Někdo odchází, jiný ani nedorazil
Znáte to. Pozvete lidi, které považujete za zajímavé a chcete si s nimi popovídat, na párty. Řekněme třeba na oslavu narozenin (já je slavím společně se dvěma dalšími přáteli, kteří mají svá výročí o den resp. dva později; večírky to bývají pěkné, hojně navštěvované a někdy i dost bujaré). Řada jich přijde, jiní se omluví. „Nejde to, promiň…“ Omluva se vždy respektuje.
Vždycky Vás ale zamrzí, když rozešlete pozvánky a některé jakoby ani nedošly. Nikdo nezavolá, ani se neobjeví. Pak jsou tací, kteří slíbí, že určitě přijdou a od té doby už o nich neslyšíte. No, a nakonec se může i stát, že někteří pozvaní se sice dostaví, ale na večírku se necítí dobře, sezvaná společnost jim „nesedí“ a záhy odcházejí.
Na naší „diskusní party“ už přijalo pozvání více než sto velmi zajímavých osobností. O pozvánky je docela zájem, pár lidí si o ně dokonce řeklo samo. Zdaleka ne všichni ale uspěli Přece jen nechceme, aby se z „večírku“ stal třeba něco na způsob předvolebního mítinku. Jde nám spíš o to, aby hosté zastupovali co nejvíce oborů lidské činnosti, vědělo se o nich, že mají zajímavé názory či pracují na zajímavých věcech (pravda, tady analogie s pozváním na večírek poněkud kulhá, málokdo si sestavuje seznam hostů podle stejných kritérií :-)
A teď o těch méně příjemných stránkách „mejdanu“ (dovolíte-li mi tento poněkud frivolní výraz). Odchází další bloger, tedy přesněji řečeno blogerka. Pavle Jonssonové se nelíbila diskuse pod jejími blogy. Já jsem zase nepřistoupil na požadavek, abych v jejím případě diskusi „vypnul.“ Proto jsme se předčasně rozloučili. Mrzí mne to, ale tak to chodí. Děkuji Pavle Jonssonová i za těch několik, podle mého názoru skvělých textů, které do svého blogu napsala.
Není to však jediné jméno, které v seznamu blogerů už nenajdete. Těm, kteří slíbili přijít a dosus se neukázali, je už myslím zbytečné dál držet židli. Není v tom nic osobního, pozvání bylo míněno upřímně. Nechceme ale, aby to vypadalo, že se jen chlubíme známými jmény, z nichž řada by na naší party stejně nepřišla.
Večírek ale zdaleka nekončí. Stále posíláme pozvánky vytipovaným hostům. Vypadá to na pěkně dlouhou a zajímavou párty. Věříme, že se nebudete nudit.
Vždycky Vás ale zamrzí, když rozešlete pozvánky a některé jakoby ani nedošly. Nikdo nezavolá, ani se neobjeví. Pak jsou tací, kteří slíbí, že určitě přijdou a od té doby už o nich neslyšíte. No, a nakonec se může i stát, že někteří pozvaní se sice dostaví, ale na večírku se necítí dobře, sezvaná společnost jim „nesedí“ a záhy odcházejí.
Na naší „diskusní party“ už přijalo pozvání více než sto velmi zajímavých osobností. O pozvánky je docela zájem, pár lidí si o ně dokonce řeklo samo. Zdaleka ne všichni ale uspěli Přece jen nechceme, aby se z „večírku“ stal třeba něco na způsob předvolebního mítinku. Jde nám spíš o to, aby hosté zastupovali co nejvíce oborů lidské činnosti, vědělo se o nich, že mají zajímavé názory či pracují na zajímavých věcech (pravda, tady analogie s pozváním na večírek poněkud kulhá, málokdo si sestavuje seznam hostů podle stejných kritérií :-)
A teď o těch méně příjemných stránkách „mejdanu“ (dovolíte-li mi tento poněkud frivolní výraz). Odchází další bloger, tedy přesněji řečeno blogerka. Pavle Jonssonové se nelíbila diskuse pod jejími blogy. Já jsem zase nepřistoupil na požadavek, abych v jejím případě diskusi „vypnul.“ Proto jsme se předčasně rozloučili. Mrzí mne to, ale tak to chodí. Děkuji Pavle Jonssonová i za těch několik, podle mého názoru skvělých textů, které do svého blogu napsala.
Není to však jediné jméno, které v seznamu blogerů už nenajdete. Těm, kteří slíbili přijít a dosus se neukázali, je už myslím zbytečné dál držet židli. Není v tom nic osobního, pozvání bylo míněno upřímně. Nechceme ale, aby to vypadalo, že se jen chlubíme známými jmény, z nichž řada by na naší party stejně nepřišla.
Večírek ale zdaleka nekončí. Stále posíláme pozvánky vytipovaným hostům. Vypadá to na pěkně dlouhou a zajímavou párty. Věříme, že se nebudete nudit.