Přijďte se s námi ohlédnout za uplynulými dny, měsíci a roky
Pozvánka na prosincové divadelní Interpelace. Téma: Umění bilancovat
Když jsme na začátku měsíce s Tomášem Sedláčkem a kolegy z Nové scény Národního divadla vymýšleli téma posledních letošních Interpelací (moc pracné to nebylo, nabízelo se samo), nemohli jsme tušit, co bude pro mnohé z nás hlavní událostí dnů nadcházejících. Chtěli jsme se spolu s našimi hosty ohlédnout za právě končícím rokem, připomenout si, co se v něm seběhlo a jak to vnímáme, zastavit se, spočinout.
Ohlédnout se pokusíme, i když dnes je zřejmé, že to ohlédnutí a vzpomínky budou patřit především zesnulému prezidentu Václavu Havlovi.
Sejdeme se opět na Nové scéně Národního divadla, opět ve foyer před divadelním sálem (přeci jen čekáme před Vánoci menší účast a navíc se ukázalo, že tento komorní prostor Interpelacím svědčí). Jinak ovšem se vším všudy, tedy i s „plentařem“ a dotazy od čtenářů Aktuálně.cz přenášenými na plátno.
Takže opět důležité upozornění: Kapacita foyer je omezena na necelou stovku míst. Abychom předešli případnému zklamání, rozhodli jsme se v tomto případě umožnit jejich předchozí rezervaci. Pokud máte zájem, vyzvedněte si „rezervační“ vstupenku již nyní v pokladně Nové scény ND. Samozřejmě zdarma.
Pozvání na prosincové Interpelace již minulý týden přijali kardinál Miloslav Vlk, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a režisér Petr Zelenka. Tradičně jsem je všechny obeslal stejnými otázkami, které mají zvolené téma předznamenat, a… po víkendu jsem si nemyslel, že na mé otázky bude mít někdo náladu odpovídat.
Přinejmenším v jednom případě jsem se mýlil. Odpovědi pana Rychetského dorazily v pondělí (tímto mu za ně ještě jednou děkuji. Pochopil bych, kdyby nepřišly a pochopím, když nepřijdou od druhých dvou pánů).
Tak tedy nejdříve několik životopisných dat (z internetových zdrojů) o našem prvním hostovi a poté jeho odpovědi.
Pavel Rychetský
Právník, politik a soudce Ústavního soudu.
V době normalizace se zapojil do aktivit občanského odporu proti totalitní moci, spoluzakládal Chartu 77, byl jedním z prvních jejích signatářů, publikoval v zahraničních časopisech Listy a Svědectví a v domácím samizdatu.
V roce 1989 byl spoluzakladatelem Občanského fóra, začátkem roku 1990 byl jmenován generálním prokurátorem České republiky.
Od června 1990 do července 1992 byl místopředsedou vlády ČSFR a předsedou její Legislativní rady. Od roku 1992 vykonával advokátní praxi a přednášel politologii na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze.
V roce 1996 se stal senátorem za ČSSD, jejímž byl do roku 2003 členem. Od července 1998 působil jako místopředseda vlády. V roce 2003 jej prezident Václav Klaus jmenoval soudcem a předsedou Ústavního soudu.
Francouzský prezident Jacques Chirac udělil Pavlu Rychetskému Řád Čestné legie v hodnosti důstojníka.
S koncem každého roku zaznívají tradičně výzvy k zastavení, usebrání, ohlédnutí se… Je i pro Vás toto období časem, který pro to máte vyhrazen a v čem případně takové Vaše spočinutí a rekapitulace spočívají?
Nevím, zda je konec roku opravdu pro většinu mých spoluobčanů obdobím jakéhosi „zastavení se“, ohlédnutí a rozjímání. V mém případě je bohužel závěr kalendářního roku obdobím značně hektickým – a to jak pracovně tak v rodině. Ústavní soud koncem roku doslova sprintuje: advokáti dohánějí svá manka a zavalují nás do posledního okamžiku ústavními stížnostmi a i my se snažíme v rámci možností si „vyčistit před svátky stůl“ a tam, kde to je možné „soudíme o sto péro“. Soudím, že podobná situace je ve většině českých rodin – nakupovací a uklízecí horečka vrcholí a alespoň o víkendech se snažím také trochu přispět. Tak ten klid nastane snad až po Štědrém večeru v období mezi svátky. Nejvíc se těším na okamžiky, až otevřu knížky, které naleznu pod stromečkem – stejně jako ty, které tam svým blízkým nedbale zabalené uložím sám. K Vámi avizovanému ohlédnutí se patrně dostanu až mezi svátky, kdy odjíždím s manželkou na hory lyžovat. Obávám se, že součástí toho ohlédnutí bude mé osobní zamýšlení nad tím, kolik sezón ještě budu schopen lyžovat.
Mnozí lidé hovoří o současnosti jako o akcelerující a chaotické době. Je dnešní doba výjimečná ve srovnání s časy uplynulými (když pomine fakt, že výjimečný je každý den, každá hodina, každý okamžik)?
Dnešní doba se mi jeví jako víc než chaotická, spíše mám pocit vše prostupující krize naší euroatlantické civilizace v duchu postmoderny, která bourá všechny dříve ustálené jistoty a obecně sdílené hodnoty. Podobná všeobecná ztráta hodnot a jistot již nastala jednou – po druhé světové válce ve stínu hrůz holocaustu. Západní Evropa jí dokázala překonat díky projektu evropské integrace postavenému na solidaritě členských zemí. Ten je ovšem dnes také v hluboké krizi a občas mám naléhavý pocit, že ztrácíme smysluplnou budoucnost.
Je dnes pro lidského jedince těžší dosáhnout vnitřní harmonie a klidu, než tomu bylo v minulosti?
Dosažení vnitřní harmonie a klidu je vzácný dar a umění, které jsou dány málokomu. Pro mne to jsou jen prchavé okamžiky – když mám na klíně některé ze svých vnoučat a ono blaženě usne. A nebo když se ponořím do krásných veršů (nejčastěji beru do ruky Zpěvy staré Číny v Mathesiově překladu).
Ohlédnete-li se za právě končícím rokem, kterým třem událostem přikládáte ze svého pohledu největší váhu (bez ohledu na to, zda jde o Váš osobní či profesní život, společenské jevy nebo třeba události, které plní titulní stany médií po celém světě)?
Uplynulý rok se mi nevryl do paměti radostnými okamžiky štěstí, jako spíše přetrvávající krizí – nejen hospodářskou, ale především mravní. A to vše překryla zdrcující zpráva o úmrtí Václava Havla. Přesto se pokusím alespoň na nějaké tři povzbuzující události vzpomenout:
- Odchod zbytku invazních vojsk z Iráku
- Řada osobních setkání se skvělým velvyslancem USA Normanem Eisenem a prodloužení jeho mise v ČR
- Triumfální vítězství Petry Kvitové ve Wimbledonu a na Turnaji mistryň.
Divadelní Interpelace na Nové scéně ND. Téma: Umění bilancovat
22. prosince 2011 od 17 hodin (rezervace míst v pokladně Nové scény)
Přímý přenos můžete sledovat na Aktuálně.cz a druhém programu ČT 2
Když jsme na začátku měsíce s Tomášem Sedláčkem a kolegy z Nové scény Národního divadla vymýšleli téma posledních letošních Interpelací (moc pracné to nebylo, nabízelo se samo), nemohli jsme tušit, co bude pro mnohé z nás hlavní událostí dnů nadcházejících. Chtěli jsme se spolu s našimi hosty ohlédnout za právě končícím rokem, připomenout si, co se v něm seběhlo a jak to vnímáme, zastavit se, spočinout.
Ohlédnout se pokusíme, i když dnes je zřejmé, že to ohlédnutí a vzpomínky budou patřit především zesnulému prezidentu Václavu Havlovi.
Sejdeme se opět na Nové scéně Národního divadla, opět ve foyer před divadelním sálem (přeci jen čekáme před Vánoci menší účast a navíc se ukázalo, že tento komorní prostor Interpelacím svědčí). Jinak ovšem se vším všudy, tedy i s „plentařem“ a dotazy od čtenářů Aktuálně.cz přenášenými na plátno.
Takže opět důležité upozornění: Kapacita foyer je omezena na necelou stovku míst. Abychom předešli případnému zklamání, rozhodli jsme se v tomto případě umožnit jejich předchozí rezervaci. Pokud máte zájem, vyzvedněte si „rezervační“ vstupenku již nyní v pokladně Nové scény ND. Samozřejmě zdarma.
Pozvání na prosincové Interpelace již minulý týden přijali kardinál Miloslav Vlk, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a režisér Petr Zelenka. Tradičně jsem je všechny obeslal stejnými otázkami, které mají zvolené téma předznamenat, a… po víkendu jsem si nemyslel, že na mé otázky bude mít někdo náladu odpovídat.
Přinejmenším v jednom případě jsem se mýlil. Odpovědi pana Rychetského dorazily v pondělí (tímto mu za ně ještě jednou děkuji. Pochopil bych, kdyby nepřišly a pochopím, když nepřijdou od druhých dvou pánů).
Tak tedy nejdříve několik životopisných dat (z internetových zdrojů) o našem prvním hostovi a poté jeho odpovědi.
Pavel Rychetský
Právník, politik a soudce Ústavního soudu.
Vystudoval právnickou fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1966 nastoupil jako soudní čekatel u Městského soudu v Praze. Později proti němu bylo zahájeno trestní stíhání v souvislosti s jeho protesty proti politickým procesům s účastníky tzv. majálesových událostí. Soud proto musel opustit. Nastoupil na katedru občanského práva Právnické fakulty UK v Praze, kde působil jako odborný. Po okupaci Československa musel z právnické fakulty odejít a po několikaměsíční nezaměstnanosti pracoval jako podnikový právník až do konce roku 1989.
V době normalizace se zapojil do aktivit občanského odporu proti totalitní moci, spoluzakládal Chartu 77, byl jedním z prvních jejích signatářů, publikoval v zahraničních časopisech Listy a Svědectví a v domácím samizdatu.
V roce 1989 byl spoluzakladatelem Občanského fóra, začátkem roku 1990 byl jmenován generálním prokurátorem České republiky.
Od června 1990 do července 1992 byl místopředsedou vlády ČSFR a předsedou její Legislativní rady. Od roku 1992 vykonával advokátní praxi a přednášel politologii na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze.
V roce 1996 se stal senátorem za ČSSD, jejímž byl do roku 2003 členem. Od července 1998 působil jako místopředseda vlády. V roce 2003 jej prezident Václav Klaus jmenoval soudcem a předsedou Ústavního soudu.
Francouzský prezident Jacques Chirac udělil Pavlu Rychetskému Řád Čestné legie v hodnosti důstojníka.
***
S koncem každého roku zaznívají tradičně výzvy k zastavení, usebrání, ohlédnutí se… Je i pro Vás toto období časem, který pro to máte vyhrazen a v čem případně takové Vaše spočinutí a rekapitulace spočívají?
Nevím, zda je konec roku opravdu pro většinu mých spoluobčanů obdobím jakéhosi „zastavení se“, ohlédnutí a rozjímání. V mém případě je bohužel závěr kalendářního roku obdobím značně hektickým – a to jak pracovně tak v rodině. Ústavní soud koncem roku doslova sprintuje: advokáti dohánějí svá manka a zavalují nás do posledního okamžiku ústavními stížnostmi a i my se snažíme v rámci možností si „vyčistit před svátky stůl“ a tam, kde to je možné „soudíme o sto péro“. Soudím, že podobná situace je ve většině českých rodin – nakupovací a uklízecí horečka vrcholí a alespoň o víkendech se snažím také trochu přispět. Tak ten klid nastane snad až po Štědrém večeru v období mezi svátky. Nejvíc se těším na okamžiky, až otevřu knížky, které naleznu pod stromečkem – stejně jako ty, které tam svým blízkým nedbale zabalené uložím sám. K Vámi avizovanému ohlédnutí se patrně dostanu až mezi svátky, kdy odjíždím s manželkou na hory lyžovat. Obávám se, že součástí toho ohlédnutí bude mé osobní zamýšlení nad tím, kolik sezón ještě budu schopen lyžovat.
Mnozí lidé hovoří o současnosti jako o akcelerující a chaotické době. Je dnešní doba výjimečná ve srovnání s časy uplynulými (když pomine fakt, že výjimečný je každý den, každá hodina, každý okamžik)?
Dnešní doba se mi jeví jako víc než chaotická, spíše mám pocit vše prostupující krize naší euroatlantické civilizace v duchu postmoderny, která bourá všechny dříve ustálené jistoty a obecně sdílené hodnoty. Podobná všeobecná ztráta hodnot a jistot již nastala jednou – po druhé světové válce ve stínu hrůz holocaustu. Západní Evropa jí dokázala překonat díky projektu evropské integrace postavenému na solidaritě členských zemí. Ten je ovšem dnes také v hluboké krizi a občas mám naléhavý pocit, že ztrácíme smysluplnou budoucnost.
Je dnes pro lidského jedince těžší dosáhnout vnitřní harmonie a klidu, než tomu bylo v minulosti?
Dosažení vnitřní harmonie a klidu je vzácný dar a umění, které jsou dány málokomu. Pro mne to jsou jen prchavé okamžiky – když mám na klíně některé ze svých vnoučat a ono blaženě usne. A nebo když se ponořím do krásných veršů (nejčastěji beru do ruky Zpěvy staré Číny v Mathesiově překladu).
Ohlédnete-li se za právě končícím rokem, kterým třem událostem přikládáte ze svého pohledu největší váhu (bez ohledu na to, zda jde o Váš osobní či profesní život, společenské jevy nebo třeba události, které plní titulní stany médií po celém světě)?
Uplynulý rok se mi nevryl do paměti radostnými okamžiky štěstí, jako spíše přetrvávající krizí – nejen hospodářskou, ale především mravní. A to vše překryla zdrcující zpráva o úmrtí Václava Havla. Přesto se pokusím alespoň na nějaké tři povzbuzující události vzpomenout:
- Odchod zbytku invazních vojsk z Iráku
- Řada osobních setkání se skvělým velvyslancem USA Normanem Eisenem a prodloužení jeho mise v ČR
- Triumfální vítězství Petry Kvitové ve Wimbledonu a na Turnaji mistryň.
***
Divadelní Interpelace na Nové scéně ND. Téma: Umění bilancovat
22. prosince 2011 od 17 hodin (rezervace míst v pokladně Nové scény)
Přímý přenos můžete sledovat na Aktuálně.cz a druhém programu ČT 2