Do mailové schránky dorazila reakce na text s poněkud provokativním titulkem Ekonomům se hroutí svět. Ekonomika si dělá, co chce, který jsem sesmolil minulý týden. Chtěl jsem jeho prostřednictvím vyvolat diskusi na téma, jak funguje/nefunguje současná ekonomika (což se podle celé řady příspěvků v debatě pod ním podařilo) a využil přitom texty tří blogerů z Aktuálně cz: ekonomů Milana Zeleného a Tomáše Sedláčka resp. analytika Petra Robejška.

Nejsem ekonom, ba ani se ekonomice nevěnuji coby novinář, a tudíž se do debat o ní nevkládám, nevyjadřuji se k ní, neumím to. Proto mi přišlo škoda, aby zaslaný text, s nímž si jeho autor asi dal dost práci, narazil jen na mé ignorantství a víc už nic. To je důvod, proč ho zde předkládám k debatě vám.

Vážený pane Stejskale,

se zájmem jsem si přečetl Váš článek „Ekonomům se hroutí svět“. Krásně v něm popisujete „bezradnost“ ekonomů, až by tomu člověk málem uvěřil. Problém není v tom, že by se nevědělo, co dělat, nýbrž se to nechce udělat.

Zanalyzujte si příčiny krize a její původce a z toho Vám také vyplyne řešení:

Realitní bublina v USA mohla vzniknout z těchto příčin:

1. Dlouhodobě uměle udržované nízké úrokové sazby ve snaze udržovat tempo růstu a ignorování možnosti vzniku této bubliny, ač odborníkům muselo být jasné, že tato možnost existuje. Zodpovědnost: Alan Greenspan.

2. Nastavení fungování institucí Freddie Mac a Fannie Mae, tj. polostátní pseudobanky se zárukou vlády vykupují hypotéky, včetně apriori špatných úvěrů. Podporuje se vznik špatných úvěrů. Jde o politické rozhodnutí „dopřát americký sen všem Američanům“, tedy i těm, kteří na to nemají. Zodpovědnost: více, jmenovitě Bill Clinton, Christopher Dodd, Barney Frank.

3. Systém (bankovní regulace) umožňující sekuritizaci úvěrů (hypoték). Každý bankéř Vám řekne, že o úvěr je třeba pečovat, hlídat jeho splácení a sledovat dlužníka. Pokud jej máte možnost hned po uzavření úvěrové smlouvy prodat, pak Vás nezajímá bonita dlužníka a poskytnete jej komukoliv. Banky a hypotéční makléři se chovali racionálně. Maximalizovali svůj zisk v souladu s podmínkami, které jim bankovní regulátoři nastavili. Zodpovědnost? Odpovězte si. Bankovní regulátoři jsou poslanci a pracovníci centrální banky, nikoliv soukromí podnikatelé působící na svobodném trhu.

Dále k příčinám krize:

4. Megafúze a vznik gigantických bank, které nelze nechat padnout. Zodpovědnost: opět regulátoři bankovního systému, primárně v USA. Paul Volcker řekl zcela jednoznačně: „If an institution is too big to fail, it also too bug to manage.“ Bohužel ani dřív, ani dnes mu nikdo nenaslouchá.

5. Extrémní nárůst objemu finančního sektoru (tzv. spekulanti, investiční banky a fondy). Problém není v existenci těchto institucí, ale v tom, že komerční banky jim poskytují úvěry, které vytvářejí obrovský pákový efekt (leverage). Obvykle 400:1. U měnových a komoditních transakcí jsou to částky, které už nedělají finanční intermediaci, nýbrž přímo ovlivňují základní cenu té které měny nebo komodity. Na 1 mld. dolarů spekulačního nákupu například české koruny se poskytne úvěr 400 mld. dolarů. Myslíte, že obchodování v těchto objemech neovlivní například kurz koruny k dolaru nebo cenu ropy, mědi, kávy nebo obilí? Banky tak umísťují volné zdroje do těchto úvěrů, které jsou méně pracné a méně rizikové než úvěry do reálné ekonomiky, tj. podnikům, což je ovšem primární důvod jejich existence. Zodpovědnost: bankovní regulátoři, politická reprezentace, primárně USA.

5. Politická reprezentace v USA hájí zájmy pouze těch, kteří poskytují peníze na volební kampaň. Zájmy občanů, podnikatelů a nižší a střední třídy zcela ignoruje. Důkaz – privatizace zisků, socializace ztrát, financial bailout ve výši 800 mld USD (Bush) a tzv. „stimulus package“ ve výši trilionu dolarů (Obama), úroky na nule (Bernanke). Nestačí, že úrokové výnosy z úspor jsou na nule, cílené znehodnocení měny formu tzv. „quantitaive easing“ pokračuje v nezměněné podobě. V prvním kole Bernanke poskytl stovky miliard bankám a předstíral, že tyto zdroje budou k dispozici reálné ekonomice, tj. podnikům. Místo toho je banky uložily ve formě úročených rezerv zpět u FED. Krásný bezstarostný výnos, že. A do ekonomiky nedoputovaly. Druhé kolo je ještě lepší. 600 mld je k dispozici bankám, které opět úvěrují spekulanty – tj. obchody s měnami, deriváty a komoditami. Do podniků se tyto zdroje nedostaly, zato jsou umísťovány do nákupů ropy, obilí, kovů – a jejich ceny vesele rostou. Máme tu opět inflaci. Díky, pane Bernanke. Řešení je jednoduché – omezit úvěrování nebankovních subjektů působících ve finančním sektoru. Nic proti spekulacím a investicím do měn, komodit, derivátů, apod. Jen by je tito investoři kupovali za své, nikoliv na úvěr. Opět práce pro bankoví regulátory.

6. Evropa si vzala příklad z FED. Po celou historii lidstva byl v situaci, kdy dlužník nesplácí svůj závazek, problém především ve vztahu věřitel dlužník, až až dlouho po vyčerpání všech možností se podle potřeby mohla zapojit vláda. V situaci, kdy dlužníkem je Řecko, se primárně zachraňuje z peněz daňových poplatníků, místo aby se restrukturalizoval.

Proto se musím pousmát nad tvrzením, že ekonomové si nevědí rady. Možná že si nevědí rady, koho obrat teď, když už není odkud brát a daňoví poplatníci by se mohli začít bouřit. Řešení je přitom snadné – změnit předpisy tak, aby nemohly existovat instituce, jejichž velikost ohrožuje existenci státního rozpočtu (lze udělat snadno, pouze chybí politická vůle), přestat tisknout peníze v nepředstavitelném množství a nechat zbankrotovat i podniky, které štědře přispívají na volební kampaň. Prostě brát v úvahu morální hazard a nepřenášet ztráty na daňového poplatníka.

Je samozřejmé, že je-li ekonomika tvořena živými bytostmi, lidmi, pak se nemůže chovat jako stroj, nýbrž jako organismus. Dobrá zpráva je, že živý organismus má schopnost se hojit sám. Stačí mu přestat škodit a situace se napraví sama, jako když se četník se schová do průjezdu a zácpa na křižovatce se sama rozplyne.

S pozdravem

Ing. Aleš Šatánek