměrné mzdy, mohou to také považovat za nespravedlivé.
Spravedlnost v průběžném systému
V průběžném systému je spravedlivé, pokud se na důchodech vyplácí zhruba tolik jako se vybere na důchodovém pojištění. Pro ilustraci: dejme tomu, že v roce 2022 bylo 5 miliónů lidí v produktivním věku s průměrným platem 38 000 Kč. Při sazbě asi 25% na důchodové pojištění (sociální pojištění je v součtu 28%, ale část jde i na jiné sociální výdaje) se na důchody vybralo 570 miliard Kč.
Opět zjednodušení: Předpokládejme, že v roce 2022 pobíralo starobní důchod 2,5 miliónu občanů (2 pracující na jednoho důchodce). Měsíční důchod by potom vycházel na 19 000 Kč, tj. 50% mzdy.
Jaký by byl spravedlivý poměr např. za 20 let, pokud by na 3 miliony důchodců pracovalo jen 4,5 miliónu občanů? 1,5 pracujícího na jednoho seniora by znamenalo penzi ve výši 1,5 násobku z 25% procent odvodů na důchodové pojištění. Průměrný důchod by byl 37,5% průměrné mzdy (pokud by se nezvyšoval odvod třeba na 30%).
Měkké přistání je lepší, než pád celého systému
Snížit tzv. náhradový poměr (poměr průměrné penze k průměrnému platu) o 12% za 20 let by neměl být problém. Pokles náhradového poměru o 0,6% ročně nemusí znamenat citelný pokles penzí.
Považuji tento scénář za podstatně lepší, než riskovat státní bankrot, měnovou reformu nebo nějaké další roky s vysokou inflací, která z průměrných úspor ukrojí desítky tisíc korun ročně.
Cílem reformy by měla být vyrovnaná bilance
Reforma penzí může být relativně jednoduchá. Zhruba 90% pracujících mělo v minulém roce plat mezi 16 000 Kč a 64 000 Kč měsíčně. Drtivá většina pracujících tak měla 0,4 až 1,6násobek průměrné mzdy. Solidární důchodový systém, který by zohledňoval 50% nadprůměru i 50 % podprůměru by vedl k tomu, že 90% penzí by bylo v intervalu 0,7 až 1,3 násobku průměrné penze.
Stačilo by tedy stanovit zákonné pravidlo, že pro každý rok se na základě předpokládaného výběru důchodového pojištění a odhadu počtu starobních důchodců určí průměrný důchod. Senior, který měl v produktivním věku např. 80% (resp. 120%) průměrného platu, by v každém roce dostal 0,9 (resp. 1,1) násobek vypočtené průměrné penze pro daný rok.
Věk odchodu do důchodu by mohl být jen doporučený
Předmětem debaty může být, za kolik let by se počítala průměrná mzda pracujícího (a jaké koeficienty nastavit v náhradních dobách). Osobně si dovedu představit i hodnotu 40 let tj. např. od 26 let do 66 let. To ale nemusí znamenat, že by všichni museli pracovat do 66 let.
V případě, že by se někdo rozhodl jít do důchodu v 62 letech, jeho násobek průměrného důchodu (např. 0,9) by se snížil o 0,2 (tedy na 0,7) a naopak, v případě, že by někdo zahájil čerpání důchodu až v 70 letech, měl by koeficient o 0,2 vyšší (tedy např. 1,4 místo 1,2).
Spravedlnost z pohledu seniorů
Senioři, kteří jsou dnes ve věku kolem 64 let (a pracovali např. 44 let), mohou uvažovat takto: Pokud by mi zaměstnavatel průběžně odváděl z mé průměrné mzdy (např. 30 000 Kč v dnešních cenách) 21% na soukromý penzijní účet (tolik zhruba odvádí státu), měl bych dnes 3,33 mil. Kč. To by mi vycházelo 222 tisíc ročně na 15 let! V průměru bych měl měsíčně penzi 18 500 Kč tj. přes 60% své průměrné mzdy. Když mi stát dá jen 50% mé průměrné mzdy, je to nespravedlivé.
Co by se ale stalo s úsporami 3,3 mil. Kč v minulém roce? Znehodnotily by se o 500 tisíc korun! A kompenzoval by stát tyto ztráty 2,5 miliónům důchodců? Ve státní kase by se asi nenašlo 1250 miliard Kč!
Spravedlnost z pohledu mladé generace
Podobně mohou uvažovat mladí lidé, kteří mají dnes průměrnou mzdu 30 tisíc korun. Budou-li 40 let pracovat (a zaměstnavatel za ně bude odvádět 21,5% hrubé mzdy na důchodové pojištění) a budou-li v důchodu třeba 20 let, měli by mít penzi ve výši 43% hrubé mzdy (2násobek průměrného odvodu). Zbyde-li na ně penze jen ve výši 35% průměrné mzdy, mohou to také považovat za nespravedlivé.
Spravedlnost v průběžném systému
V průběžném systému je spravedlivé, pokud se na důchodech vyplácí zhruba tolik jako se vybere na důchodovém pojištění. Pro ilustraci: dejme tomu, že v roce 2022 bylo 5 miliónů lidí v produktivním věku s průměrným platem 38 000 Kč. Při sazbě asi 25% na důchodové pojištění (sociální pojištění je v součtu 28%, ale část jde i na jiné sociální výdaje) se na důchody vybralo 570 miliard Kč.
Opět zjednodušení: Předpokládejme, že v roce 2022 pobíralo starobní důchod 2,5 miliónu občanů (2 pracující na jednoho důchodce). Měsíční důchod by potom vycházel na 19 000 Kč, tj. 50% mzdy.
Jaký by byl spravedlivý poměr např. za 20 let, pokud by na 3 miliony důchodců pracovalo jen 4,5 miliónu občanů? 1,5 pracujícího na jednoho seniora by znamenalo penzi ve výši 1,5 násobku z 25% procent odvodů na důchodové pojištění. Průměrný důchod by byl 37,5% průměrné mzdy (pokud by se nezvyšoval odvod třeba na 30%).
Měkké přistání je lepší, než pád celého systému
Snížit tzv. náhradový poměr (poměr průměrné penze k průměrnému platu) o 12% za 20 let by neměl být problém. Pokles náhradového poměru o 0,6% ročně nemusí znamenat citelný pokles penzí.
Považuji tento scénář za podstatně lepší, než riskovat státní bankrot, měnovou reformu nebo nějaké další roky s vysokou inflací, která z průměrných úspor ukrojí desítky tisíc korun ročně.
Cílem reformy by měla být vyrovnaná bilance
Reforma penzí může být relativně jednoduchá. Zhruba 90% pracujících mělo v minulém roce plat mezi 16 000 Kč a 64 000 Kč měsíčně. Drtivá většina pracujících tak měla 0,4 až 1,6násobek průměrné mzdy. Solidární důchodový systém, který by zohledňoval 50% nadprůměru i 50 % podprůměru by vedl k tomu, že 90% penzí by bylo v intervalu 0,7 až 1,3 násobku průměrné penze.
Stačilo by tedy stanovit zákonné pravidlo, že pro každý rok se na základě předpokládaného výběru důchodového pojištění a odhadu počtu starobních důchodců určí průměrný důchod. Senior, který měl v produktivním věku např. 80% (resp. 120%) průměrného platu, by v každém roce dostal 0,9 (resp. 1,1) násobek vypočtené průměrné penze pro daný rok.
Věk odchodu do důchodu by mohl být jen doporučený
Předmětem debaty může být, za kolik let by se počítala průměrná mzda pracujícího (a jaké koeficienty nastavit v náhradních dobách). Osobně si dovedu představit i hodnotu 40 let tj. např. od 26 let do 66 let. To ale nemusí znamenat, že by všichni museli pracovat do 66 let.
V případě, že by se někdo rozhodl jít do důchodu v 62 letech, jeho násobek průměrného důchodu (např. 0,9) by se snížil o 0,2 (tedy na 0,7) a naopak, v případě, že by někdo zahájil čerpání důchodu až v 70 letech, měl by koeficient o 0,2 vyšší (tedy např. 1,4 místo 1,2).