Gentleman is never rude (gentleman není nikdy hrubý), prohlásil Karel Schwarzenberg a s úsměvem dodal: Unless on purpose (jde o parafrázi Oscara Wildea: A true gentleman is never unintentionally rude neboli Skutečný gentleman není nikdy bezděčně hrubý. A pan ministr upřesnil: Jen schválně).

Reagoval tak na otázku moderátora Tomáše Sedláčka, která zazněla v úvodu včerejších Interpelací: „Jak dlouho je potřeba slušně a když už se sluší neslušně“ a vlastně předznamenala celé jejich téma: Umění revolty.

Pak se ještě svěřil, že on sám zpravidla přestává být slušný dříve než jiní respektive že je „sprostej, když už je toho někdy moc.“

Trochu mi zatrnulo. Antiteze jak vystřižená k tomu, o jakou debatu na stránkách Aktuálně.cz usilujeme. A hned na začátku.

Uběhla hodina a na jejím konci byll pro změnu pocit, že jsem se právě zúčastnil jedněch z vůbec nejzajímavějších Interpelací od doby, kdy je děláme (tyto byly v pořadí osmé). A zdaleka ne jen kvůli přítomnosti pana ministra a jeho (nejen) vtipným komentářům.

Neméně inspirativně do debaty vstupoval další host, paní Tereza Stöckelová z iniciativy ProAlt (po představení se jí někdo „duchaplně“ zeptal, kdy se chystá vystřelit z Aurory. Nevím, ale mě něco takového při tom, co říkala, nenapadalo). Další pohled zase nabízel ředitel Občanského institutu Roman Joch, premiérův poradce pro zahraniční politiku a lidská práva, známý svými konzervativními názory (se spíše levicově zaměřenou Terezou Stöckelovou se kupodivu v něčem i shodli).

No, a k tomu Tomáš Sedláček, který byl – zjevně s ohledem na zvolené téma – ve svém živlu. Z mého pohledu diskuse, kterou stálo za to slyšet (ovšem kdo čeká, že na ní zazněl recept na nápravu světa, bude asi zklamán. Slyšet bylo „jen“ různé dobře zformulované a přemýšleníhodné názory).



A snad jen na okraj: na listopadových Interpelacích jsme se výjimečně sešli ne v sále Nové scény, ale v horním foyer (pouhou hodinu po jejich skončení totiž začínala premiéra hry Petra Zelenky Ohrožené druhy a jevištní mistři by nestačili připravit scénu).

K dispozici bylo kolem stovky míst k sezení (podobně jako při červnových Interpelacích ve Voršilské zahradě), pár lidí ještě postávalo všude, kde se dalo. Atmosféře ta „intimita“ podle několika hlasů, které jsem zaznamenal, prospěla. Měl jsem podobný pocit. Na druhou stranu by bylo smutné, kdyby se na někoho kvůli omezené kapacitě nedostalo (to však, tedy podle informací lidí z Nové scény nebyl včerejší případ).

Nakonec pro ty, kdo by se chtěli podívat na záběry, které pro nás pořídil spolupracovník Josef Rabara: včera v noci jsem z nich sesmolil malou fotogalerii, kterou najdete zde.

A pár snímků jsem si nechal i pro tento blog.













To bych ani nebyl já, abych se tam zase někam nevecpal. A příště se sejdeme (tedy ti, kdo mají zájem) dva dny před Štědrým večer, ve čtvrtek 22. prosince. Napadá Vás, o čem si povídat? :-)